|
|
Vývoj dentice v rentgenovém obraze
STOKLASOVÁ, Martina
Tématem bakalářské práce je porovnání kvality analogových a digitálních ortopantomogramů. Přesnost a čitelnost těchto rentgenových snímků je hodnocena pomocí stanovení dentálního věku na zubech v různých oblastech smíšené dentice u desetiletých dětí. Dále v práci analyzuji nejčastější chyby, ke kterým dochází při zhotovování ortopantomogramu. V teoretické části práce je podrobně popsána anatomie, vývoj chrupu a značení zubů. Dále se zabývám určováním dentálního věku u dospívajícího jedince a předkládám metody jeho určování. Dále jsou v teoretické části podrobně popsány rentgenové přístroje a techniky ve stomatologii. Snímkování dětí a jeho přípravě je v práci věnována samostatná část. V praktické části práce formuluji cíle a výzkumné otázky. Popisuji soubor a metodiku, kterou dále použiji ve výzkumu. Dentální věk je určován dle metody navržené Komínkem a Rozkovcovou v roce 1984. Tato metoda spočívá v rozčlenění vyvíjejícího se zubního zárodku 7 vývojových stádií odpovídajících určitému věkovému období jedince. Hodnotí se stálý chrup ve schématech a tabulkách rozdělený podle stádia vývoje a věku dítěte. Výzkum mé práce spočíval v hodnocení a porovnání dentálního věku u souboru 100 dětí se smíšenou denticí v kalendářním věku 10 let. Soubor obsahoval 50 náhodně vybraných analogových a 50 digitálních snímků. Dále se hodnotily a analyzovaly technické chyby na snímku a jejich příčiny vzniku. V práci jsou uvedené příklady vyhodnocení jak analogového snímku, tak digitálního snímku a jejich chyby, které posouzení vývoje dentice znemožňují. Je zcela jednoznačné, že digitální snímkování je přesnější a kvalitnější. Je tudíž překvapující, kolik chyb se na vybraných snímcích nalezlo. Analogové snímkování je z dnešního pohledu minulostí. Analogového snímkování vykazovalo časté nedostatky v kvalitě, jako je nedostatečné vyvolávání snímku způsobující na snímku artefakty, přesvícení, podsvícení, nedostatečné ustálení atd. Nevýhodou tohoto způsobu zpracování byly rovněž velké prostorové nároky na výrobu analogového snímku a nutnost skladování chemikálií a filmů. Ve výsledcích mé práce však paradoxně vyšlo v náhodném výběru snímků více chyb na digitálních snímcích než na analogových snímcích, což považuji za velice závažné, neboť technickými možnostmi vůbec nelze moderní digitální metody snímkování porovnávat s historickými. Z vyhodnocení přesnosti a čitelnosti výsledků určení dentálního věku dítěte je patrné, kolik snímků je hodnotitelných a kolik je nehodnotitelných. Na 20 náhodně vybraných digitálních a 20 analogových snímcích byla provedena analýza nejčastějších chyb ortopantomogramů. Pro analýzu chyb snímků byl vybrán frontální úsek chrupu, tedy oblast řezáků, kde nejvíce chyb bylo zapříčiněno nesprávným nastavením hlavy dítěte v rentgenovém přístroji. Na 20 analogových snímcích bylo 35 % dětí chybně umístěno v přístroji a na 20 digitálních snímků bylo 25 % dětí chybně umístěno v přístroji. Při porovnávání analogových a digitálních snímků nebyl zjištěn rozdíl v určování dentálního věku. V diskuzi je poukázáno na důležitost kvalitního zhotovení ortopantomogramu u dětí v období výměny chrupu a jsou komentovány nejčastější chyby. Na závěr byla shrnuta problematika vyhodnocení ortopantomogramu, kde bylo poukázáno na nejčastější nedostatky při snímkování dětí, které vedou k diagnostickým nepřesnostem, zejména na důležitost správného polohování dítěte při snímkování, čemuž se u 55 % dětských pacientů, jejichž snímky jsem hodnotila, nevěnovala patřičná pozornost. Tuto skutečnost považuji za velmi závažnou, neboť jde o invazivní vyšetření.
|
|
|
Orthopantomografie
MARUŠÁKOVÁ, Lucie
Orthopantomografie je neinvazivní rentgenové vyšetření, patřící v dnešní době k vyšetřením první volby pro dobrou dostupnost a přijatelnou radiační zátěž vzhledem k samotné výtěžnosti. Orthopantomogram je sice "jen" 3D obraz převedený do 2D zobrazení, avšak přináší velké množství informací o stavu chrupu a přilehlých struktur. Jeden snímek stačí, aby lékař stomatolog mohl rozhodnout o diagnóze, léčbě, popř. nasměrování na další odborná pracoviště. Základem obecné části je definice OPG, popis principu i samotné metody. Dále práce obsahuje podrobný anatomický popis zubu, specifika orientačních linií a rovin pro dutinu ústní. Jsou zde zmíněny různé typy OPG přístrojů, vyjmenované výhody i nevýhody, či limitace orthopantomografie. Další část popisuje samotné vyšetření. Instruktáž pacienta s ohledem na jeho věk i schopnosti, příprava před snímkováním, nastavení. Je rozebrán vznik jednotlivých artefaktů a stínů, možnosti jejich ovlivnění či neovlivnění personálem. Podkladem pro praktickou část jsou data shromážděná ze dvou OPG pracovišť během tří let. První samostatné pracoviště poskytuje vyšetření pro téměř 60 ambulancí. Druhé, menší, je součástí skiagrafie, OPG se provádí pro 13 ambulancí. Celkovým objemem budou tato pracoviště nesrovnatelná. Je stanovena hypotéza o podobnosti obou pracovišť z hlediska zastoupení pacientů v jednotlivých věkových kategoriích. Z vypracovaných tabulek a grafů je zřejmý celkový objem na obou pracovištích, je spočítán průměr pacientů v jednotlivých týdnech a letech na pracovištích. K porovnání podle věku (nejprve celý objem pacientů, pak snížený o pacienty pro otrhodoncii) je vybrán chí-test. Je zjištěno, že si pracoviště podobná nejsou. Výsledky slouží jako podklad pro další statistické zpracování majiteli obou pracovišť. Informace z úvodu práce je možné využít jako studijní materiál pro zvýšení vzdělanosti radiologických asistentů.
|
host ::
RSS.