|
|
Comparison of immigrant integration policies in Australia and New Zealand
Svetlíková, Monika ; Šánová, Lucie (vedoucí práce) ; Bernard Thompson Mikes, Antonin (oponent)
Diplomová práca Comparison of immigrant integration policies in Australia and New Zealand si kľadie za cieľ analyzovať a následne porovnať integračné politiky voči imigrantom v období po 2. svetovej vojne. Ďalším zámerom je poskytnúť porovnanie zámerov týchto politík s reálnymi výstupmi. Poslednou dôležitou ambíciou je vsadenie zistení z prípadových štúdií oboch krajín do kontextu debát o konci multikulturalizmu. Práca je rozdelená do troch vwľkých častí. Prvá je predstavením témy, východisiek a motivácie k tomuto výskumu. Zároveň predkladá definície a rôzne pohľady na teoretické koncepty a termíny využívané v práci na základe preštudovanej literatúry. Druhá čast práce je zložená z prípadových štúdií imigračných a integračných politík Austrálie a Nového Zélandu voči imigrantom a okrajovo aj voči populácii pôvodného obyvateľstva. It is divided into three major parts. Posledná cast práce je komparáciou čiastkových zistení práce, zhrnutím výsledkov a prezentovaním záverečných poznámok k téme. Kľúčové slová Imigračné politiky, integračné politiky, asimilácia, multikulturalizmus, pôvodné obyvateľstvo, Austrália, Nový Zéland
|
|
|
Comparison of immigrant integration policies in Australia and New Zealand
Svetlíková, Monika ; Šánová, Lucie (vedoucí práce) ; Bernard Thompson Mikes, Antonin (oponent)
Diplomová práca Comparison of immigrant integration policies in Australia and New Zealand si kľadie za cieľ analyzovať a následne porovnať integračné politiky voči imigrantom v období po 2. svetovej vojne. Ďalším zámerom je poskytnúť porovnanie zámerov týchto politík s reálnymi výstupmi. Poslednou dôležitou ambíciou je vsadenie zistení z prípadových štúdií oboch krajín do kontextu debát o konci multikulturalizmu. Práca je rozdelená do troch vwľkých častí. Prvá je predstavením témy, východisiek a motivácie k tomuto výskumu. Zároveň predkladá definície a rôzne pohľady na teoretické koncepty a termíny využívané v práci na základe preštudovanej literatúry. Druhá čast práce je zložená z prípadových štúdií imigračných a integračných politík Austrálie a Nového Zélandu voči imigrantom a okrajovo aj voči populácii pôvodného obyvateľstva. It is divided into three major parts. Posledná cast práce je komparáciou čiastkových zistení práce, zhrnutím výsledkov a prezentovaním záverečných poznámok k téme. Kľúčové slová Imigračné politiky, integračné politiky, asimilácia, multikulturalizmus, pôvodné obyvateľstvo, Austrália, Nový Zéland
|
|
|
Česká imigrační politika- stát se stává vyhledávanou cílovou zemí?
Beránková, Petra ; Rahimi, Fatima ; Dvořáková, Martina ; Svetlíková, Monika ; Chocholáčková, Kristina
Text zkoumá, zdali je zájmem České republiky uvolnit svou imigrační politiku a zabývá se dopady politiky, vedoucí k proměně země v atraktivní cílovou zemi pro ekonomické migranty. Ačkoliv západoevropské země od druhé poloviny 20. století podporovaly imigraci jako dočasný a konjunkturní fenomén, vznikající závislost na zahraniční pracovní síle s sebou přinesla i výzvy, zejména v oblasti dlouhodobé integrace cizinců. Usazující se migranti se do většinové společnosti začleňovali dle rozdílných integračních modelů, jejichž podoba byla ovlivněna politikami a ekonomickou situací jednotlivých cílových států. Důležitost vyhranění zájmů v této oblasti je tudíž zřejmá. Integrační modely přitom samy o sobě nejsou bezchybné a je tedy vhodné je kombinovat. Imigrační a integrační politika České republiky doposud v podstatě odrážela poptávku českého trhu po pracovních silách ze zahraničí. Česká republika lákala migranty během ekonomického růstu, tedy mezi lety 1993-1996 a 2000-2008. Po začátku ekonomické krize se přiklonila k restriktivnímu přístupu. Volba tohoto přístupu se ovšem nezdá být nejvhodnější, jelikož nastavení selektivních kritérií omezuje větší flexibilitu trhu. Zavedení otevřenějšího přístupu by pravděpodobně vedlo k posílení statutu ČR jako cílové země imigrantů. Jaká opatření by k takovému vývoji vedla? Jedná se především o změny v celkové koncepci imigrační a integrační politiky, která doposud nahlíží na trvalé usazování migrantů spíše negativně. S ohledem na výše uvedené závěry lze dospět k doporučením dvojí povahy: Za prvé, navzdory prosazující se společné imigrační politice v rámci Evropské unie, pod vlivem Strategie Evropa 2020, a rovněž Haagského a Stockholmského programu, si Česká republika může podobu své imigrační politiky předurčit dle svých zájmů sama. Ačkoliv Česká republika nemá koloniální minulost jako většina západoevropských zemí, je lákavou destinací především pro migranty z východních zemí. Zdá se být tudíž žádoucí zaujmout aktivní strategii řízené migrace právě ze zemí východní Evropy. Za druhé, z hlediska integrační politiky je třeba vnímat migranty dle jejich zájmu o pobyt v rozdílné délce. Opatření by tedy měla v maximální míře reflektovat nehomogenní požadavky imigrantů. Příliš restriktivní přístup vůči migrantům vede k jejich přesunu do šedých sfér ekonomiky, což představuje značný problém nejen z hlediska právního, ale i socioekonomického. Je tedy v zájmu České republiky poskytnout migrantům takové podmínky, jež by nejen přispěly k jejich ekonomické soběstačnosti a informovaly je o právech a povinnostech v České republice, ale zároveň i napomáhaly k jejich začlenění do většinové společnosti.
Plný text:  PDF
|
host ::
RSS.