|
|
Maligní melanom - nové vědecké poznatky
Woznica, Vlastimil ; Třešková, Inka (vedoucí práce) ; Hauer, Lukáš (oponent) ; Měšťák, Ondřej (oponent)
Úvod Maligní melanom je jedním z nejagresivnějších kožních nádorů s nepříznivou prognózou a vysokou mortalitou, která je spojena především s pokročilými stádii této choroby. Incidence v posledních deseti letech zaznamenala nárůst o 50 %. Pro dobrou prognózu pacientů je zcela zásadní odhalení nádoru v počátečním stádiu a jeho včasné chirurgické odstranění. V posledních letech byl prokázán přínos cílené léčby a imunoterapie (adjuvantní léčba) u pacientů s lokálně pokročilým stádiem maligního melanomu po resekci primárního nádoru a uzlinových metastáz. Cíle Cílem projektu je detekce pacientů s vysokým rizikem recidivy pomocí biomarkerů z fluidní biopsie (volná cirkulující DNA), kteří jsou po operaci s kurativním záměrem, a pro které by byla vhodná finančně nákladná adjuvantní terapie. Dalším cílem je využití uvedených biomarkerů k časnému odhalení vlastní recidivy onemocnění a reziduální choroby po excizi primárního ložiska tumoru. Metodika U pacientů, s časným stádiem melanomu, podstupujících kurativní chirurgický zákrok, byly nabírány vzorky plné krve v pravidelných časových odstupech. Z nabrané plné krve byla nejdříve dvoufázovou centrifugací separována plazma. Cell-free DNA (cfDNA) byla izolována v MD Anderson Cancer Center v Houstonu v USA. Využitím kapkové digitální polymerázové řetězové...
|
|
|
Problematika stanovení bezpečných resekčních okrajů u orálních dlaždicobuněčných karcinomů
Pošta, Petr ; Hauer, Lukáš (vedoucí práce) ; Mottl, Radovan (oponent) ; Pink, Richard (oponent)
Orální dlaždicobuněčný karcinom (oral squamous cell carcinoma - OSCC) je závažné a relativně časté onemocnění dutiny ústní. V současnosti je nadále léčbou volby radikální chirurgické odstranění tumoru. Zanechání reziduálních nádorových buněk v těle pacienta má jednoznačně negativní prognostický efekt. Klíčem k úspěchu této léčebné modality je přesné stanovení rozsahu tumoru a stanovení bezpečné chirurgické hranice resekce tumoru. Za tímto účelem jsou používány, dále zkoumány a nově vyvíjeny doplňující vyšetřující techniky umožňující identifikovat rozsah přítomnosti nádorově změněných buněk. V prezentovaném výzkumu byl zkoumán přínos pre- a peroperačního použití přirozené autofluorescence. Podstatou našeho výzkumu je hypotéza, že použití přirozené autofluorescence, konkrétně systému VELscope (Visually Enhanced Lesion Scope), povede ke zvýšení úspěšnosti chirurgické terapie ve smyslu dosažení nádorových buněk prostého resekčního okraje. Celkový počet 122 pacientů s diagnózou OSCC zařazených do naší studie byl rozdělen po splnění inkluzních kritérií jednoduchou randomizací na studijní a kontrolní skupinu. Před operací každého pacienta ze studijní skupiny bylo provedeno vyšetření přístrojem VELscope společně s vyznačením rozsahu ztráty fluorescence. Pro tento účel jsme vyvinuli unikátní techniku...
|
|
|
Preklinický výzkum vstřebatelnosti kovových osteosyntetických materiálů in vivo na zvířecích biomodelech
Machoň Levorová, Jitka ; Foltán, René (vedoucí práce) ; Hauer, Lukáš (oponent) ; Hirjak, Dušan (oponent)
Disertační práce se zabývá možností použití biodegradovatelných kovových slitin jako osteosyntetického materiálu v maxilofaciální chirurgii. Hypotéza předpokládá, že slitiny Zn- 1,6Mg i WE43 jsou z hlediska doby vstřebávání i biologických interakcí vhodné k fixaci obličejového skeletu. Experimentální část práce je rozdělena na dvě na sebe navazující fáze. V první fázi byl použit model potkanů k implantaci slitin Zn-1,6Mg a WE43. Cílem bylo srovnání délky jejich degradace a zjištění chování okolní kostní tkáně. V pravidelných intervalech byla zvířata euthanasována, ex vivo byla skenována pomocí cone-beam tomografie ke zjištění degradační periody každé slitiny. Bylo provedeno histopatologické vyšetření ke zjištění reakce kostní tkáně v okolí implantovaného materiálu. Závěr první fáze zhodnocuje, která ze slitin více vyhovuje potřebám osteosyntézy v obličejovém skeletu. Tou je podle výsledků slitina WE43, z toho důvodu je použita ve druhé fázi. Ve druhé fázi byl použit model králíků k implantaci slitiny WE43 a titanu jako srovnávacího vzorku. Cílem bylo porovnání standardního materiálu a slitiny WE43 stran vlivu na hojení kostní tkáně a vhodnosti k implantaci do skeletu. Zvířata byla po implantaci v pravidelných intervalech euthanasována, ex vivo byla použita mikrotomografie ke sledování hojení kostního...
|
|
|
Zlomeniny spodiny očnice
Mottl, Radovan ; Šimůnek, Antonín (vedoucí práce) ; Hauer, Lukáš (oponent) ; Pink, Richard (oponent)
Souhrn Autor sledoval závislost výskytu pooperačních komplikací (enoftalmus, diplopie a porucha inervace n. infraorbitalis) chirurgicky léčených zlomenin spodiny očnice na použitém implantačním materiálu, velikosti defektu a typu fraktury. Do studie bylo zahrnuto celkem 67 pacientů se zlomeninou spodiny očnice typu "pure" a "impure", kteří byli přijati na Stomatologickou kliniku FN HK, oddělení ústní, čelistní a obličejové chirurgie, v letech 2009 až 2020, byli indikováni k operačnímu výkonu a následně operováni. Jednalo se o 41 mužů a 26 žen. Ve studii byl použit implantační materiál poly-p-dioxanon ve formě PDS fólie tloušťky 0,5 mm (Ethicon, Johnson & Johnson, Deutschland), titanová síťka tloušťky 0,4 mm (Synthes GmbH, Oberdorf, Schweiz), materiál Medpor tloušťky 1,5 mm (Porex Surgical Products Group, Newnan, USA), individuálně zhotovený "Tomanův sloupek" a fyziologickým roztokem naplněný balónek Foleyova katétru. Výsledky práce ukazují, že při použití titanové síťky k rekonstrukci spodiny očnice došlo k vyššímu výskytu poruchy inervace n. infraorbitalis (p=0,0245) než při použití ostatních implantačních materiálů. Dále byl zaznamenán rozdíl ve výskytu enoftalmu 2 mm a více, závislém na relativní velikosti defektu spodiny očnice. Výskyt enoftalmu 2 mm a více byl statisticky významně častější u pacientů s...
|
|
|
Molekulárně genetické znaky nádorů slinných žláz v diferenciální diagnostice a predikci prognózy
Hauer, Lukáš ; Skálová, Alena (vedoucí práce) ; Laco, Jan (oponent) ; Mazánek, Jiří (oponent)
Molekulárně genetické znaky nádorů slinných žláz v diferenciální diagnostice a predikci prognózy Abstrakt: Autor v předkládané práci shrnuje současné poznatky týkající se molekulárně genetických znaků salivárních karcinomů se zaměřením na nádorově specifické fúzní onkogeny a jejich využití jako diagnostických, prognostických a terapeutických biomarkerů. Dále se podrobněji zabývá adenoidně cystickým karcinomem (AdCC), druhým nejčastějším maligním sialomem, u něhož byly v posledních několika letech zjištěny nejen nové skutečnosti ohledně jeho biologického chování, ale byly objeveny i nové genetické znaky, které jsou pravděpodobně zodpovědné za jeho kancerogenezi. V prezentované práci je vyhodnocen vlastní souboru 27 pacientů s AdCC, kteří byli léčeni ve FN v Plzni v posledních 30 letech (1986 - 2016). Byly sledovány tyto ukazatele: věk, pohlaví, lokalizace nádoru, klinické stadium v době diagnózy, přítomnost regionálních a vzdálených metastáz, grading, průměrná doba dispenzarizace, léčba a její výsledky. Soubor nádorů byl vyšetřen pomocí fluorescenční in situ hybridizace na průkaz MYB-NFIB fúzního onkogenu vznikajícího chromozomální translokací t(6;9)(q22-23;p23-24) a na deleci 1p36. AdCC vznikl ve 41 % v malých slinných žlázách, v 26 % ve žláze podčelistní, v 22 % v žláze příušní a v 11 % v žláze...
|
|
|
Molekulárně genetické znaky nádorů slinných žláz v diferenciální diagnostice a predikci prognózy
Hauer, Lukáš ; Skálová, Alena (vedoucí práce) ; Laco, Jan (oponent) ; Mazánek, Jiří (oponent)
Molekulárně genetické znaky nádorů slinných žláz v diferenciální diagnostice a predikci prognózy Abstrakt: Autor v předkládané práci shrnuje současné poznatky týkající se molekulárně genetických znaků salivárních karcinomů se zaměřením na nádorově specifické fúzní onkogeny a jejich využití jako diagnostických, prognostických a terapeutických biomarkerů. Dále se podrobněji zabývá adenoidně cystickým karcinomem (AdCC), druhým nejčastějším maligním sialomem, u něhož byly v posledních několika letech zjištěny nejen nové skutečnosti ohledně jeho biologického chování, ale byly objeveny i nové genetické znaky, které jsou pravděpodobně zodpovědné za jeho kancerogenezi. V prezentované práci je vyhodnocen vlastní souboru 27 pacientů s AdCC, kteří byli léčeni ve FN v Plzni v posledních 30 letech (1986 - 2016). Byly sledovány tyto ukazatele: věk, pohlaví, lokalizace nádoru, klinické stadium v době diagnózy, přítomnost regionálních a vzdálených metastáz, grading, průměrná doba dispenzarizace, léčba a její výsledky. Soubor nádorů byl vyšetřen pomocí fluorescenční in situ hybridizace na průkaz MYB-NFIB fúzního onkogenu vznikajícího chromozomální translokací t(6;9)(q22-23;p23-24) a na deleci 1p36. AdCC vznikl ve 41 % v malých slinných žlázách, v 26 % ve žláze podčelistní, v 22 % v žláze příušní a v 11 % v žláze...
|
host ::
RSS.