|
|
Zooplankton šumavských jezer jako indikátor zotavování z acidity
Kohout, Leoš ; Fott, Jan (vedoucí práce) ; Macháček, Jiří (oponent) ; Bitušík, Peter (oponent)
ZÁvĚR Předloženépublikace se mimojiné zabývajitěmitobody: o Hypotéza o klíčové roli bliníku vdosfupnosti fosforu pro plankton v acidiťrkovanýchjezerech.Je tak ovlivněna i strukturapotravníchsítí. C Za nepÍitomnosti ťrltrujícíchperlooček (sezónní či z důvodu vyhynutí) je ýznarrný podíl biomasy planktonu šumavských jezer tvořen heterotrofrrími vlákny Po prvních známkách v 90. letech byly získány dalšídůkazy o pokračujicím zotavováru šumavslcýchjezer. Stále jsou však jezera acidifikací ýznamně zasůenaa k obnověnormálnichvztahůve spolďenstvech dosudnedošlo. Zpožďováni biologickéhozotavovániza reverzichemismu'pozorovanéna Šumavě i v jiných acidifikovanýchregionech,můŽemítněkolik příčin: - Proces rekolonizace odlehlých horských jezer, vzájemně nespojených vodními cestami, je náhodný a pravděpodobnostje alespoň pro některé druhy koýšů nízká. Úspěch závlsi na vhodném vektoru nezbytných propagulía takéna velikosti inokula. - Silná invertebrátní predace v prostředí bez ryb můŽe způsobovat tzv. biologickou rezistenci.K ýznamnějšímu náwatu zooplanktonuby tak mělo dojítažpo obnově rybíchpopulací.Na Šumavěbyly např. v několika jezerech zaznamenánydravéklešt'anky'vpřípadě jezeraLaka pak i hojné larvy koreterChaoborus obscuripes. - Současnéhydrochemicképodmínkymohou být i přes ýrazné zlepšenípro případnékolonizátory...
|
|
|
Paleoenvironmentální rekonstrukce mladšího dryasu na základě fosilních pakomárů
Skurčáková, Anežka ; Tátosová, Jolana (vedoucí práce) ; Bitušík, Peter (oponent)
Závěrečný stadiál poslední doby ledové - mladší dryas (12 650 - 11 500 cal yr BP) - je ze sedimentů evropských jezer relativně dobře popsaný, ve střední Evropě však studie, které by se zabývaly jeho průběhem, zcela chybí. Cílem této práce bylo zjistit, jakým způsobem tento stadiál probíhal ve střední Evropě, a to na základě sedimentového profilu z Černého jezera na Šumavě. Ke klimatické rekonstrukci byly využity subfosilní zbytky pakomárů, pomocí kterých lze s využitím švýcarsko-norského modelu zrekonstruovat původní průměrnou červencovou teplotu. Provedena byla také geochemická analýza, která určila intenzitu eroze, úživnost jezera a jeho zdroje organických látek. Pro doplnění informací o povodí byla využita také pylová analýza. V sedimentu byly identifikovány tyto klimatické výkyvy: starší dryas (13 583 - 13 394 cal yr BP), Alleröd (13 394 - 12 383 cal yr BP), mladší dryas (12 383 - 11 394 cal yr BP) a raný holocén (11 394 - 11 138 cal yr BP). Nepodařilo se signifikantně prokázat přítomnost dvou fází mladšího dryasu, nicméně interpretace izotopického signálu naznačuje, že první polovina této chladné oscilace mohla být sušší. Rekonstruované teploty se pohybovaly v rozmezí od 8,30 až 10,31 řC. Průměrné hodnoty pro období staršího dryasu byly 8,92 řC, Allerödu 9,61 řC, mladšího dryasu 9,17 řC a...
|
host ::
RSS.