|
|
Mezi ruchadlem a Českou chalupou. (Ne)objevení „lidové” invence v 19. století a jeho důsledky pro výzkum tzv. lidové kultury
Woitsch, Jiří
Ve studii jsou představeny a na konkrétních příkladech diskutovány konceptualizace lidu a tzv. lidové kultury v 19. a počátkem 20. století, pro které byly typické dva krajní póly představ o schopnostech neelitních vrstev společnosti aktivním způsobem tvořit. Zastánci jednoho z těchto přístupů předpokládali bezvýhradné a pasivní přejímání vzorů, technologií apod. z ekonomicky a sociálně vyspělejšího prostředí, představitelé druhého připisovali „lidu“ neobyčejné tvůrčí schopnosti vedoucí až ke vzniku epochálních vynálezů. Tyto koncepty silně rezonovaly v nejrůznějších středoevropských směrech humanitních a sociálních věd po celé 20. století – zcela symptomaticky, zejména v případech, kdy se výzkumu „lidové kultury“ věnovali historici, muzeologové, uměnovědci nebo naprostí laici. Oba směry spojuje krajně problematická představa lidu jako kolektivní tvůrčí nebo naopak zcela pasivní entity.
|
|
|
“Pro samé hrady a zříceniny neviděti kraj, lid, život…” Napětí mezi historismem a regionalismem na příkladu Zbudovských blat.
Hrdina, Martin
Na počátku 20. století vstoupila do povědomí české společnosti lokalita Zbudovských blat a její obyvatelstvo, a to především zásluhou spisovatelů Karla Klostermanna a Josefa Holečka. Cílem příspěvku je připomenout klíčovou okolnost literárního zobrazování venkovského prostředí, kterou byl odklon od romantického historismu 19. století, a popsat roli, kterou zmínění spisovatelé přisoudili obyvatelům Blat v rámci české národní společnosti. Příspěvek upozorňuje také na rozdíly mezi nimi: Zatímco Holeček využil blatských reálií k mnohovrstevné polemice se šlechtou, konciliantní Klostermann z daného prostředí vytěžit i nadčasový symbol, s jehož pomocí se románem Mlhy na Blatech trvaleji vepsal do české kultury.
|
|
|
Apropriace lidové slovesnosti a žánr (lidové) pohádky 19. století
Šidák, Pavel
Studie popisuje podobu apropriace lidové pohádky do české umělecké literatury. Zároveň jsou tematizovány související jevy či problémy. V první polovině 19. století, kdy je apropriována pohádka jako žánr, jde zejména o hledání funkčního místa pohádky a též jejího žánrového tvaru. Ve druhé polovině století pak jde o pojme „modus“, jímž pohádka ovlivňuje tzv. vysokou literaturu, a o jeho narativní strategie.
|
|
|
Nedůvěra měšťana v lid. Narativní figura
Jedličková, Alice
Příspěvek se zaměřuje na motivační strategii reprezentace venkovského lidu, resp. prostého člověka. Ta vychází z předpokládaného nebo aktuálně formulovaného nedůvěřivého či přezíravého postoje měšťana k lidu, který je třeba změnit. Ideovým základem je přitom představa tradičních hodnot, které nejsou doceněny a je třeba je objevovat a chránit (jazyk, minulost, venkovský lid), vztah města a venkova lze přitom formulovat jako celou řadu (skutečný stav věcí samozřejmě poněkud zjednodušujících) opozic: pokrok, vzdělanost, vymoženosti proti zaostalosti, nevzdělanosti, chudobě atp. V próze s venkovskou tematikou se ve sledovaném období 50.–70. let 19. století se předpoklad nedůvěry či nadřazenosti měšťana ustaluje v narativní figuru, která podstatným způsobem formuje komunikační situaci vyprávění. V jednotlivých případech zasahuje i celý text a mění tak jeho žánrový profil: v próze Boženy Němcové Chudí lidé se na půdoryse obrazu ze života uplatňuje metoda polemiky („argumentu“): jednotlivé situace představují v jistém smyslu argument proti nastolené představě „nedůvěry měšťana v lid“.
|
host ::
RSS.