|
|
Palaeoecological aspects and evolution of the Late Cretaceous oyster assemblages
Rantuch, Jakub ; Košťák, Martin (vedoucí práce) ; Mergl, Michal (oponent) ; Reháková, Daniela (oponent)
Předkládaná práce se věnuje studiu paleoekologických aspektů evoluce ústřičného rodu Rhynchostreon Bayle, 1874, významného zástupce křídové fauny. Prostřednictvím integrovaného studia řady sedimentologických (velikost křemenných zrn), geochemických (koncentrace hlavních oxidů) a paleobiologických (tafonomie) proxy, bylo pět studovaných lokalit původem z oblasti Českého masivu a Pieninského bradlového pásma (Západní Karpaty) rozděleno do tří typů prostředí, které se liší charakterem substrátu, úrovní vnitřní energie (dynamiky) a převládajícím salinitním režimem. Posléze bylo celkem pět paleopopulací ústřičného druhu Rhynchostreon suborbiculatum (Lamarck, 1801), osídlujících tyto habitaty (dynamické cenomanské příbřeží, klidné prostředí turonského hemipelagického moře a cenomansko-turonské okrajově-mořské prostředí s proměnlivým vlivem fluviální aktivity) podrobeno sérii morfologických a populačních analýz (zejména analýze početností velikostních tříd, struktury morfotypů a tloušťky schránky). Výsledky dosažené kombinací uvedených přístupů neindikují jenom širší ekologickou a salinitní valenci druhu R. suborbiculatum, ale také skutečnost, že ekologická odpověď jednoho z nejznámějších druhů fosilních ústřic na faktory spojené s klimatickou změnou (např. fluktuace salinity, úroveň eutrofie apod.) byla...
|
|
|
Genome stability of human induced pluripotent stem cells
ŘEHÁKOVÁ, Daniela
Lidské indukované pluripotentní kmenové buňky (hiPSCs) nabízejí využití v regenerativní medicíně i modelování onemocnění. Je ovšem podstatné, aby jejich genom zůstal nezměněn a jejich mechanismy opravy DNA byly funkční. V této práci se soustředím na detekci dvouřetězcových zlomů DNA (DSBs) pomocí fosforylovaného histonu H2AX a proteinu 53BP1, a to v několika liniích hiPSCs, jejich zdrojových buňkách, lidských embryonálních kmenových buňkách a buňkách diferencovaných z hiPSCs. sledovala jsem spontánně vytvořené DSB během procesů reprogramace, dlouhodobé kultivace a diferenciace. Pro porovnání reparační kapacity jsem vyvolala poškození pomocí gamma záření a sledovala snížení množství zlomů v čase. Množství ohnisek tvořených sledovanými proteiny bylo sledováno pomocí fluorescenční mikroskopie odděleně pro G1 a S/G2 fázi buněčného cyklu. Zdrojové buňky obsahovaly nízké množství DSBs nesouvisejících s replikací, jejich počet se zvýšil po reprogramaci do hiPSCs a snížil s dlouhodobou kultivací či diferenciácí. Indukce zlomů odhalila, že replikační mechanismy fungují dobře ve zdrojových buňkách a hiPSCs o nízké pasáži, ovšem částečně selhává u hiPSCs ve vysoké pasáži. Tato pozorování naznačují, že buněčné přeprogramování zvýší množství DSBs, ovšem reparační mechanismy fungují. Dlouhodobou kultivací se však schopnost opravovat DSBs snižuje.
|
host ::
RSS.