|
|
Sehe mit fühlendem Aug', fühle mit sehender Hand. Hmat v dějinách umění 1890-1960
Zachariáš, Jan ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent) ; Fedrová, Stanislava (oponent)
Cílem předkládané práce je ukázat, jakou roly hrál pro dějiny umění mezi lety 1890-1960 hmat a s ním spojené taktilní vnímání. Její hlavní teze zní, že bez hmatu by dějiny umění nemohly vystavět svůj pojmový aparát. Neustálé vyrovnávání se s hmatovou zkušeností, která byla stavěna do opozice vůči zraku, poskytlo historikům a historičkám umění celou řadu nástrojů pro klasifikaci uměleckých děl, z nichž mnohé se staly oporou formální analýzy. Práce mapuje systematicky německý a výběrově anglojazyčný uměleckohistorický diskurz, tematizující hmat a sleduje, jakým způsobem s ním vybraní autoři a autorky pracovali. Již Johann Gottfried Herder položil základy estetiky a noetiky hmatu, na které v ideové rovině navázaly dějiny umění. Herder tvrdil, že hmat nám zprostředkovává poznání prostoru, zatímco zrak dokáže vnímat pouze barvy. Hmat je proto spolehlivější smysl něž zrak. Herder spojil různé druhy umění s konkrétními smysly - hudbu se sluchem, zrak s malbou a hmat se sochařstvím. Jestliže je hmat spolehlivější a pravdivější než zrak je i s ním spojené umění - socha uměním s vyšší estetickou a noetickou hodnotou než malba. Historikové a historičky umění kolem r. 1900 sdíleli Herderovo přesvědčení, že hmat je tvůrcem prostoru. Inspirováni filozofem F. T. Vischerem a opřeni o poznatky soudobé psychologie...
|
|
|
Boty v díle Vincenta van Gogha Nové interpretace od Derridy k dnešku
Zachariáš, Jan ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent)
V práci se zabývám interpretací obrazu Vincenta van GoghaPár bot. První kapitola je věnována detailní analýze Heideggerova spisu Původ uměleckého díla, kde se analyzuje obraz jako zobrazení příručního jsoucna, druhá kapitola je věnována reakci historika umění MeyeraSchapira, který odsoudil Heideggerův výklad a zároveň se snaží doložit, že dílo je metonymický autoportrét. Třetí část se zabývá interpretacemi obou výše zmíněných příspěvků, které zapojil do své knihy La verité en peinturefrancouzský filosof Jacques Derrida. Derroda kritizuje oba zmíněněné texty a snaží se vrátit - restituovat boty zpět do díla. Práci doprovází dva exkurzy, kde se zabývám specifickými problémy tvorby van Gogha. První exkurz je věnován syntéze barvy a kresby v jeho díle. Druhý recepci rokoka v umění druhé poloviny 19. Století, zvláště u van Gogha.
|
|
|
Martin Heidegger, Meyer Schapiro, van Goghovy Boty a některé problémy interpretace
Zachariáš, Jan ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Ve studii Martin Heidegger, Meyer Schapiro, van Goghovi Boty a některé problémy interpretace se zabývám možnostmi výkladu van Goghova díla Pár bot (č. kat. Faille F 255). Ve stati Zrození uměleckého díla německého filozofa Martina Heideggera, je rozpracována otázka po bytí bot jako náčiní, přičemž teprve při pohledu na zobrazení bot si divák uvědomuje jejich skutečné bytí, a vnímá je jako autonomní předmět. Heidegger se volně zamýšlí nad obrazem a říká, že se jedná o boty venkovanky. Historik umění Meyer Schapiro napadl Heideggera v článku Still-Life as a Personal Object, že prý obraz fantasticky a svévolně interpretuje. Schapiro dokládá, že boty patří van Goghovi a je potřeba v nich vidět metonymický autoportrét malíře. Z dobových svědectví vyplývá, že znázorněné boty skutečně patřily van Goghovi, jestli však obraz maloval s úmyslem vložit do něj něco z vlastních pocitů je pravděpodobné, ne však jisté. Práce je dle tématu logicky rozdělena do tří kapitol, první se věnuje Heideggerovi, druhá van Goghovi a třetí Schapirovi.
|
host ::
RSS.