|
|
Akademická krize 1969 v Coimbře
Vondrašová, Jana ; Binková, Simona (vedoucí práce) ; Klíma, Jan (oponent)
V diplomové práci Akademická krize 1969 v Coimbře (Academical Crise 1969 in Coimbra) jsem se zabývala Coimberskou Akademickou krizí v portugalském a mezinárodním kontextu. Posouzení pravdivosti teze, že portugalské studentské hnutí konce šedesátých let tvořilo součást mezinárodního hnutí '68, jsem založila na studiu sociologické teorie sociálních hnutí a na komparaci historických událostí v ekonomicky rozvinutých demokratických zemích, ve Spojených státech, Německu, Francii a Itálii. Portugalská studentská hnutí byla od počátku spjata se studentskými organizacemi, tzv. asociacemi, jež usilovaly o změnu legislativního rámce mimoškolních aktivit. V autoritativním režimu António de Oliveiry Salazara, v tzv. Novém státě, bylo primární úlohou univerzit vychovávat elity s vhodnou ideologickou průpravou. Restriktivní charakter zmíněných zákonů se stal nástrojem kontroly studentského života. Vůdci protestů obvykle udržovali kontakty s politickou opozicí a cíle hnutí podřizovali zájmům ilegální komunistické strany. Relativně málo početné skupiny aktivistů byly pro vládu snadno kontrolovatelné, policejní perzekuce byla efektivním prostředkem k likvidaci hnutí. Výjimku v tomto vývoji tvořily akademické krize v letech 1962 a 1969. Jejich masový charakter potlačení hnutí znesnadnil.
|
|
|
Akademická krize 1969 v Coimbře
Vondrašová, Jana ; Binková, Simona (vedoucí práce) ; Klíma, Jan (oponent)
V diplomové práci Akademická krize 1969 v Coimbře (Academical Crise 1969 in Coimbra) jsem se zabývala Coimberskou Akademickou krizí v portugalském a mezinárodním kontextu. Posouzení pravdivosti teze, že portugalské studentské hnutí konce šedesátých let tvořilo součást mezinárodního hnutí '68, jsem založila na studiu sociologické teorie sociálních hnutí a na komparaci historických událostí v ekonomicky rozvinutých demokratických zemích, ve Spojených státech, Německu, Francii a Itálii. Portugalská studentská hnutí byla od počátku spjata se studentskými organizacemi, tzv. asociacemi, jež usilovaly o změnu legislativního rámce mimoškolních aktivit. V autoritativním režimu António de Oliveiry Salazara, v tzv. Novém státě, bylo primární úlohou univerzit vychovávat elity s vhodnou ideologickou průpravou. Restriktivní charakter zmíněných zákonů se stal nástrojem kontroly studentského života. Vůdci protestů obvykle udržovali kontakty s politickou opozicí a cíle hnutí podřizovali zájmům ilegální komunistické strany. Relativně málo početné skupiny aktivistů byly pro vládu snadno kontrolovatelné, policejní perzekuce byla efektivním prostředkem k likvidaci hnutí. Výjimku v tomto vývoji tvořily akademické krize v letech 1962 a 1969. Jejich masový charakter potlačení hnutí znesnadnil.
|
host ::
RSS.