|
|
Česká lidová píseň v houslové pedagogice
Bublíková, Lucie ; Tomášek, Jiří (vedoucí práce) ; Perglerová, Marka (oponent)
Diplomová práce s názvem Česká lidová píseň v houslové pedagogice pojednává o využití českých lidových písní v hodinách výuky hry na housle. Přináší obecné poznatky o lidových písních, popisuje jejich charakteristické znaky, zkoumá formy jejich existence v současné době a zamýšlí se nad jejich budoucností. Praktická část práce se zabývá problematikou jejich využití k rozvoji houslových dovedností a seznamuje s instruktivní literaturou, která je tvořena úpravami lidových písní. Závěrečná část přináší výsledky průzkumu, který byl realizován formou dotazníků, jehož cílem bylo zjistit, zda současní housloví pedagogové pracují ve výuce s lidovými písněmi a zda využívají možností, které mohou písně přinést pro formování jednotlivých houslových dovedností. Klíčová slova hra na housle, lidová píseň, houslová pedagogika, sbírky lidových písní
|
|
|
Nespolehliví zapisovatelé. Sběratelé lidových písní jako fabulátoři tradice
Kratochvíl, Matěj
Od konce 18. století se lidová hudba stále častěji stávala předmětem zájmu sběratelů a badatelů. Rozvoj sběru lidových písní přinesl otázku autenticity a věrohodnosti záznamů. V průběhu 19. století používali sběratelé různé přístupy k vytváření obrazu lidové kultury, jenž byl vždy do jisté míry umělým výtvorem a fikcí, ať již šlo o úpravy písňových textů v zájmu jejich menší vulgárnosti či vyřazování těch položek, které sběratelé nepovažovali za vhodné. Autoři významných sbírek jako František Ladislav Čelakovský a Karel Jaromír Erben často zaznamenaný materiál upravovali, aby vyhovoval jejich představám té pravé národní kultury. Lidové písně získaly zvláštní postavení v průběhu sporů o pravost rukopisů královédvorského a zelenohorského. Sběratel František Bartoš a historik František Dvorský použili, každý svým způsobem, lidové písně jako argument pro podporu pravosti rukopisů.
|
|
| |
host ::
RSS.