|
|
Vzestup a pád Russellovy teorie soudu z let 1910-1913 a Wittgensteinovy filosofické začátky
Soutor, Milan ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Marvan, Tomáš (oponent)
Russellovi občas bývá jízlivě vyčítáno, že střídal filosofické pozice "jako ponožky," mám-li to říci skutečně jízlivě. Když se dozvídáme o jeho manuskriptech a o skutečnostech, že zatímco zastával jistou filosofickou pozici, již nenápadně a do šuplíku psal texty, kde načrtával alternativní teorie (a přesně takto to bylo s Wittgensteinem vyvrácenou teorií soudu), tento tvůrčí potenciál nás skutečně může udivovat, někdy zase mást, když se pokoušíme v jeho díle zorientovat. Příčiny překotného vývoje jeho filosofie ovšem spíše než v jeho povaze spočívaly v osobách, které měl štěstí potkat a kterým dal prostor do svého vývoje zasáhnout. Vždyť Russell byl na začátku své kariéry přesvědčený Hegelián. Poté, co se setkal s filosofickými názory G. E. Moora, nadšeně je přijal za své a rozvíjel dál ve vztahu k matematice. Podobného rázu bylo i Russellovo setkání s Wittgensteinem, které ovšem jak dokládá korespondence nebylo ve svém důsledku vůbec příjemné. Velice zajímavé na jeho teorii soudu je skutečnost, že tato teorie nebyla libovolným výtvorem, ale sledovala konkrétní problém, který uměla, jak jsem doufám přesvědčil čtenáře, řešit. Můžeme se tedy ptát - a to už může být předmětem další studie - zda Wittgensteinova "korektní teorie propozic," která našla své vyjádření v TLP, řeší Russellovy původní problémy, nebo...
|
|
|
Dědictví filosofického behaviorismu: pojem mysli bez myslí
Soutor, Milan ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
Práce se v nuje epistemologickému problému jednoty na pozadí vývoje filosofie Bertranda Russella. Nejprve se zabývám naivním realismem, který Russell p ijal od G. E. Moora, kde krom argument proti idealismu p edstavuji p edevším doktrínu objektivní jednoty propozice. V druhé kapitole rozebírám d vody, které Russella dovedly k opušt ní naivn realistického východiska a vypracování mnohorela ní teorie soudu. Tuto teorii Wittgenstein ale ukázal jako neschopnou vy ešit problém syntetické jednoty soudu. Podle interpretace, kterou hájím, tato okolnost p im la Russella k radikálnímu odvratu od tradi ního epistemologického paradigmatu, podle kterého je esenciálním rysem mentálního fenoménu ítomnost v domí jako entity. Russellovým obratem k naturalismu se zabývám v poslední kapitole. Zvláštní pozornost v nuji regresivnímu argumentu, který p edložili v r zných verzích Moore, L. Wittgenstein a G. Ryle. Klí ová slova realismus, neutrální monismus, behaviorismus, jednota soudu, v domí
|
|
|
The Theory of Descriptions: Bertrand Bertrand Russell's Road Towards Ontological Austerity
Soutor, Milan ; Palkoska, Jan (vedoucí práce) ; Zouhar, Marián (oponent) ; Landini, Gregory (oponent)
Centrálním rysem filosofie Bertranda Russella od roku 1905 po zbytek jeho kariéry je systematické uplatňování Occamovy břitvy za účelem maximální redukce ontologických závazků. Rok 1905 byl v tomto ohledu pro Russella zásadní, neboť v něm publikoval přelomovou stať "On Denoting". V této stati poprvé představil tzv. teorii deskripcí. Podle klasické interpretace Russellovy filosofie, kterou reprezentuje zejména stať W. V. O. Quina "Russell's Ontological Development" (1966), Russell v období před teorií deskripcí tíhl k přijetí tzv. "Meinongináských" ontologických závazků: jednak jde o ontologické závazky vůči koherentním a neaktuálním entitám jako je současný král Francie (posibilia), jednak jde o závazky vůči kontradiktorickým entitám jako je kulatý čtverec. Podle Quina se Russell nemohl osvobodit od nutnosti takové ontologické závazky přijmout, dokud neměl po ruce teorii deskripcí. Cílem této práce je tuto klasickou interpretaci, kterou v posledních letech někteří badatelé zpochybňují, potvrdit a vyložit, odkud se Meinongiánské ontologické závazky v Russellově filosofii před "On Denoting" braly. Prověření otázky Meinonginaismu u raného Russella se neobejde bez detailní rekonstrukce jeho sémantických teorií před "On Denoting". Práce se věnuje zejména výkladu a kritice předchůdkyně teorie deskripcí,...
|
|
|
Dědictví filosofického behaviorismu: pojem mysli bez myslí
Soutor, Milan ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
Práce se v nuje epistemologickému problému jednoty na pozadí vývoje filosofie Bertranda Russella. Nejprve se zabývám naivním realismem, který Russell p ijal od G. E. Moora, kde krom argument proti idealismu p edstavuji p edevším doktrínu objektivní jednoty propozice. V druhé kapitole rozebírám d vody, které Russella dovedly k opušt ní naivn realistického východiska a vypracování mnohorela ní teorie soudu. Tuto teorii Wittgenstein ale ukázal jako neschopnou vy ešit problém syntetické jednoty soudu. Podle interpretace, kterou hájím, tato okolnost p im la Russella k radikálnímu odvratu od tradi ního epistemologického paradigmatu, podle kterého je esenciálním rysem mentálního fenoménu ítomnost v domí jako entity. Russellovým obratem k naturalismu se zabývám v poslední kapitole. Zvláštní pozornost v nuji regresivnímu argumentu, který p edložili v r zných verzích Moore, L. Wittgenstein a G. Ryle. Klí ová slova realismus, neutrální monismus, behaviorismus, jednota soudu, v domí
|
|
|
Vzestup a pád Russellovy teorie soudu z let 1910-1913 a Wittgensteinovy filosofické začátky
Soutor, Milan ; Marvan, Tomáš (oponent) ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce)
Russellovi občas bývá jízlivě vyčítáno, že střídal filosofické pozice "jako ponožky," mám-li to říci skutečně jízlivě. Když se dozvídáme o jeho manuskriptech a o skutečnostech, že zatímco zastával jistou filosofickou pozici, již nenápadně a do šuplíku psal texty, kde načrtával alternativní teorie (a přesně takto to bylo s Wittgensteinem vyvrácenou teorií soudu), tento tvůrčí potenciál nás skutečně může udivovat, někdy zase mást, když se pokoušíme v jeho díle zorientovat. Příčiny překotného vývoje jeho filosofie ovšem spíše než v jeho povaze spočívaly v osobách, které měl štěstí potkat a kterým dal prostor do svého vývoje zasáhnout. Vždyť Russell byl na začátku své kariéry přesvědčený Hegelián. Poté, co se setkal s filosofickými názory G. E. Moora, nadšeně je přijal za své a rozvíjel dál ve vztahu k matematice. Podobného rázu bylo i Russellovo setkání s Wittgensteinem, které ovšem jak dokládá korespondence nebylo ve svém důsledku vůbec příjemné. Velice zajímavé na jeho teorii soudu je skutečnost, že tato teorie nebyla libovolným výtvorem, ale sledovala konkrétní problém, který uměla, jak jsem doufám přesvědčil čtenáře, řešit. Můžeme se tedy ptát - a to už může být předmětem další studie - zda Wittgensteinova "korektní teorie propozic," která našla své vyjádření v TLP, řeší Russellovy původní problémy, nebo...
|
host ::
RSS.