|
|
Sympatrická kulturní divergence a její evoluční signifikance
Tureček, Petr ; Havlíček, Jan (vedoucí práce) ; Lang, Martin (oponent) ; Duda, Pavel (oponent)
Pro evoluci člověka je klíčová interakce genů a kultury. Jednotlivá etnika či subkultury fungují často jako relativně uzavřené jednotky a jejich příslušníci zřetelně rozlišují mezi jedinci náležícími ke kultuře vlastní a ke kultuře cizí. Předkládaná práce si klade za cíl modelovat vznik distinktních kulturních klastrů, jakýchsi kulturních ekvivalentů distinktních druhů. Historický vývoj teorií směsné dědičnosti vedl k vytvoření biometrických paralel k Mendelismu. Galton-Pearsonův model nepartikulátní dědičnosti s konstantní variancí potomstva, nejdůležitější model spojité dědičnosti vůbec, byl formulován na základě měření variability geneticky předávaných znaků. Ronald Fisher později demonstroval, že dědičnost tohoto typu přímo vyplývá z polygenní dědičnosti s aditivní genetickou variancí. Metafora kulturoprostoru Dana Sperbera umožňuje integrovat jakékoliv spojité modely poziční dědičnosti do počítačových simulací evoluce kultury, většina studií se však v současnosti zabývá partikulárními modely kulturní dědičnosti. Výjimku tvoří práce Cavalli-Sforzy a Feldmana, kteří uplatnili při studiu kulturní evoluce právě spojitý Galton-Pearson model. Ten se však jako model kulturního přenosu příliš nehodí. Model, kde je variabilita potomstva závislá na variabilitě rodičů (PVDI - Parental...
|
host ::
RSS.