|
|
Vnitrodruhová variabilita v antioxidačních systémech rostlin v souvislosti s odolností vůči suchu
Jelénková, Iva ; Kočová, Marie (vedoucí práce) ; Zelenková, Sylva (oponent)
Sucho je jedním z hlavních faktorů omezujících zemědělskou produkci. Reaktivní formy kyslíku (superoxidový radikál, hydroxylový radikál, peroxid vodíku, apod.) vznikající při stresu v buňce aktivují antioxidační mechanizmy, které tyto toxické látky zneškodňují. V řadě prací byla potvrzena pozitivní korelace mezi aktivitou enzymatických (např. kataláza, superoxiddismutáza, glutathionreduktáza, peroxidázy) a neenzymatických (např. glutathion, kyselina askorbová) antioxidantů a odolností rostlin vůči stresu. Byla rovněž zjištěna mezidruhová i vnitrodruhová variabilita v aktivitě antioxidačních systémů rostlin. Vyšší aktivita byla pozorována u hybridních genotypů F1 generace, u kterých se projevil pozitivní heterózní efekt, nebo u rostlin ošetřených podpůrnými látkami, jako jsou např. kyselina abscisová, brassinosteroidy a dusík. Nárůst aktivit antioxidačních látek byl zjištěn také v souvislosti se stupněm ploidie nebo sílou stresu. Byla pozorována i lepší odolnost rostlin vůči jiným abiotickým stresorům po jejich předchozím vystavení stresu suchem. Reakce rostlin na stres je komplexní a závisí na mnoha dalších vnitřních a vnějších faktorech.
|
|
|
Study on the chromosome number in the alveolate alga \kur{Chromera velia} by TSA-FISH
VAZAČ, Jan
Tato diplomová práce se zabývá výzkumem počtu chromosomů u alveolátní řasy C. velia. Tento příbuzný kmene výtrusovci se ukázal jako unikátní modelový organismus pro studium tohoto kmene a organely apicoplastu, kterým disponují. Pro lepší porozumění shodných a rozdílných znaků mezi Chromerou a výtrusovci jsou však zapotřebí další studie. První část této práce shrnuje současné vědomosti týkající se ploidie, životního cyklu a organizace genomu u C. velia, a příbuznými kmeny výtrusovců a obrněnek. Druhá část poté popisuje naší snahu o odhalení ploidie a celkového počtu chromosomů u C. velia pomocí fluorescenční in situ hybridizace. S využitím této metody jsme úspěšně stanovili ploidii a také jsme dosáhli významného postupu v odhalení celkového počtu chromosomů.
|
|
|
Vztahy mezi úrovní ploidie, velikostí genomu a velikostí buňky v sérii modelů ryb ploidní úrovně od 2n do 14n
BYTYUTSKYY, Dmytro
Ploidní úroveň diploidního a indukovaně triploidního lína obecného, Tinca tinca, byla ověřena průtokovou cytometrií s určením relativního obsahu DNA v jádrech erytrocytů barvených 4',6-diamidin-2-fenylindolem (DAPI). C-hodnota (haploidní obsah jaderné DNA; pgDNA.jádro-1) týchž jedinců byla stanovena analýzou obrazu pro denzitometrická měření buněčných jader v preparátech barevných Feulgenovou reakcí (FIAD) ve srovnání se standardem kura domácího (Gallus gallus domesticus; 1,25 pgDNA.jádro-1, P < 0,05) třemi postupy. Získány byly vysoce podobné průměrné C-hodnoty, potvrzující možnost využít krev lína jako standard v evropské rybniční akvakultuře pro určení ploidie a obsahu DNA u ryb. Obrazová cytometrie FIAD, průtoková cytometrie (FC) a konfokální laserová skenovací mikroskopie (CLSM) byly využity ke studiu vztahů mezi obsahem DNA (pgDNA.jádro-1), plochou jádra (?m2), objemem jádra (?m3) a 3-D strukturou jader erytrocytů v sérii ploidních modelů ryb: diploidů lína obecného (Tinca tinca) (2n), kostlína kubánského (Atractosteus tristoechus) (2n), triploidního lína obecného (3n), evolučně tetraploidního jesetera malého (Acipenser ruthenus) a j. hvězdnatého (A. stellatus) (4n), evolučně oktaploidního j. sibiřského (A. baerii) a j. ruského (A. gueldenstaedtii) (8n), spontánních triploidů j. sibiřského a j. ruského vykazujjících evoluční dodekaploidii (12n), evolučně dodekaploidního j. krátkorypého (A. brevirostrum), a experimentálně získaných jeseteřích hybridů, kteří byli tetraploidní, hexaploidní (6n), heptaploidní (7n), oktaploidní, dekaploidní (10n), dodekaploidní a/nebo tetradekaploidní (14n). Standardy použitýmí pro FIAD byly krevní nátěry kura domácího (obsah 2,5 pgDNA.jádro-1), diploidní a indukovaně triploidní lín obecný (2,04 a 3,1 pgDNA.jádro-1). Všechny ploidní úrovně byly nejprve ověřeny pomocí FCM. Nárůst ploidní úrovně byl doprovázen zvětšením jádra a zvýšením počtu zploštělých eliptických jader se zvětšeným příčným průměrem. Objem (Vvoxel) jádra erytrocytu jako suma voxelů počítaná u živých buněk se jeví jako přesnější hodnota než objem (Vaxis) vypočtený z měření dlouhé a krátké osy jádra, zvláště u vyšších a lichých ploidních úrovní. Údaje o absolutním a relativním obsahu DNA byly v souladu s dříve publikovanými zprávami. Druhy téže ploidní úrovně, jakkoli se lišící obsahem DNA, vykazovaly podobnou plochu jádra erytrocytu, jak lze ukázat na A. ruthenus a A. stellatus (19,27 a 19,79 ?m2 při průměrném absolutním obsahu 3,72 a 4,68 pgDNA.jádro-1) a podobný objem jádra erytrocytu, jak lze ukázat na A. ruthenus a hybridu A. ruthenus x H. huso (48,3 a 48,9 ?m3 při průměrném absolutním obsahu 3,74 a 3,10 pg DNA. jádro -1). Podobné vztahy byly shledány u ploidních úrovní 6n, 8n, 10n, 12n. Nárůst 0,46 - 1,58 pgDNA v obsahu DNA jader erytrocytů neměl vliv na změnu plochy jádra. Se zvyšující se ploidní úrovní bylo shledáno, že koncentrace DNA (pgDNA na 1 ?m3 objemu jádra erytrocytu) a poměr povrchu jádra k jeho objemu se nezvětšují lineárně. Jaderná DNA je s nárůstem ploidní úrovně stále více kondenzována. Získané výsledky odvozují vlastnosti celých buněk a částečně i jader buněk řady různých ploidních druhů ryb a potvrzují hypotézy o nukleotipickém vztahu velikosti buněk a jejich jader ve vztahu k velikosti genomu a stejně tak taxonomické pozici jeseterů.
|
|
| |
|
| |
|
|
Systematika a proměnlivost zdravínku jarního Odontites vernus (Bellardi) Dumort. v České republice
BAĎUROVÁ, Tereza
V rámci diplomové práce byl studován agregát Odontites vernus. Podle literárních zdrojů byly pro střední Evropu udávány dva taxony z agregátu Odontites vernus, které byly od sebe oddělovány na základě sezónních typů a ploidie. Jedná se o časně kvetoucí tetraploid Odontites vernus subsp. vernus (2n = 4x = 40) a pozdně kvetoucí diploid Odontites vernus subsp. serotinus (2n = 2x = 18). Na území ČR bylo sesbíráno 33 populací, u kterých byla změřena úroveň ploidie a 27 morfologických znaků pro morfologickou analýzu. Podle výsledků se ve střední Evropě nevyskytují dva, nýbrž tři taxony. Jedná se o dva sezónní typy v rámci tetraploidů a jednu skupinu pozdních diploidů. Jednotlivé sezónní cytotypy se od sebe oddělují na základě sezónnosti, úrovní ploidie, morfologie a ekologie.
|
|
| |
|
| |
|
|
Polyploidie u jeseterů
SRP, Jiří
Cílem práce bylo nastudovat teoretické základy genetiky jeseterovitých ryb se zaměřením na cytogenetické aspekty polyploidie a osvojit si základy reprodukce a odchovu jeseterovitých ryb v podmínkách středoevropské akvakultury. Práce popisuje přehled metod pro určení ploidní úrovně u ryb, metody umělé reprodukce, metody značení ryb, odběr a hodnocení vzorků populací pro účely cytogenetických analýz. Experimentální část se zabývala vzorky různých druhů jeseterů a jejich hybridů,účinky spontánní polyploidie a mezidruhové hybridizace na biologickou rozmanitost a zachováním těchto ohrožených druhů.
|
|
|
Fenotypová plasticita a cytotypy \kur{Agrostis stolonifera} v České republice
KUBEŠOVÁ, Magdalena
Práce se zabývá fenotypovou variabilitou polyploidního komplexu Agrostis stolonifera. Pomocí dvou kultivačních experimentů je posouzen vliv ekologických podmínek (substrát, vlhkostní poměry, sešlap) na morfologickou variabilitu tří cytotypů. Součástí práce je mapka rozšíření zjištěných cytotypů v ČR. U všech cytotypů byla změřena délka průduchů. Pro stanovení ploidie cytotypů byla použita metoda průtokové cytometrie. Ta byla použita také pro stanovení ploidie a DNA-ploidie druhů A. canina, A. capillaris, A. gigantea, A. rupestris, A. vinealis. U všech 6 studovaných druhů byl určen také absolutní obsah jaderné DNA. Za účelem ověření hybridního vzniku některých pentaploidních jedinců A. stolonifera byla provedena analýza isozymů.
|
host ::
RSS.