|
|
Metody experimentálního určení fází (MIR, MAD,SAD) v krystalografické analýze biologických makromolekul
Brynda, Jiří
Důležitost metod poskytujících nepředpojaté řešení fázového problému se stává vstupem molekulární biologie a biochemie do tzv. post-genomické éry stále významnější. V článku jsou popsány klasické metody experimentálního určení fází:1) Metoda isomorfních derivátů s těžkými atomy 2) Metoda Anomálního rozptylu při různých vlnových délkách 3) Metoda Anomálního rozptylu při jedné vlnové délce Čím lepší jsou vaše první, experimentální mapy, tím více modelu můžete spolehlivě vystavět do nepředpojaté (modelem nezatížené) mapy před sečtením fází (původní + model). MAD fáze pocházejí z perfektně izomorfních dat a tak netrpí disordrem jako je to běžné u MIR map na malém rozlišení. MIR fáze zase na druhou stranu poskytují výtečnou fázovací sílu na nízkém rozlišení a výsledkem je lepší propojení mapy v prostoru. Není proto překvapivé, že nejlepší mapy jsou buď MAD mapy nebo kombinované MIR-MAD mapy.
|
|
| |
|
|
Zpracování difrakčních dat krystalů biologických makromolekul získaných oscilační metodou
Brynda, Jiří
Příspěvek popisuje jednotlivé komponenty monochromatického difraktometru vhodného pro měření krystalů biologických makromolekul a také základní principy rotační metody. Optimální strategie pro měření difrakčních dat na krystalech makromolekul je diskutována. Geometrické faktory ovlivňující kompletnost dat jsou symetrie reciproké mřížky a geometrické uspořádání jednotlivých komponent monochromatického difraktometru, které ovlivňují kvantitativně kompletnost měřených dat.
|
|
|
Hodnocení kvality krystalových struktur makromolekul
Řezáčová, Pavlína
Rentgenová krystalografie je hlavní technikou získání detailní informace o atomové struktuře makromolekul. Typické problémy makromolekulární krystalografie: difrakční data získaná na omezeném rozlišení a nepřesná fázová informace, nevyhnutelně ovlivňují kvalitu map elektronových hustot a následně se odrazí i v kvalitě konečného modelu.Dnes existuje mnoho metod pro ověření kvality modelu, které lze rozdělit do dvou základních skupin. První skupina hodnotí kvalitu modelu podle jeho shody s experimentálními daty. Druhá skupina ověřovacích metod hodnotí geometrické parametry modelu srovnáním se standardními hodnotami odvozenými z krystalových struktur malých molekul nebo struktur makromolekul určených na vysokém rozlišení. Tato práce je věnována představení běžně používaných počítačových programů využívajících obou výše zmíněných metod hodnocení kvality a ověřování struktur makromolekul. Jsou zde shrnuty ukazatele a měřítka kvality užívaná při hodnocení krystalových struktur makromolekul.
|
host ::
RSS.