|
|
Detekce hypoxických markerů v nádorech hlavy a krku
Šťovíčková, Eliška ; Šmahelová, Jana (vedoucí práce) ; Rösel, Daniel (oponent)
Nádory hlavy a krku (HNSCC) jsou vysoce heterogenní skupinou nádorů. Rizikovými faktory jsou zejména kouření a konzumace alkoholu. Část těchto nádorů je spojena s infekcí lidským papilomavirem (HPV), která významným pozitivním prognostickým faktorem. Tyto nádory se od nádorů negativních na HPV liší klinickopatologickými charakteristikami, nádorovým mikroprostředím i odpovědí na léčbu. Hypoxie je jevem běžně se vyskytujícím v nádorech včetně HNSCC a je považována za významný prognostický a prediktivní faktor. Objasnění míry hypoxie v souvislosti s infekcí HPV by mohlo částečně vysvětlit rozdíly v prognóze těchto pacientů a také umožnit vhodnější volbu terapie. Významným negativním prognostickým faktorem řady nádorů je také aspartát-β-hydroxyláza, jejíž role v HNSCC ale zatím zkoumána nebyla. Ve své práci jsem se zaměřila na detekci exprese hypoxických markerů a aspartát-β- hydroxylázy ve vzorcích od pacientů s HNSCC na úrovni mRNA pomocí kvantitativní PCR a na úrovni proteinu metodou multispektrální imunohistochemie. Míru exprese těchto markerů jsem porovnávala u nádorů rozdělených dle virové etiologie i jiných charakteristik jako je kouření, lokalizace nebo stádium nádoru. Nejvyšší vliv na expresi těchto markerů měla infekce HPV, ale na základě dosavadních výsledků nelze jednoznačně ukázat na vyšší míru...
|
|
|
Toxicita radioterapie u nádorů hlavy a krku
NESEJTOVÁ, Šárka
Abstrakt Základní teoretická východiska Nádory hlavy a krku u nás tvoří asi 2-3 % všech malignit. U mužů se vyskytují asi 4 x častěji než u žen. Mezi významné ovlivnitelné rizikové faktory patří zejména kouření. Hlavními léčebnými modalitami jsou operační léčba, radioterapie, chemoterapie a bioterapie, případně jejich kombinace, ta s sebou však nese riziko vyšší toxicity. Úkolem radioterapie je dodat požadovanou dávku ionizujícího záření do cílového objemu, ale zároveň i maximálně šetřit rizikové orgány. S cílem snížit nežádoucí účinky se vyvíjí konformní techniky ozařování, které se snaží o zlepšení dávkové distribuce v cílovém objemu a zmenšení dávek na okolní zdravé tkáně. Míra toxicity léčby je jedním z indikátorů pro posouzení léčebného efektu. V zásadě rozlišujeme akutní (časnou) a chronickou (pozdní) toxicitu. Nejčastějšími vedlejšími akutními účinky ozařování nádorů hlavy a krku jsou radiodermatitida, mukositida, xerostomie a dysfagie. Pozdní toxicita je pak spojována především s atrofií kůže a sliznic, fibrózou hltanu a s chronicky sníženou tvorbou slin. Cíle práce Cílem této práce bylo zjistit, zda je toxicita radioterapie u sledovaného souboru srovnatelná s údaji v odborné literatuře a zda její výskyt ovlivňuje kouření. Dále jsem zkoumala, zdali existuje rozdíl mezi mírou nežádoucích účinků ozařování u primárně operovaných a neoperovaných pacientů, neboť právě multimodální způsob léčby bývá spojován s vyšším rizikem toxicity. Metodika výzkumu Má bakalářská práce je teoreticko-výzkumného charakteru. K ověření hypotéz jsem použila metodu kvantitativního výzkumu s využitím techniky retrospektivního sběru dat ze zdravotní dokumentace archivu Onkologického oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s. Do výběrového souboru jsem zařadila pacienty, jenž byli léčeni na radioterapeutickém úseku Nemocnice České Budějovice, a.s. v letech 2009 až 2011 včetně, bez omezení věku, obou pohlaví, kuřáky i nekuřáky, s časným stupněm onemocnění dle TNM klasifikace. Vybrala jsem pacienty s novotvary v oblasti laryngu, orofaryngu, jazyka, hypofaryngu nebo spodiny dutiny ústní, neboť ty se vyskytují v regionu hlavy a krku nejčastěji. Součástí výběrového souboru se stali jednak pacienti, jenž podstoupili léčbu pouze radioterapií, ale i ti nemocní, jenž absolvovali adjuvantní aktinoterapii po operačním zákroku. Sledovaným znakem byl stupeň nežádoucích účinků spojených s ozařováním a jejich výskyt a souvislost s kouřením. Stupeň toxicity jsem hodnotila dle RTOG skóre pro akutní toxicitu. Výsledky Celkem jsem hodnotila 48 pacientů, kteří splňovali výše uvedená kritéria. Výběrový soubor tvořili z 88 % muži a z 12 % ženy. Průměrný věk pacientů v době zahájení radioterapie byl 63,5 let. Nejvýznamnější kategorii představovali nemocní s nádory laryngu, kteří tvořili 69 % všech ozařovaných, nejméně se pak objevovaly tumory v krajině hypofaryngu (pouhá 2 %). Kuřáci byli ve zkoumaném souboru zastoupeni z 29 %, nekuřáci z 11 %, ostatní pacienti byli kuřáky bývalými. 48 % pacientů bylo ozařováno konvenčním způsobem, 52 % pak technikou IMRT. Adjuvantní radioterapii po operační léčbě podstoupilo 31 % nemocných, ostatní absolvovali pouze ozařování. Vedlejší účinky ozáření se vyskytovaly nejčastěji na kůži, sliznicích a hltanu, o něco méně pak u slinných žláz. Závěr Ionizující záření postihuje jak maligní, tak zdravé buňky, proto při ozařování nádoru musíme vždy počítat i se zasažením zdravé tkáně. Výskyt akutní toxicity ve zkoumaném souboru se ukázal nižší, než uvádí studie v odborných pramenech. Vyšší míra akutních nežádoucích účinků u kuřáků se nepotvrdila, v šetřeném souboru však byli ve výrazné menšině nekuřáci a v důsledku odlišné velikosti obou skupin pak nemusí být jejich srovnávání zcela adekvátní. Kategorie neoperovaných pacientů vykazovala méně časných nežádoucích účinků než operovaní. Pozdní toxicitu nebylo možné statisticky zhodnotit.
|
|
|
Vývoj ozařovacích metod od 2D k 3D technikám při ozařování v oblasti hlavy a krku
URBANOVÁ, Petra
Zhoubné nádory ORL oblasti zaujímají páté až šesté místo v celosvětovém výskytu malignit. Dvě třetiny nemocných s nádory hlavy a krku přichází k léčbě s lokálně pokročilým onemocněním. V České republice nádory hlavy a krku zaujímají 2 {--} 3 % všech zhoubných nádorů. Nejčastější nádory hlavy a krku postihují larynx, hypofaryx a orofarynx. V každodenním životě člověka jsou obličej, hlava a krk nejexponovanější částí těla pro zevní styk, vnímání a kontrolu sebe samého. Jsou zde centra mimiky, možnosti komunikace i dorozumívacích schopností. Hlava a krk a zejména tvář jsou nejviditelnější oblastí lidského těla.Tím jsou určena i odlišnosti a specifika pro nádorová onemocnění hlavy a krku. V současné době se díky moderním technologiím, výkonnějším počítačovým systémům a soudobým pomůckám žene radioterapie v léčbě karcinomů hlavy a krku do popředí. Díky pokrokové zobrazovací technologii se na lineárních urychlovačích mohou rozvíjet nové techniky, zejména IMRT a IGRT. Díky těmto technikám pak můžeme výrazně šetřit dávkové zatížení okolních zdravých orgánů, což v minulosti nebylo možné. Výsledky porovnání založené na průměrných hodnotách dávají jednoznačně za pravdu nejnovějším technologiím a moderním technikám IMRT. Výsledné dávkové zatížení kritických orgánů (míchy) je u pacientů naplánovaných pomocí starších technik mnohem vyšší, než v případě techniky IMRT. Dávkový gradient je při použití IMRT technik strmější stejně tak hodnoty střední dávky (Dmean) , než v případě využití technik 3D plánování, což umožňuje v dalších fázích ozařování eskalovat dávku v cílovém objemu. Nižší je i další sledovaný parametr {--} maximální dávka v cílovém objemu PTV, kterou se daří většinou bez problémů udržet pod 107% celkově předepsané dávky ( dle mezinárodních doporučení má být dávka v cílovém objemu v rozmezí 95%-107% dávky celkové). Cílem bakalářské práce bylo podat srovnání nových a starších ozařovacích metod aplikovaných na oblast hlavy a krku. Porovnání těchto metod je velice složité, kvůli komplikovanosti plánování. Vyhodnocení spočívalo ve statistickém zpracování, vytvořeného z 25 pacientů léčených technikou IMRT. Z důvodu co nejvěrnějšího porovnání byl plán 3D proveden na totožně zakreslený cílový objem.
|
host ::
RSS.