|
|
Vývoj od tvaru -m.u k tvarům -ó/ -jó a daró jako příklad gramatikalizace a subjektivizace
Kanasugi, Petra ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Fiala, Karel (oponent) ; Barešová, Ivona (oponent)
Práce navazuje na studie věnované japonské modalitě, přičemž vymezení tématu není založeno na sledování určitého typu modality, jak je běžné u synchronních studií, ale na zcela či částečně sdíleném původu sledovaných prostředků. Na základě porovnání užití a vlastností tvaru -m.u v době rané střední japonštiny a tvarů {-ó/-jó} a daró v moderní japonštině, jsou navrženy schematické významy jednotlivých prostředků a zmapovány gramatikalizační a subjektivizační posuny, k nimž během zhruba tisíciletého vývoje došlo. Výsledkem analýzy je konstatování, že sledované tvary procesem subjektivizace prošly a hlavním impulsem, který k subjektivizaci vedl, byla gramatikalizace přípony -m.u na koncovku {-ó/-jó}, respektive partikuli (terminologie viz Narrog 1998) daró, která vedla k rozštěpení schematického významu "inklinace" v obecném koloběhu podnětu a reakce ("control cycle" viz Langacker 2002, 2009) na dva schematické významy "inklinace" v rámci faktického respektive epistemického koloběhu podnětu a reakce. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Verbal resources for affective stance display in Japanese conversational interactions
Zawiszová, Halina ; Barešová, Ivona (vedoucí práce) ; Jabłoński, Arkadiusz (oponent) ; Rosen, Alexandr (oponent)
Práce se věnuje verbálním prostředkům vyjadřování afektivního postoje v japonských konverzačních interakcích. Jejím cílem bylo určit významné kategorie verbálních prostředků, které mluvčí japonštiny využívají v neformálních konverzačních interakcích za účelem vyjadřování afektivního postoje, a následně v rámci těchto kategorií určit a popsat vybrané prostředky s ohledem na jejich možné způsoby využití v interakci. Hlavní pozornost byla věnována lexikálním prostředkům, morfologií sloves, ukazovacím zájmenům, citoslovcím, partikulím, způsobům reference, spojovacím výrazům, slovosledu, využití přímé řeči, různým formám otázek a syntakticky nekompletním replikám. Práce je založená na studiu nahrávek spontánních konverzačních interakcí především mladých dospělých v blízkých osobních vztazích. Metodologicky práce čerpá především z konverzační analýzy a interakční lingvistiky.
|
|
|
Charakteristika literárního díla Ibuse Masudžiho "Hondžicu kjúšin". Mistrovské užití koheze
Šimůnek, Petr ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Tirala, Martin (oponent) ; Barešová, Ivona (oponent)
Podrobná a rozsáhlá analýza celého díla "Hondžicu Kjúšin" ("Dnes se neordinuje") ukázala několik zásadních aspektů koheze v Ibuseho kompozici textu. Dílo jako celek i jednotlivé části (texty) lze charakterizovat jako zcela koherentní s jasnými intertextovými i intratextovými vztahy důležitými pro přesnou konturní i relační kresbu postav i dějových linií. Zaprvé gramatická koheze - zde nejvýraznější úlohu má jistě reference zprostředkovaná zájmeny a zájmennými výrazy. Jejich výskyt je hojný, slouží k organizaci mezivětné a také se podílí na koreferenčních řetězcích, většinou těch kratších. Kohezivní konjunkce hraje jen podružnou roli ve vnitřní struktuře jednotlivých částí novely. Morfologická kontinuita také nemá výraznou roli v utváření kohezivní propojenosti. Zadruhé lexikální koheze - ta hraje roli dosti významnou a její analýza více proniká do autorovy kompoziční dovednosti. Frekvenčně nejvíce se vyskytující je koheze substituční s neuvěřitelnou mírou variability při udržení identity určité postavy či entity v příběhu. Dovede vytvořit koreferenční řetěz, který je schopen jít celým příběhem i celou novelou. Výrazným partnerem je též lexikální repetice, ať už úplná, částečná či mnohonásobná, kdy autor opakuje celé jméno či jméno s profesním přízviskem či jiným zařazením. Koheze relační je též velmi...
|
|
|
Vývoj od tvaru -m.u k tvarům -ó/ -jó a daró jako příklad gramatikalizace a subjektivizace
Kanasugi, Petra ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Fiala, Karel (oponent) ; Barešová, Ivona (oponent)
Práce navazuje na studie věnované japonské modalitě, přičemž vymezení tématu není založeno na sledování určitého typu modality, jak je běžné u synchronních studií, ale na zcela či částečně sdíleném původu sledovaných prostředků. Na základě porovnání užití a vlastností tvaru -m.u v době rané střední japonštiny a tvarů {-ó/-jó} a daró v moderní japonštině, jsou navrženy schematické významy jednotlivých prostředků a zmapovány gramatikalizační a subjektivizační posuny, k nimž během zhruba tisíciletého vývoje došlo. Výsledkem analýzy je konstatování, že sledované tvary procesem subjektivizace prošly a hlavním impulsem, který k subjektivizaci vedl, byla gramatikalizace přípony -m.u na koncovku {-ó/-jó}, respektive partikuli (terminologie viz Narrog 1998) daró, která vedla k rozštěpení schematického významu "inklinace" v obecném koloběhu podnětu a reakce ("control cycle" viz Langacker 2002, 2009) na dva schematické významy "inklinace" v rámci faktického respektive epistemického koloběhu podnětu a reakce. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Aspektuálnost v japonštině
Šmídová, Hana ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Barešová, Ivona (oponent) ; Fiala, Karel (oponent)
Práce se pokouší zmapovat kategorii aspektuálnosti v japonském jazyce. Na začátku uvádí obecnou definicí aspektuálnosti a následně ji aplikuje v jazykovém kontextu japonštiny. V příslušných kapitolách popisuje jednotlivé roviny vyjádření aspektuálnosti. Detailně se zabývá kategoriemi gramatické času, vidu a modality a prostředky jejich vyjádření v japonském jazyce. Cílem práce je ukázat, že v japonštině, přestože nemá samostatnou gramatickou kategorii vidu jako čeština, se aspektuální významy vyjadřují, i když jinými jazykovými prostředky, než na jaké jsme v češtině zvyklí. Text práce je doplněn bohatým příkladovým materiálem ze současného jazyka.
|
host ::
RSS.