|
|
Morfologie lavinových drah
Krause, David ; Křížek, Marek (vedoucí práce) ; Treml, Václav (oponent)
Lavinová dráha je tvar reliéfu, který je modelován erozní činností základových lavin, mur a jiných svahových procesů. Skládá se z odtrhové, tranzitní a akumulační části. Předkládaná bakalářská práce se zabývá charakteristikami lavinových drah, které jsou používány v literatuře a vytváří jejich klasifikaci. Morfologická GIS analýza lavinových drah je provedena v oblasti východních Vysokých Sudet. Naměřené hodnoty 16 lavinových drah z 6 lokalit jsou statisticky zpracovány a porovnány. Ve srovnání s pohořími alpského typu jsou sudetské dráhy kratší, ale sklonové poměry jsou podobné. Výskyt lavinových drah je vázán na závětrnné oblasti anemo- orografických systémů. Orientace drah je převážně jihovýchodní, jejich sklon se pohybuje mezi 20 a 30ř a jejich délka nejčastěji mezi 200 a 400 m. Délka drah nepřímo závisí na sklonu odtrhové zóny. Morfologie lavinových drah má vazbu na plochu přilehlého bezlesí na hřebenových zarovnaných površích, odkud je eolicky transportován sníh do jejich odtrhových zón. Klíčová slova: lavina, morfometrie, východní Vysoké Sudety, Hrubý Jeseník, Králický Sněžník
|
|
|
Zarovnané povrchy v Hrubém Jeseníku
Jablonská, Danica ; Křížek, Marek (vedoucí práce) ; Štěpančíková, Petra (oponent)
V geomorfologických pracích zabývajících se Hrubým Jeseníkem byly zbytky zarovnaných povrchů v tomto území popisovány mnohokrát. Na studovaném území nebyly ovšem nikdy popsány jejich úrovně. Předložená práce se zabývá identifikací těchto úrovní (určení jejich počtu) a jejich vztahem vzhledem k tektonice území. Území Hrubého Jeseníku bylo rozděleno do tří částí (Pradědská, Keprnická a Orlická). K identifikaci úrovní zarovnaných povrchů byly použity grafy četností nadmořské výšky, součtové grafy ploch zarovnaných povrchů a statistické šetření. Úrovní zarovnaných povrchů bylo určeno šest v Pradědské a Orlické části, v Keprnické se nacházely čtyři. Na základě patřičné literatury byly úrovně zarovnání v Hrubém Jeseníku porovnány s úrovněmi zarovnaných povrchů v okolních jednotkách a poté byly na základě výškových rozdílů mezi jednotlivými úrovněmi stanoveny etapy výzdvihu jednotlivých částí. Celkový minimální výzdvih centrální, nejaktivnější části, je odhadován na 450 m.
|
|
|
Vývoj vybraných fluviálních jezer v nivě Lužnice
Hastíková, Petra ; Šobr, Miroslav (vedoucí práce) ; Havlíková, Petra (oponent)
Předmětem této práce je zhodnocení vývoje vybraných fluviálních jezer v povodí Lužnice, především v úseku mezi státní hranicí s Rakouskem a Suchdolem nad Lužnicí. Řeka Lužnice v tomto úseku představuje lidskou činností velmi málo ovlivněný fluviální systém. Nachází se zde velké množství fluviálních jezer a řeka zde výrazně meandruje. První část práce se zabývá charakteristikou přírodních poměrů povodí Lužnice a vymezené nivy a problematikou jezer a jejich vymezováním. Druhá stěžejní část práce se zaměřuje na zhodnocení vývoje toku a fluviálních jezer nivy Lužnice na základě dat z leteckého snímkování. Z hlediska postupného odškrcování meandrů a napřimování toku lze konstatovat, že se řeka postupným vývojem značně zkracovala. V rámci této práce bylo také podrobně studováno 34 vybraných fluviálních jezer, u kterých proběhlo morfometrické a batymetrické měření.
|
|
|
Postnatální změny střeva králíka.
ŠTĚCHOVÁ, Kristýna
Tenké střevo je významný orgán gastrointestinálního traktu. V postnatálním období života prodělává pod vlivem vnitřních a vnějších faktorů významné adaptační změny. Cílem bakalářské práce bylo přinést poznatky o morfometrických změnách jednotlivých oddílů tenkého střeva králíků v průběhu 19 dnů postnatálního vývoje. Ve věku 0, 5, 10, 14 a 19 dní byla změřena délka jednotlivých úseků tenkého střeva a byly odebrány vzorky pro morfometrické vyšetření sliznice. Mikroskopicky byla stanovena délka a šířka klků, hloubka Lieberkühnových krypt a výška enterocytů. Průměrná délka tenkého střeva u novorozených králíků byla 61,4?2,4 cm a v 19 dnech 106,5?9,1 cm. Nejvýraznější nárůst délky byl pozorován u kyčelníku (124,4 %), a nejmenší u lačníku (63,1 %). V průběhu 19 denního vývoje králíků dosahovaly nejvyšší rozměry klky a Lieberkühnových krypty ve dvanáctníku, nejnižší v lačníku. Ve všech oddílech tenkého střeva byla okolo 10. dne života pozorována přechodná stagnace růstu enterocytů. Z výsledků vyplývá, že v průběhu rané postnatální ontogeneze (do 19 dní věku králíků) se nejrychleji adaptuje dvanáctník.
|
|
|
Individuální růst a variabilita časných preimaginálních stádií vodní ploštice bodule obecné (Ilyocoris cimicoides) (Heteroptera: Nepomorpha: Naucoridae)
PILAŘOVÁ, Simona
Byl zkoumán vliv environmentálních faktorů (teplota a dostupnost potravy) na vývoj a růst prvních tří nymfálních stádií bodule obecné Ilyocoris cimicoides Linnaeus, 1758. Jedinci bodule byli chováni v experimentálních chovech individuálně od ekloze do dospělosti. Experimenty byly realizovány v kombinaci čtyř odlišných teplot (17?, 19?, 22? a 25?C) a dvou režimech různé dostupnosti potravy (full- krmeni každý den, red- krmeni obden) (celkem v osmi variantách pokusů). Bylo zjištěno, že teplota ovlivnila významně délku vývoje. Nejkratšího vývoje dosahovali dle očekávání jedinci chovaní při teplotě 25 °C. Délka vývoje se s klesající teplotou prodlužovala. Při nejnižších teplotách, aplikovaných v experimentu (17 ?C) se nejdéle vyvíjely nymfy 3. instaru, ale délka vývoje nymf 1. a 2. instaru se zkracovala. Nejnižší užitá teplota 17 ?C, ale zároveň i teplota nejvyšší 25 ?C, jsou pravděpodobně velmi blízko teplotní hranice, na které leží limity postembryonálního vývoje. Optimální teplotou pro vývoj bylo 22 ?C. Dále bylo zjištěno, že dostupnost potravy měla rovněž významný vliv na vývoj a růst. Překvapivě menší mortalita byla zaznamenána u jedinců s redukovaným potravním režimem, výjimkou byla pouze varianta s nízkou teplotou (19 ?C), kde byla zaznamenána vyšší mortalita právě u jedinců krmených obden.
|
|
|
Morfologická analýza vajíček tasemnic řádu Diphyllobothriidea
LEŠTINOVÁ, Kateřina
Řád Diphyllobothriidea je unikátní skupinou tasemnic. Mají široké spektrum definitivních hostitelů, zahrnující všechny skupiny tetrapodů, včetně člověka. Rozšíření je téměř globální. Vyskytují se nejen v sladkovodních a mořských ekosystémech, ale i na souši. Diagnostika diphyllobothriidů je velmi složitá. Studování morfologie vajíček by mohla diferenciální diagnostiku ulehčit. Kromě tvaru a velikosti vajíček může hrát klíčovou roli také charakter povrchu vajíček. Pro studii struktury povrchu jsme použila skenovací elektronový mikroskop (SEM). Byly provedeny experimentální nákazy křečků a dobrovolníka. Vajíčka z těchto nákaz byly analyzována. Byl dokumentován proces líhnutí koracidia.
|
|
| |
|
|
Morfometrická analýza dvou druhů Ameiurus melas a Ameiurus nebulosus, (Teleostei:Ictaluridae) vyskytujících se na území České republiky
PÍCHA, Roman
Sumečkovití (Ictaluridae) je čeleď sladkovodních sumců a zahrnuje 7 rodů a 48 druhů. Původní domovinou této čeledi je Severní a Střední Amerika, ale některé druhy byly introdukovány i do jiných oblastí včetně Evropy. V České republice byl zaznamenán výskyt dvou druhů rodu Ameiurus. Sumeček americký (Ameiurus nebulosus) dovezený J. Šustou roku 1890, a sumeček černý (Ameiurus melas), který k nám byl dovezen v roce 2003 jako příměs s násadou kapra z Chorvatska. Jejich rozšíření je omezeno na malé oblasti v Polabí a Třeboňskou rybniční soustavu v Jižních Čechách. Tyto druhy jsou si velice podobné a jejich rozlišení je možné pouze na základě morfometrických a anatomických odlišností (počet ploutevních paprsků, ozubení trnu prsní ploutve). Proto bylo nutné provést detailnější měření obou druhů s cílem zjistit případné další rozdíly. Pomocí digitálního posuvného měřítka bylo měřeno 63 rozměrů a dále byly počítány ploutevní paprsky. Celkem bylo zpracováno 90 sumečků černých a 52 sumečků amerických.
|
|
| |
|
|
Biologická charakteristika a význam sumečkovitých ryb ve vodách ČR
PÍCHA, Roman
Sumečkovití (Ictaluridae) je čeleď sladkovodních sumců a zahrnuje 7 rodů a 48 druhů. Původní domovinou této čeledi je Severní a Střední Amerika, ale některé druhy byly introdukovány i do jiných oblastí včetně Evropy. V České republice byl zaznamenán výskyt dvou druhů rodu Ameiurus. Sumeček americký (Ameiurus nebulosus) dovezený J. Šustou roku 1890, a sumeček černý (Ameiurus melas), který k nám byl dovezen v roce 2003 jako příměs s násadou kapra z Chorvatska. Jejich rozšíření je omezeno na malé oblasti v Polabí a Třeboňskou rybniční soustavu v Jižních Čechách Tyto druhy jsou si velice podobné a jejich rozlišení je možné pouze na základě morfometrických a anatomických odlišností (počet ploutevních paprsků, ozubení trnu prsní ploutve). Proto bylo nutné provést bližší zkoumání jedinců ulovených na území ČR s cílem prokázat výskyt sumečka černého a zhodnotit vliv těchto druhů na naše původní druhy ryb.
|
host ::
RSS.