|
|
Fyzikální základy termografie pro radiologické asistenty
LÁVIČKA, Šimon
V současné době není k dispozici edukační materiál pro radiologické asistenty a studenty tohoto oboru, který by pojednával o fyzikálních základech termografie. Zejména materiál, který by byl přiměřený předpokládaným fyzikálním a matematickým znalostem potřebným pro obor Radiologický asistent a další příbuzné obory. V termografii vidí část vědecké obce slibnou metodu pro mammologii, revmatologii, ortopedii, angiologii a stomatologii. Výše zmíněná motivace vedla k vypracování této bakalářské práce, ve které byly vytyčeny následující cíle: Výběr teorie přenosu poznatků na úroveň oboru "Radiologický asistent" a dalších příbuzných oborů. Vytvoření edukačního textu, který bude respektovat vybranou teorii a odrážet zákony záření černého tělesa. Zmapování současného stavu znalostí termografie u adresátů. Na základě analýzy současného stavu a vytyčení cílů byly formulovány dvě hypotézy: Aplikací teorie kurikulárního procesu lze vytvořit významné složky projektového kurikula pro danou skupinu adresátů edukace. Znalosti adresátů budou mít v oblasti fyzikálních základů termografie teoretické rozdělení blízké rozdělení normálnímu. Vhodnou teorií pro přenos poznatků z vědy do edukační sféry se ukázala být teorie kurikulárního procesu, jejíž aplikabilita byla přijata i zahraniční vědeckou komunitou viz impaktovaná publikace (Záškodný, 2012). Nejprve byl připomenut obecně známý vztah infračerveného záření k termografii, dále bylo nutné shrnout a analyzovat objevené teoretické fyzikální podklady k dnešnímu datu, nejdůležitější pro termografii rovněž ve vztahu k záření černého tělesa. V práci jsou uvedeny a popsány následné fyzikální zákony: Stefanův-Boltzmannův zákon, Wienův zákon posuvu, Rayleigh-Jeansonsův zákon a Planckův vyzařovací zákon, přičemž je nutné zejména zdůraznit vztah těchto zákonů k záření černého tělesa, jehož teplota je 0 K nebo -273,15 přes vysvětlení parametru emisivity, která je bezrozměrnou veličinou určující schopnost vyzařování tepla. Parametr emisivity je poměrem vyzařování daného tělesa k intenzitě vyzařování absolutně černého tělesa se stejnou teplotou. Její hodnota musí být v termokameře zadána. Následně byl vytvořen vědomostní test čítající osmnáct otázek s výběrem ze čtyř možností, přičemž pouze jedna byla považována za správnou. Adresátem bylo dvacet pět radiologických asistentů aktivně činných ve svém oboru ve věku od dvaceti tří do padesáti tří let, s délkou praxe od půl roku do třiceti jednoho roku. V kvantifikaci znalostí adresátů bylo použito metod deskriptivní a matematické statistiky. Takto bylo zpracováno všech dvacet pět testů. Provedení neparametrického testování empirického rozdělení četností získaných bodových hodnocení těchto testů ukázalo, že druhá z nastavených hypotéz nebyla potvrzena. Znalosti adresátů byly vyšší, než hypotetický předpoklad.
|
|
|
Fyzikální principy relativistického lineárního urychlovače pro radiologické asistenty
VODVÁŘKA, Marek
Jako vybraná teorie přenosu poznatků z vědecké radiologické fyziky (v oblasti fyzikálních základů relativistického lineárního urychlovače) ke studentům radiologických oborů byla použita teorie kurikulárního procesu. Tato teorie byla ve světě formulovaná např. M. Paschem, T. G. Gardnerem, M. Certonem, M. Gaylovou, v České a Slovenské republice např. J. Průchou, J. Brockmeyerovou, P. Tarábkem, P. Záškodným. Na základě teorie kurikulárního procesu lze také v oblasti radiologické fyziky definovat kurikulární proces jako posloupnost transformací T1-T5 variantních forem kurikula: "Konceptuální kurikulum" jako sdělitelný vědecký systém radiologické fyziky (první variantní forma kurikula jako výstup transformace T1 od vědeckého systému ke sdělitelnému vědeckému systému). "Zamýšlené kurikulum" jako vzdělávací systém radiologické fyziky (druhá variantní forma kurikula jako výstup transformace T2 od sdělitelného vědeckého systému ke vzdělávacímu systému). "Projektové kurikulum" jako vzdělávací projekt radiologické fyziky (třetí variantní forma kurikula jako výstup transformace T3 od vzdělávacího systému k výukovému projektu). "Implementované kurikulum-1" jako připravenost pedagoga na vzdělávání v radiologické fyzice (čtvrtá variantní forma kurikula jako první výstup transformace T4 od výukového projektu k realizaci výuky). "Implementované kurikulum-2" jako výsledky vzdělávání v radiologické fyzice (pátá variantní forma kurikula jako druhý výstup transformace T4 od výukového projektu k realizaci výuky). "dosažené kurikulum" jako použitelné výsledky vzdělávání v radiologické fyzice (šestá variantní forma kurikula jako výstup transformace T5 od realizace výuky k uplatnění dosažených výsledků výuky).[1] V bakalářské práci byly v oblasti fyzikálních základů relativistického lineárního urychlovače použity transformace mezi zamýšleným kurikulem, projektovým kurikulem, implementovaným kurikulem-1 a implementovaným kurikulem-2. Tyto transformace byly uskutečněny prostřednictvím vazeb mezi edukačním textem, experimentální výukou, přípravou na experimentální výuku a položením edukačního testu studentům radiologických oborů ke zjištění výsledků experimentální výuky v oblasti fyzikálních základů relativistického lineárního urychlovače. K ověřování hypotéz bakalářské práce byly použity vedle metod deskriptivní statistiky také metody statistiky matematické: neparametrické testování a dvojvýběrový t-test. Neparametrické testování bylo použito pro test normality znalostí dosažených experimentální výukou. Dvojvýběrový t-test byl použit k porovnání znalostí z oblasti fyzikálních základů relativistického lineárního urychlovače u studentů prezenčního a kombinovaného studia. Bakalářská práce vycházela z ověřování dvou hypotéz: a) přiměřený edukační text v oblasti fyzikálních základů relativistického lineárního urychlovače lze vytvořit aplikací kurikulárního procesu b) znalosti studentů v oblasti fyzikálních základů relativistického lineárního urychlovače získané na základě vypracovaného edukačního textu budou mít normální rozdělení Obě tyto hypotézy byly následně potvrzeny statistickým zpracováním výsledků, které byly získány experimentální výukou a položením edukačního testu studentům. Rovněž byla potvrzena dílčí hypotéza, že mezi znalostmi studentů prezenčního a kombinovaného studia nebude na hladině statistické významnosti 0,05 statisticky významný rozdíl.
|
host ::
RSS.