|
|
Potravní ekologie netopýra velkého (Myotis myotis)
Bendová, Barbora ; Andreas, Michal (vedoucí práce) ; Bartonička, Tomáš (oponent)
V roce 2012 byla sledována potravní ekologie u tří samců netopýra velkého (Myotis myotis), obývajících individuální úkryty uvnitř silničního mostu u Bernartic, a nejbližší mateřské kolonie téhož druhu v obci Senožaty (okres Pelhřimov). V období dubna do září bylo v Senožatech provedeno 14 sběrů, v intervalech přibližně 14 dnů, v podobných intervalech bylo v mostu u Bernartic u každého samce provedeno 8 sběrů v období od května do září. Z každého sběru bylo následně pomocí tradiční metody preparace trusu analyzováno 20 vzorků (pelet) a celkově bylo od všech netopýrů analyzováno 760 vzorků, z toho 280 od mateřské kolonie a 480 od samců. Na základě analýzy bylo zjištěno složení potravy jednotlivých netopýrů a kolonie, kde byl sledován celkový charakter potravní niky netopýra velkého, sezónní dynamika v potravě, mezipohlavní rozdíly a individuální rozdíly mezi samci. Netopýr velký se ukázal z pohledu strategie lovu jako pozemní sběrač, v jehož potravě dominovali větší Coleoptera, z nichž zcela převažující složkou byli velcí, nelétaví, převážně lesní Carabidae, doplnění středními a menšími druhy této čeledi. Z ostatních kategorií se pak významněji objevily složky Tipulidae, Geotrupidae, Orthoptera (Tettigoniidae), Araneida a dravé larvy Coleoptera (patrně též Carabidae). Celkem bylo v potravě detekováno...
|
|
|
Zhodnocení přírodní hodnoty a ekosystémových služeb přírodě blízkých biotopů v intenzivně využívané zemědělské krajině
HAVEL, Jaroslav
Má diplomová práce je zaměřena na metody oceňování intenzivně využívané zemědělské krajiny podle významnosti přírodě blízkých biotopů z hlediska jejich přírodní hodnoty a ekosystémových služeb. Toto hodnocení probíhá na čtyřech stanovištích metodou padacích zemních pastí, kde docházelo k odchytu brouků (Carabidae). K vyhodnocení dat jsem použil ukazatele, jako je Shannonův index vyrovnanosti. Postupy výpočtu ekologické hodnoty území a poskytovaných ekosystémových služeb jsem zpracoval dle navržené metody Seják a kol. (2010). Hodnocení jsem provedl metodou BVM (,,biotop valuation metod"). Metodu náhradních nákladů jsem použil pro výpočet ekosystémových služeb.
|
|
|
Vliv pěstování energetických rostlin na biodiverzitu
DVOŘÁK, Jan
Práce je zaměřena na pěstování energetických rostlin v České republice a možnosti jejich využití jako obnovitelných zdrojů energie. Popisuje energetické rostliny pěstované za účelem výroby kapalných paliv, výroby bioplynu nebo přímé spalování. Dále je v práci kladen důraz na environmentální aspekty pěstování těchto rostlin. Hodnocena je zejména erozní ohroženost pozemků, na kterých se energetické rostliny pěstují. Popisována je dále druhová biodiverzita porostech se zaměřením na plevele a na střevlíkovité brouky, jako bioindikátory prostředí. Součástí práce je také vypracování dotazníku u subjektů, které se zabývají pěstováním energetických plodin, kdy je sledována celková výměra a procentuální zastoupení druhů energetických a ostatních kulturních rostlin. Subjekty byly také dotazovány na nové druhy energetických plodin, a zda plánují jejich pěstování v brzké době.
|
|
|
Hospodaření na ekologické farmě v okolí Č. Budějovic (Lišov) a biodiverzita vybraných agroekosystémů
POJSL, Miroslav
Společenstva epigeických brouků byla sledována ve třech agroekosystémech s různým využitím. Všechny tři agroekosystémy se nacházely v okolí Českých Budějovic (jižní Čechy). Na prvním agroekosystému byla pěstována vojtěška. Na druhém agroekosystému se nacházela louka. Na třetím agroekosystému pastva. Studované lokality se lišily nejen v hospodářském využití, ale i v množství prováděných agrotechnických operací během odchytu. Pro odchyt organizmů byla ve všech agroekosystémech použita metoda zemních pastí. Následně byly stanoveny druhy a byla studována míra lidského dopadu na četnost druhů různých ekologických skupin nalezených ve zmíněných lokalitách.
|
|
|
Střevlíci (Coleoptera: Carabidae) jako bioindikátor přirozených a antropogenních stanovišť
SPITZER, Lukáš
Střevlíkovití brouci jsou jednou z nejužívanějších skupin jako bioindikátor pro vyhodnocování kvality zkoumaných biotopů. Jako modelová skupina pro užití v bioindikaci splňují základní nutné podmínky - v prostoru střední Evropy je dobře popsána distrubuce jednotlivých druhů, jejich životní nároky a jsou snadno determinovatelní. V této práci prezentuji a diskutuji výsledky užití skupiny střevlíkovitých při hodnocení kvality biotopů dvou základní typů: (1) světlé lesy venižších a středních nadmořských výškách a (2) potěžební biotopy, jako jsou lomy a černouhelné výsypky. Diskutuji taktéž možné omezení skupiny střevlíkovitých jako vhodných bioindikátorů a doporučuji multitaxonový přístup nutný k interpretaci výsledků.
|
|
|
Technologie pěstování rychle rostoucích rostlin a jejich vliv na biodiverzitu
REKTORYS, Jan
Byla provedena rešerše týkající se energetických zdrojů dneška. Byly posouzeny výhody i nevýhody využití různých druhů rychle rostoucích bylin i dřevin z hlediska náročnosti na stanoviště a množství biomasy. Byly určeny indikátory antropogenního ovlivnění jednotlivých kultur s využitím bezobratlých živočichů. Jako perspektivní bioindikátory se ukázaly druhy a společenstva epigeických brouků. Celkově bylo zjištěno, že největší biomasy dosahuje klon vrby S-705 (15 t sušiny ha/rok v prvním obmýtí) a z bylin invazní křídlatka sachalinská (až 60 t sušiny ha/rok). Nejméně náročná na pěstování je lebeda rozkladitá a merlík bílý.
|
|
|
Společenstva epigeických brouků (Coleoptera) v různých typech biopásů
ŠEBÍK, Jakub
SOUHRN Společenstva epigeických brouků byla studována v různých typech agroekosystémů v podhorské oblasti Novohradských hor. Výzkum probíhal v letech 2009 a 2011. Na cílových plochách se nacházely různé druhy kulturních plodin, ve kterých byly místy vysety biopásy, to platí pro práci v roce 2009, a nebo založeny remízky, což je případ výzkumu v roce 2011. Cíl práce bylo ohodnotit, jak a jestli vůbec tyto krajinné struktury ovlivňují společenstva epigeionu. Metoda získávání dat spočívala ve sběru brouků pomocí zemních pastí. Tento materiál byl poté podroben identifikaci a na základě toho byly stanoveny parametry určující vliv popsaných stanovišť na epigeické brouky. Tyto parametry byly: druhová diverzita, abundance a podíl reliktních druhů v celkovém druhovém spektru. Bylo chyceno 3099 brouků a podařilo se určit 54 druhů. Cílovými skupinami brouků byly čeledi střevlíkovití (Carabidae) a drabčíkovití (Staphylinidae). Výsledky byly pro obě skupiny rozdílné. Drabčíci byli méně početní než střevlíci. Drabčíci byli nejvíce zastoupení co do počtu byli v polních plodinách v roce 2011, nejméně v polních plodinách v roce 2009. Rozdíl v počtu brouků byl skutečně markantní. Druhová diverzita drabčíků byla rovněž nižší, než střevlíků. Výsledky se zdají být podobně zvláštní, jako abundance. Diverzita byla největší v polních plodinách v roce 2011, přičemž v roce 2009 na podobných stanovištích byla nejmenší. Zároveň téměř stejnou diverzitu zaznamenaly biopásy, což jsou stanoviště charakterem rozdílná od těch v polních plodinách. Pokud jde o střevlíky, jejich abundance nebyla tak rozkolísaná, jako u drabčíků. Nejvíce se objevovali v biopásech a nejméně v remízech. V polních plodinách v obou letech se objevovali v přibližně stejných množstvích. Druhová diverzita se ukázala být největší v remízech a nejmenší v polní kultuře v roce 2009. Nakonec na základě údajů o ekologii jednotlivých druhů, byly stanoveny výsledky v oblasti antropogenního ovlivnění společenstev brouků. Vyšlo najevo, že všechny populace jsou výrazně ovlivněny člověkem. Z výsledků vyplývá, že stanoviště typu biopás a remíz mají určitý pozitivní vliv na společenstva epigeických brouků, zejména pokud jde o možnost přežití reliktních druhů brouků. Protože výsledky mají velmi nesourodý a místy protichůdný charakter, nedají se sumarizovat.
|
host ::
RSS.