|
|
Slovo o svatém Dimitriji Soluňském mezi nejstaršími legendami Germanova sborníku
Mikulka, Tomáš ; Čermák, Václav (vedoucí práce) ; Bláhová, Emílie (oponent)
Práce se snaží zařadit staroslověnský překlad Legendy o Dimitriji Soluňském v Germanově sborníku do kontextu dalších hagiografických a homiletických textů. V lexikálním plánu se nachází řada shod se slovní zásobou nejstarších staroslověnských evangelií. Morfologické archaismy koexistují s některými inovacemi, které jsou však doloženy již v překladech evangelií. Syntax této legendy je na mnoha místech ovlivněna řetinou a obsahuje starobylé vazby, které byly ve staroslověnštině postupně nahrazovány jinými. Autor práce se zabývá také citáty a aluzemi legendy o sv. Dimitriji ve staroslověnské tvorbě a snaží se urit asové rozmezí, kdy vznikl její staroslověnský překlad.
|
|
|
Kompozita ve staroslověnštině
Zábranský, Lukáš ; Čermák, Václav (vedoucí práce) ; Bláhová, Emílie (oponent) ; Bauerová, Helena (oponent)
V disertační práci Kompozita ve staroslověnštině se autor snaží osvětlit otázku, jak pohlížet na slova tvořená kompozicí ve staroslověnském písemnictví. Metodologii zpracování kompozit ve staroslověnštině je věnována samostatná kapitola, ve které je mimo jiné shrnuta novější literatura o kompozitech s odkazy na základní díla. Dále se zde vysvětlují a zdůvodňují principy přijaté pro analýzu lexémů. V jednotlivých kapitolách se kromě různých typů kompozice a námi vydělených druhů kompozit u konkrétních příkladů sleduje také žánr či frekvence. V první řadě bylo se zdůvodněním vymezeno, které lexikální jednotky byly v práci zohledněny, a které naopak vřazeny do korpusu nebyly. V kapitole věnované metodologii bylo zdůvodněno použití kritérií a hledisek. Posléze byl věnován prostor problematice tzv. spojovacího morfému kompozit, jeho původu a podobě v konkrétních lexémech, rozboru z hlediska formálního. Pořadí kritérií v kapitolách vyplývá z jejich dosahu, t.j. z jejich aplikovatelnosti na větší či menší okruh složenin. U jednotlivých skupin lexémů bylo přihlíženo ke statistickým údajům. Následně byla kompozita zkoumána z hlediska slovotvorného, kde bylo kombinováno hledisko obsahové a formální. Dále byl analyzován vztah mezi částmi, který byl vymezen jako mikrosyntaktický. Rozsáhlá kapitola byla věnovaná tzv....
|
|
|
Apokryfní Bartolomějovo evangelium ve slovanské tradici
Chromá, Martina ; Čermák, Václav (vedoucí práce) ; Bláhová, Emílie (oponent) ; Reinhart, Johannes (oponent)
Apokryfní Bartolomějovo evangelium ve slovanské tradici (Martina Chromá) Abstrakt Tématem práce je slovanský překlad Bartolomějova evangelia (Otázek Bartolomějových), apokryfní památky sepsané původně v řečtině pravděpodobně ve třetím století. Do dnešní doby se text tohoto apokryfu dochoval ve dvou známých řeckých, dvou latinských a šesti slovanských rukopisech. Tyto slovanské rukopisy pocházejí ze 14.-18. století, přičemž čtyři z nich jsou ruského původu a dva srbského. Cílem práce je stanovení pravděpodobného místa a doby pořízení prvotního překladu památky do slovanštiny a nastínění cest, kterými se rukopisy ve slovanském prostředí dále šířily. Na základě podrobného textologického a lexikálního rozboru docházíme k závěru, že všechny slovanské rukopisy s textem památky vycházejí z jednoho společného archetypu, který byl s největší pravděpodobností pořízen v Bulharsku v průběhu 10. století. Dochované rukopisy dosvědčují, že původní slovanský překlad byl přenesen na Kyjevskou Rus, kde se rukopisy dále šířily a kde zároveň došlo k určitým úpravám textu památky, na základě kterých můžeme dochované rukopisy roztřídit do dvou redakcí či rukopisných linií. Z Ruska se rukopisy s textem památky dostaly také do prostředí srbského, a to nezávisle na sobě ve dvou různých obdobích. Součástí práce je také přehledná...
|
|
|
Jazyková analýza Skopského apoštolu
Pilát, Štefan ; Ribarova, Zdena (vedoucí práce) ; Bláhová, Emílie (oponent) ; Vepřek, Miroslav (oponent)
Jazyková analýza Skopského apoštolu Štefan Pilát Skopský apoštol (Skop) je makedonská církevněslovanská památka obsahující krátký apoš- tolář (praxapoštol). Písařský zápis na jeho poslední straně klade vznik rukopisu do roku 1313 ve městě Skopje, a proto Skop řadíme k okruhu severomakedonských památek. Úkolem před- ložené práce bylo zhodnotit Skop z hlediska jeho paleografických, pravopisných a hlásko- slovných rysů a jeho morfologických a syntaktických zvláštností. Zjištěná fakta jsme dále srovnávali se stavem dalších severomakedonských rukopisů a písemných tradic školy ochrid- ské, preslavské, trnovské a rašské. Naším cílem bylo též zhodnotit, do jaké míry mohlo být přijímání jednotlivých písařských norem ovlivněno severomakedonskou nářeční situací, a též identifikovat nářeční prvky pronikající do textu Skop. Došli jsme k závěru, že Skop, ačkoliv náleží k okruhu severomakedonských památek a odrážejí se v něm poměrně jasné stopy seve- romakedonského nářečí, zůstává zejména v oblasti paleografie, pravopisu a hláskosloví v konzervativních pozicích, které jsou typické spíše pro starší písemné tradice školy ochrid- ské. Na druhou stranu však Skop se značnou důsledností zvláště v apoštolních perikopách přijímá normované užití plného repertoáru prejotovaných vokálů, což je norma s největší...
|
|
|
Kompozita ve staroslověnštině
Zábranský, Lukáš ; Čermák, Václav (vedoucí práce) ; Bláhová, Emílie (oponent) ; Bauerová, Helena (oponent)
V disertační práci Kompozita ve staroslověnštině se autor snaží osvětlit otázku, jak pohlížet na slova tvořená kompozicí ve staroslověnském písemnictví. Metodologii zpracování kompozit ve staroslověnštině je věnována samostatná kapitola, ve které je mimo jiné shrnuta novější literatura o kompozitech s odkazy na základní díla. Dále se zde vysvětlují a zdůvodňují principy přijaté pro analýzu lexémů. V jednotlivých kapitolách se kromě různých typů kompozice a námi vydělených druhů kompozit u konkrétních příkladů sleduje také žánr či frekvence. V první řadě bylo se zdůvodněním vymezeno, které lexikální jednotky byly v práci zohledněny, a které naopak vřazeny do korpusu nebyly. V kapitole věnované metodologii bylo zdůvodněno použití kritérií a hledisek. Posléze byl věnován prostor problematice tzv. spojovacího morfému kompozit, jeho původu a podobě v konkrétních lexémech, rozboru z hlediska formálního. Pořadí kritérií v kapitolách vyplývá z jejich dosahu, t.j. z jejich aplikovatelnosti na větší či menší okruh složenin. U jednotlivých skupin lexémů bylo přihlíženo ke statistickým údajům. Následně byla kompozita zkoumána z hlediska slovotvorného, kde bylo kombinováno hledisko obsahové a formální. Dále byl analyzován vztah mezi částmi, který byl vymezen jako mikrosyntaktický. Rozsáhlá kapitola byla věnovaná tzv....
|
|
|
Kompozita ve staroslověnštině
Zábranský, Lukáš ; Čermák, Václav (vedoucí práce) ; Bláhová, Emílie (oponent) ; Bauerová, Helena (oponent)
V disertační práci Kompozita ve staroslověnštině se autor snaží osvětlit otázku, jak pohlížet na slova tvořená kompozicí ve staroslověnském písemnictví. Metodologii zpracování kompozit ve staroslověnštině je věnována samostatná kapitola, ve které je mimo jiné shrnuta novější literatura o kompozitech s odkazy na základní díla. Dále se zde vysvětlují a zdůvodňují principy přijaté pro analýzu lexémů. V jednotlivých kapitolách se kromě různých typů kompozice a námi vydělených druhů kompozit u konkrétních příkladů sleduje také žánr či frekvence. V první řadě bylo se zdůvodněním vymezeno, které lexikální jednotky byly v práci zohledněny, a které naopak vřazeny do korpusu nebyly. V kapitole věnované metodologii bylo zdůvodněno použití kritérií a hledisek. Posléze byl věnován prostor problematice tzv. spojovacího morfému kompozit, jeho původu a podobě v konkrétních lexémech, rozboru z hlediska formálního. Pořadí kritérií v kapitolách vyplývá z jejich dosahu, t.j. z jejich aplikovatelnosti na větší či menší okruh složenin. U jednotlivých skupin lexémů bylo přihlíženo ke statistickým údajům. Následně byla kompozita zkoumána z hlediska slovotvorného, kde bylo kombinováno hledisko obsahové a formální. Dále byl analyzován vztah mezi částmi, který byl vymezen jako mikrosyntaktický. Rozsáhlá kapitola byla věnovaná tzv....
|
|
|
Slovo o svatém Dimitriji Soluňském mezi nejstaršími legendami Germanova sborníku
Mikulka, Tomáš ; Čermák, Václav (vedoucí práce) ; Bláhová, Emílie (oponent)
Práce se snaží zařadit staroslověnský překlad Legendy o Dimitriji Soluňském v Germanově sborníku do kontextu dalších hagiografických a homiletických textů. V lexikálním plánu se nachází řada shod se slovní zásobou nejstarších staroslověnských evangelií. Morfologické archaismy koexistují s některými inovacemi, které jsou však doloženy již v překladech evangelií. Syntax této legendy je na mnoha místech ovlivněna řetinou a obsahuje starobylé vazby, které byly ve staroslověnštině postupně nahrazovány jinými. Autor práce se zabývá také citáty a aluzemi legendy o sv. Dimitriji ve staroslověnské tvorbě a snaží se urit asové rozmezí, kdy vznikl její staroslověnský překlad.
|
|
|
Literární vztahy Sázavy a Kyjevské Rusi
Bláhová, Emilie
V článku se hodnotí styky Sázavského kláštera s Kyjevskou Rusí v 11. století: uložení ostatků s. Gleba do oltáře chrámu v r. 1095, dochované písemnictví, vzniklého na Sázavě, v rukopisech ruských a ruské rukopisy na Sázavě (cyrilská část Remešského evangeliáře a předloha Pražských zlomků hlaholských.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.