|
|
Historie a současnost dubových porostů v Evropě
Kloučková, Dominika ; Bače, Radek (vedoucí práce) ; Janda, Pavel (oponent)
Cílem této práce bylo pomocí vědeckých publikací zhodnotit historický vliv člověka na rozšíření evropských dubových porostů v minulosti a naleznout současné limity, které ovlivňují schopnost obnovy dubu. Evropský historický les je charakterizovaný výmladkovým způsobem hospodářství, jehož počátky se datují již do období neolitu. Nízký les představoval vegetativní obnovu, ve sdruženém lese byly ponechány výstavky generativního původu, často dubů. Oba tvary měly v evropských zemích velmi dlouhou tradici. Lidé využívaly výmladnosti a rychlé regenerace dubu zejména ke stavebním účelům a potřebě palivového dříví. Žaludy zajistily zdroj potravy pro chov prasat. Současné metody výzkumu dovolují například na základě šířky letokruhů či analýzy pylu zhodnotit vliv tohoto aktivního řízení na dubové porosty a nastínit strukturu pravěkých lesů. Ukázalo se, že periodické kácení má pozitivní vliv na přírůst dubových výstavků a otevřenou krajinu s bohatou druhovou rozmanitostí, která představuje obraz pravěkého lesa, udržoval vždy zejména člověk zakládáním lesních požárů. Od poloviny 20. století se postupně přechází na vysoký tvar lesa, který upřednostňuje generativní způsob obnovy a vznikají tak monokultury často jehličnatých stromů. Dub je v současnosti zdravotně ohroženou dřevinou a jeho obnovu negativně ovlivňuje okus zvěří, vliv prudkých klimatických změn, buřeň, patogenní houby rodu Phytophthora, Padlí dubové (Microsphaera alphitoides), Tracheomykózní onemocní či larvy Píďalky podzimní (Operophtera Brumata) a Obaleče dubového (Tortrix viridana). V neposlední řadě je to nevhodně zvolené hospodářství, které nevychází z bohaté historie této dřeviny a nerespektuje jeho charakteristické, přirozené vlastnosti.
|
|
|
Počáteční vegetativní regenerace listnatých dřevin na experimentální ploše předrženého středního lesa v PR Na Voskopě, Český kras
Dekan, Petr ; Černý, Tomáš (vedoucí práce) ; Čada, Vojtěch (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá intenzitou výmladkové regenerace v iniciální fázi vývoje budoucí pařeziny. Výzkum probíhal v PR Na Voskopě v CHKO Český kras na experimentálním pruhu o rozměru 25x125 m. Tento pruh byl v předjaří roku 2015 odtěžen (JELENECKÁ, 2015), bylo zde ponecháno 14 výstavků pro budoucí vývoj středního lesa. Nejvíce zastoupené dřeviny jsou zde habr obecný (Carpinus betulus) a dub (Quercus sp.), nachází se zde také javor babyka (Acer campestre) a jeřáb břek (Sorbus torminalis) ostatní dřeviny mají minimální zastoupení. Průměrný odečtený věk z pařezů u dubu je 87 let a u habru pak 74 let, podle provedeného modelu je věk u habru 68 let. Na tomto experimentálním pruhu bylo u 538 pařezů zaznamenáno ke konci vegetačního období (3. - 4. 10. 2015) osm parametrů o pařezových a kořenových výmladcích (výška nejvyššího výmladku, počet všech výmladků, průměrná výška všech výmladků, největší horizontální šířka celého výmladkového "chomáče", výška pařezu, míra okusu výmladků, přítomnost kořenových výmladků a přítomnost shluku výmladků). K vyhodnocení dat byla použita převzatá data z aplikace Field-Map (JELENECKÁ, 2015). Vyhodnocení těchto dat ukázalo, že parametr DBH má průkazný vliv na zmlazení výmladků u habru, nikoli u dubu. Topografický gradient podél svahu má také určitý vliv na zmlazení výmladků, dub více zmlazoval v dolní části svahu a habr naopak v horní části svahu. Uprostřed svahu došlo spíše k potlačení zmlazení, pravděpodobně z důvodu vlivu zvěře (okus zejména muflony). Okus výmladků je na tomto experimentálním pruhu enormní. I přes nepříznivé počasí (sucho a teplo) v roce 2015 zmladilo na tomto poměrně extrémním stanovišti 91 % pařezů.
|
host ::
RSS.