Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Platónův dialog Parmenides z hlediska logiky
Nalevajková, Nikola ; Vlasáková, Marta (vedoucí práce) ; Dostálová, Ludmila (oponent)
Hlavním tématem této bakalářské práce je takzvaný "Argument třetího člověka". Jedná se o argument, který byl již za Platónova života zformulován a namířen proti jeho teorii idejí. Na tuto kritiku Platón reagoval sepsáním právě dialogu Parmenidés, ve kterém uvádí některé z námitek, které byly proti jeho pojetí idejí vzneseny, včetně argumentu třetího člověka. Po části věnované samotnému dialogu následuje stať, ve které postupně uvádím tři různé současné pohledy na problematiku celého argumentu. Jako první zmiňuji přístup G. Vlastose. Následuje výklad toho, jak se s problémem vypořádali pánové F. J. Pelletier a E. N. Zalta, a jako poslední jsem se zaměřila na text uveřejněný M. S. Cohenem na webových stránkách Washingtonské univerzity. Poslední stránky jsou věnované dalšímu vývoji vnímání idejí jako obecných výrazů.
Moc, křehkost, uměřenost: Dialogické kontexty v Charmidovi
Hobza, Pavel
Autor navrhuje řešit problém aporií v Charmidovi zkoumáním formální struktury dialogu. Nejprve srovnává argumentační a dramatickou strukturu Charmida s ranými dialogy jako Ión. Výsledkem je naprostá odlišnost. Z druhé tedy autor předkládá vlastní analýzu obecné struktury tranzitivních dialogů, dokládanou zejména dialogy Lysis a Prot. Sókratés zde rozmlouvá se dvěma charakteristickými partenry, slabším potenciálním žákem a silnějším, jenž představuje autoritu pro slabšího. Sókratés poráží silnějšího, ale nenabízí slabšímu žádnou positivní nauku, jen osobní příklad a vedení. Charmida autor označuje za typický transitivní dialog.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.