|
|
Vina a trest ve Vocelově Harfě
Krejčová, Iva
Diskuzní příspěvek vychází z podnětů K. Janského a J. Hedvičákové o souvislosti Máchovy literární tvorby s dramatickou prvotinou J. E. Vocela Harfa (1825). Autorka se v dílčím interpretačním srovnání Harfy s Májem a se zlomky Máchových dramat Bratři či Bratrovrah dobírá obdobných poetických postupů v problematizování času, věčnosti nebo v rozvíjení motivu viny, v typologii postav a jejich charakteristik.
|
|
| |
|
|
Máchův jamb a prostředky zeslabování konfliktu jazyka a metra
Ibrahim, Robert ; Sgallová, K.
Studie navazuje na výsledky strukturalistického bádání v oblasti veršové teorie (Roman Jakobson, Miroslav Červenka). Rozbor máchovského jambu básnické skladby Máj (1836) je založen na zkoumání vztahu jazyka a zvoleného metra, a zejména na výkladu rozporu mezi metrickým schématem a jeho jazykovou výplní v místech, kde se první (tedy přízvučná) slabika víceslabičného slova objevuje na slabé pozici verše. V básni Máj je takových veršů 87%, ale ve většině případů se jedná o přízvuk na první slabé pozici verše (nebo na pozici po caesuře), což je v českém jambu chápáno jako jedna z možností, jak vyřešit incipit vzestupného verše. Za povšimnutí stojí také morfologická organizace nemetrických veršů (např. s předložkou či předponou na slabé pozici) - upřednostňování určitých konfigurací by mohlo být přičteno Máchovu autorskému stylu.
|
|
|
Filmový efekt v prozaických vyprávěních Karla Hynka Máchy
Koten, Jiří
Studie se zabývá obecnou charakteristikou Máchových prozaických vyprávění. Vychází z obecně známé analýzy Jana Mukařovského, který ve studii Genetika smyslu v Máchově poezii (1938) tvrdí, že Máchova díla vyvolávají dojem "filmového efektu". Mukařovský tento termín používá v souvislosti s líčením statických scén, v nichž vypravěč zastavuje vyprávěný čas, a také v souvislosti se syžetovou výstavbou, kterou přirovnává k montáži a charakterizuje ji jako řazení působivých obrazů. Autor této studie považuje pojem "filmovosti" v kontextu Máchových próz za výstižný, protože odpovídá i dalším charakteristikám Máchovy prózy: dramatické povaze vyprávění a faktu, že události tvořící dějovou linii zároveň slouží jako indicie vyvolávající působivou atmosféru. Přestože Mácha užívá polohy autorského vypravěče, fokalizace je převážně externí a motivace fikční mysli nejsou průhledné. Vyprávěcí situace se blíží technice známé jako oko kamery.
|
|
|
Staletý boj o Máchu. Karel Hynek Mácha mezi Pražským lingvistickým kroužkem a Literárněhistorickou společností československou
Fořt, Bohumil
U příležitosti stého výročí úmrtí Karla Hynka Máchy byla mimo jiné uveřejněna dvě důležitá kolektivní díla: knihy Karel Hynek Mácha. Osobnost, dílo, ohlas publikovaná v roce 1937 Literárněhistorickou společností československou a Torso a tajemství Máchova díla vydaná v roce 1938 Pražským lingvistickým kroužkem. Obě organizace ztělesňovaly ve třicátých letech nepochybně protiklady na poli české literární vědy - nejen že vycházely ze zcela odlišného metodologického zázemí, ale zároveň se obě skupiny podílely na stěžejních dobových vědeckých a vzdělávácích projektech spojených jak s přístupem k finančním prostředkům, tak s větším vlivem na literárněvědnou praxi. Srovnání kolektivních prací napsaných a uspořádaných členy obou zmíněných skupin nám umožňuje posoudit veškeré jejich myšlenky a metody a zhodnotit jejich vliv na českou literární vědu v Československu.
|
|
|
Máchovské studie Jana Mukařovského
Sládek, Ondřej
Jan Mukařovský věnoval ve své vědecké práci trvale vysokou pozornost dílu Karla Hynka Máchy, zahrnutému do různých studií a komentářů. V každé další máchovské studii navazoval Mukařovský na své předchozí analýzy a usiloval o přesnější pojmovou soustavu. Využíval Máchova díla především k prokázání analytické síly strukturalistického myšlení, stejně jako platnosti jeho pojmů. Studie se zaměřuje zejména na představení nejvýznamnějších máchovských studií Jana Mukařovského z období dvacátých až čtyřicátých let minulého století a na analýzu jejich možných vzájemných vazeb.
|
|
|
Subjekt in articulo mortis a tváří v tvář přírodě
Hrbata, Zdeněk
Studie v první řadě charakterizuje pozitivní (např. William Wordsworth, Novalis, Victor Hugo) a negativní (Alfred de Vigny, Giacomo Leopardi) koncepci přírody a upozorňuje na hlavní objekty, k nimž se upíná myšlení romantické epochy: hybnou sílu vesmíru a vzhled konkrétní krajiny. S ohledem na toto pozadí jsou srovnávány situace a reflexe vězně nebo odsouzence k smrti v dílech George Gordona Byrona (The Prisoner of Chillon, 1816, Vězeň chillonský), Victora Huga (Le Dernier Jour d'un Condamné, 1829, Poslední den odsouzence; Quatre vingt-treize, 1874, Devadesát tři) a Karla Hynka Máchy (Máj, 1836). Analýze je podroben tragický protiklad konečnosti lidské existence a věčné obnovitelnosti přírody, netečné k lidskému osudu.
|
|
|
Máchovský rodokmen české lyriky
Křivánek, Vladimír
Mácha svou poezií založil tradici hlubinné meditativní poezie směřující k transcendentnímu přesahu a pojímající lidské bytí jako rozporné, stejně krásné jako trýznivé, rozklenuté mezi světem smyslů a světem ducha, tělesností a spiritualitou, mezi nebem a zemí. Mácha vstupoval do české poezie různě. Zprvu prostřednictvím vyznavačských básní jemu věnovaných. Tyto básně často programní povahy se různou měrou ztotožňují s máchovským gestem a představují Máchu jako prototyp moderního básníka. Máchovo dílo postupně vyjevovalo v řadě nových básnických kreací svou zázračnou inspirativní potenci a prostoupilo verši řady českých básníků ve všech vrstvách básnického tvaru. Temní, melancholií prostoupení reflexivní básníci tragického životního pocitu tvoří vůdčí linii máchovského rodokmenu.
|
|
|
Máchovské rezonance. IV. kongres světové literárněvědné bohemistiky: Jiná česká literatura (?)
Piorecký, Karel ; Křivánek, Vladimír ; Charypar, Michal ; Fořt, Bohumil ; Hrbata, Zdeněk ; Ibrahim, Robert ; Koten, Jiří ; Sládek, Ondřej ; Sgallová, K. ; Šerlaimova, S. ; Berkes, T. ; Budagova, L. ; Čolakova, Ž. ; Galmiche, X. ; Grigorov, D. ; Melnyčenko, I. ; Procházka, M. ; Valcerová, A.
Mezinárodní bohemistický kongres se koná každých pět let z iniciativy Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky. Letošního kongresu se zúčastnilo více než 150 vědců z celého světa. Diskuse o projevech "jinakosti" v české literatuře byla vedena ve čtyřech tematických blocích. Vzhledem ke stému výročí narození K. H. Máchy v roce 2010 byl jeden z diskusních panelů nazván Poezie, recepce, intertextovost: druhý život díla K. H. Máchy. Konferenční příspěvky se v tomto bloku přednostně soustředily k tvorbě básníků a prozaiků, kteří se svým dílem hlásili k Máchovu odkazu a čerpali z něj inspiraci. Odlišnou cestu k porozumění významu Máchova díla nabídly referáty, které jej vnímaly v kontextu evropského a zejména středoevropského romantismu. Máchovo dílo vytvořilo rovněž příležitost k úvahám nad dějinami české literární vědy a ke sledování vlivu tohoto básníka na formování pražského literárněvědného strukturalismu.
|
host ::
RSS.