|
|
Vznik sekundárních nádorů po ozáření pro karcinom prsu
SUKOVÁ, Denisa
Jedním z nejčastěji se vyskytujících nádorů u žen je karcinom prsu. Incidence karcinomu prsu je veliká a jeho výskyt stoupá po 50. roce věku. V roce 2009 bylo nově diagnostikováno 5 975 žen. I přes fakt, že je léčba karcinomu prsu obzvláště v raných stádiích velmi úspěšná, zůstává karcinom prsu nadále nejčastější onkologickou příčinou smrti u žen. V roce 2009 podlehlo tomuto zhoubnému onemocnění 1 607 žen. Hlavní léčebnou modalitou je chirurgická léčba. Karcinom prsu je středně chemosenzitivní a radiosenzitivní, z čehož vyplývá možnost léčby za pomoci chemoterapie i radioterapie. Mezi další léčebné modality patří léčba hormonální a biologická. Radioterapie je medicínský obor, který využívá účinků ionizujícího záření k léčbě maligních i benigních onemocnění. Při aplikaci ionizujícího záření musejí být dodržovány toleranční dávky orgánů a tkání. Následkem překročení těchto tolerančních dávek je vznik závažných změn a komplikací snižujících kvalitu života. Protože se prodlužuje doba přežívání onkologicky nemocných, stává se více důležitým studium pozdních účinků onkologické léčby. Jedním ze závažných pozdních nežádoucích účinků je vznik sekundárního nádoru. Praktická část práce je zaměřena na problematiku radiačně indukovaných nádorů u žen, které byly radioterapeuticky léčeny pro karcinom prsu. Výzkumný soubor tvoří pacientky, které byly v letech 2000?2004 ozařovány v nemocnici v Českých Budějovicích. Celkový soubor tvoří 516 pacientek, které byly ozářeny na oblast prsu či hrudní stěny. U těchto pacientek jsem sledovala případný vznik duplicitního nádoru, jeho lokalizaci, typ a dobu latence. Dále jsem se zaměřila na výpočet relativního rizika. Po ukončení léčby zářením vznikl sekundární nádor u 32 pacientek, tj. u 6,2 %. U jedné z pacientek byly zjištěny dva nové nádory, celkem tedy bylo diagnostikováno 33 sekundárních nádorů. Nejvíce zastoupenými typy z nově vzniklých nádorů byly karcinomy druhostranného prsu a nemelanomové kožní nádory (bazaliomy). Oba typy nádorů byly zastoupeny v počtu sedm. Dále bylo zjištěno šest nádorů plic, tři nádory rekta a po dvou případech nádory hrdla děložního, ledvin a močového měchýře. Kromě toho byl jednou zjištěn duplicitní nádor mozku a mozkových plen, myelom, nádor štítné žlázy a nádor těla děložního. Duplicitní nádory byly v 58 % případů lokalizovány mimo ozařovanou oblast. V ozařované oblasti byly zjištěny celkem čtyři z šesti nově vzniklých karcinomů plic, tři ze sedmi nově vzniklých nádorů kůže a sedm nádorů v kontralaterálním prsu. Doba latence do vzniku duplicitních nádorů se pohybovala od dvou do dvanácti let. Medián doby latence činil sedm let. Do pěti let od ozáření vzniklo celkem 14 sekundárních nádorů, tj. 42 % z celkového počtu. Nejvíce duplicitních nádorů vzniklo do deseti let po ozáření. V této kategorii bylo diagnostikováno 17 duplicit, tj. 52 %. U jednoho typu nádoru (3 %), nádor mozku a mozkových plen, činila doba latence 12 let. Dále jsem se zabývala výpočtem relativního rizika. Zjištěné hodnoty relativního rizika byly pro všechny typy nádorů větší než 1. Nejnižší hodnota relativního rizika byla zaznamenána u nádoru kůže, kde činila 1,939. Naopak nejvyšší hodnotu relativního rizika jsem zaznamenala u novotvaru těla děložního. Zde dosahovalo relativní riziko hodnoty 48,78. Tímto výpočtem relativního rizika jsem potvrdila hypotézu, že po ozáření nádoru prsu je vyšší počet duplicitních nádorů ve srovnání s výskytem nádorů v běžné populaci. I přes zvýšené hodnoty relativního rizika je přínos radioterapie v onkologické léčbě nezastupitelný. Při použití radioterapie je však nutné s jistým rizikem vzniku pozdějších komplikací počítat.
|
|
|
Vznik sekundárních nádorů po ozáření pro karcinom hrtanu
KRHÁNKOVÁ, Daniela
Výskyt sekundárních nádorů je předmětem výzkumu několika světových odborníků, kteří se tímto problémem zabývají. Nejčastějším předmětem zkoumání je výskyt sekundárního nádoru mléčné žlázy po ozáření Hodgkinovy choroby. Důvodem je nejspíš delší přežití pacientů po léčbě pro tuto chorobu a tím také častější vznik sekundárního onemocnění indukovaného radioterapií. Nádory hrtanu patří k nejčastějším nádorovým onemocněním ORL oblasti, především u mužů. Za včasné diagnózy se zvyšuje úspěšnost výsledku jeho léčby, která však vyžaduje precisnost a důkladnost. Na rozdíl od let minulých nabízí moderní doba možnosti kvalitnější léčby a také možnost úplného vyléčení pacientů, spojenou s časnou diagnózou onemocnění. S vysokým počtem vyléčených pacientů se však zvyšuje pravděpodobnost vzniku sekundárních nádorů jako pozdního nežádoucího účinku onkologické léčby. Proto je třeba nejen pečlivá léčba, ale i trvalá dispenzarizace.
|
|
|
Výskyt sekundárních nádorů po ozáření pro karcinom děložního těla.
TESAŘOVÁ, Lenka
ANOTACE: Zhoubné nádory těla děložního patří mezi nejčastější gynekologické onemocnění. Karcinomy endometria tvoří 96 {--} 98% všech malignit nádorů děložního těla. Výskyt tohoto onemocnění v České republice v roce 2007 bylo diagnostikováno 1726 nových případů, která činí asi 32,7 onemocnění na 100 tisíc žen. Téměř 75% pacientek je diagnostikováno v I. stadiu onemocnění. Věkový medián pacientek s diagnostikovaným nádorem těla děložního je 61 let. Sekundární nádory se projevují na základě mutací až několik let po ozáření. Jsou důsledkem dříve podané chemoterapie nebo radioterapie vedoucí k poškození genetické informace buněk. Mutace postihuje buňky, které mají vztah k vytvoření sekundárních malignit. Cílem mé bakalářské práce je zjištění výskytu sekundárního nádoru u pacientek s ca těla děložního, které byly ozařovány na onkologickém oddělení Nemocnice České Budějovice v letech 1978-1998. V práci zhodnocuji počet sekundárních nádorů, čas výskytu, relativní rizika a zda jsou uloženy uvnitř nebo mimo ozařované pole. Samotná práce je rozdělena do dvou hlavních částí: část teoretická, v níž se zabývám samotným nádorem, radioterapií a radiobiologií a část praktická, jež představuje konkrétní statistiky vycházející z cíle mojí práce. Zjistila jsem, že výskyt sekundárních nádorů je častější mimo ozařovanou oblast. Z výsledků usuzuji, že sekundární nádory mohou vznikat jako důsledek působení ionizujícího záření na organismus. Souvisí to pravděpodobně s tím, že v místě ozáření dochází k letálním změnám, zatímco v místě s nízkými dávkami radiace dojde k poškození buněk, které za řadu let mohou být podkladem pro vznik sekundárních nádorů. Zmiňované téma jsem si vybrala mimo jiné také proto, abychom si uvědomili i přes vyléčení primárního nádoru důležitost dispenzarizace, která mohou včas odhalit výskyt dalších nádorů.
|
host ::
RSS.