|
|
Politika všedního dne
Šimková, Barbora ; Stejskalová,, Tereza (oponent) ; Sterec, Pavel (vedoucí práce)
Ve své diplomové práci Politika všedního dne zpracovávám podle mého názoru v současném uměleckém provozu nedostatečně řešené téma ekonomických vztahů a strukturální nerovnosti aktérů. Zaměřuji se na problematiku ekonomické situace studentek a studentů umění a jejich postavení v rámci univerzity technického směru s vysokými požadavky na výsledky a budoucí uplatnění měřitelné prestiží a lukrativností pracovní pozice. S vědomím vstupu na „tenký led“ jsem pro řešení tématu zvolila formu zařaditelnou do kolonky kolaborativní umění – a sice performativní ustavující schůzi subjektu, jehož agendou je hájit ekonomické zájmy studentů. Těžiště práce však nespočívá v náplni a praktickém fungování daného subjektu, má deklarativní funkci a institucionálně kritický charakter s cílem proniknout do struktury VUT. Nechci si vybírat mezi dvěma protipóly charakterizovanými na jedné straně estéty, kteří zarytě lpí na nedotknutelnosti autonomie umění a na straně druhé umělci-aktivisty, kteří odmítají jakékoliv estetické hodnocení své práce. Ostatně Claire Bishop považovala tuto optiku za lichý bod již v roce 2006 ve svém známém článku pro Artforum1. Nejde mi ani o nalezení kompromisu mezi uměním a aktivismem. V této práci zkoumám možnosti, jak z ustavující schůze určitého spolku vytvořit performativní uměleckou akci, která obstojí před uměleckou kritikou a zároveň si uchová své politické cíle tím, že po sobě zanechá funkční strukturu, kterou bude možné využít pro reálnou změnu stavu věcí.
|
|
|
Politika všedního dne
Šimková, Barbora ; Stejskalová,, Tereza (oponent) ; Sterec, Pavel (vedoucí práce)
Ve své diplomové práci Politika všedního dne zpracovávám podle mého názoru v současném uměleckém provozu nedostatečně řešené téma ekonomických vztahů a strukturální nerovnosti aktérů. Zaměřuji se na problematiku ekonomické situace studentek a studentů umění a jejich postavení v rámci univerzity technického směru s vysokými požadavky na výsledky a budoucí uplatnění měřitelné prestiží a lukrativností pracovní pozice. S vědomím vstupu na „tenký led“ jsem pro řešení tématu zvolila formu zařaditelnou do kolonky kolaborativní umění – a sice performativní ustavující schůzi subjektu, jehož agendou je hájit ekonomické zájmy studentů. Těžiště práce však nespočívá v náplni a praktickém fungování daného subjektu, má deklarativní funkci a institucionálně kritický charakter s cílem proniknout do struktury VUT. Nechci si vybírat mezi dvěma protipóly charakterizovanými na jedné straně estéty, kteří zarytě lpí na nedotknutelnosti autonomie umění a na straně druhé umělci-aktivisty, kteří odmítají jakékoliv estetické hodnocení své práce. Ostatně Claire Bishop považovala tuto optiku za lichý bod již v roce 2006 ve svém známém článku pro Artforum1. Nejde mi ani o nalezení kompromisu mezi uměním a aktivismem. V této práci zkoumám možnosti, jak z ustavující schůze určitého spolku vytvořit performativní uměleckou akci, která obstojí před uměleckou kritikou a zároveň si uchová své politické cíle tím, že po sobě zanechá funkční strukturu, kterou bude možné využít pro reálnou změnu stavu věcí.
|
host ::
RSS.