|
| |
|
|
Komplexní scénografický projekt Charles Gounod: FAUST
Strmisková, Denisa ; David, Milan (vedoucí práce) ; Vohlídalová, Ivana (vedoucí práce) ; Dušek, Jan (oponent) ; Zbořilová, Jana (oponent)
Ve své bakalářské práci se věnuji jednomu z největších literárních děl a fenoménu evropské literatury, kterým Faust bezesporu je. V úvodu se zabývám samotným mýtem o doktoru Faustovi a jeho historickým pozadím. Sleduji vývoj příběhu od jeho vzniku ve středověku, přes nejznámější adaptace Marlowovu a Goethovu, po libreto pro operu francouzského romantického sladatele Charlese Gounoda. Právě libreto opery Faust a Markétka detailněji analyzuji po jeho formální stránce a dále srovnávám s jeho předlohou Faust Johanna Wolfganga Goetheho. Cílem této části práce je přiblížit jednotlivé rozdíly mezi Gounodovou operou a jeho předlohou se zaměřením na děj. Goethovo dílo je mnohonásobně rozsáhlejší než Gounodova opera. Nastiňuji zde tedy motivy a situace, které se staly tomuto skladateli východiskem pro jeho dílo. Záměrně tak postupně rozebírám jednotlivé obrazy a dějství obou her se zaměřením na vývoj děje.
Dále se pak zabývám dvěmi významnými českými inscenacemi Goethova Fausta. Těmi jsou Faust v Národním divadle z roku 1997 a televizní adaptace inscenace Fausta Divadla na okraji z roku 1989. Zaměřuji se zejména na jejich scénografické řešení, detailněji pak na scénu Josefa Svobody v Rodokově inscenaci v Národním divadle.
V další části této práce se věnuji svému vlastnímu zpracování Fausta a Markétky Charlese Gounoda, které je tématem pro mou praktickou bakalářskou práci. Přibližuji jednotlivé složky, které jsem zpracovala v prezentaci od scénografie, kostýmních návrhů a jejich realizací po světelná a technická řešení. Nastiňuji svou představu o této opeře a možnost jejího řešení.
V závěru mé práce přikládám bohatou obrazovou přílohu související s jednotlivými kapitolami.
|
|
|
Klavír jako prostředník soudobého skladatele
Dušek, Jan ; Bartoň, Hanuš (vedoucí práce) ; Kučera, Václav (vedoucí práce) ; Filas, Juraj (oponent) ; Matějů, Zbyněk (oponent)
Tato magisterská práce se zabývá klavírem a jeho technickými možnostmi. Pozornost je kladena především na techniky používané v hudbě 20. století, jejich možnosti provedení a zápis. V práci jsou popsány krom ortodoxních technik hry (hra na klávesách) i techniky neortodoxní (preparace, hra uvnitř nástroje). V příloze jsou fotografie hry některých neortodoxních technik, na CD pak jejich zvukový výsledek.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Tom Stoppard: TRAVESTIE - komplexní scénografický projekt.
Kürner, Marjetka ; Dušek, Jan (vedoucí práce) ; David, Milan (oponent)
Komedie Travestie, dílo jednoho z nejvýznamnějších a nejrespektovanějších současných dramatiků, T. Stopparda, byla poprvé uvedena r. 1974 a je jedním z nejdůležitějších děl tohoto anglického autora naroz. r. 1937 na území tehdejšího Československa. Travestie svede dohromady tři důležité historické osobnosti: modernistu Jamese Joyce, dadaistu Tristana Tzaru a revolucionáře V.I. Lenina, které skrze svou fantazii a nejasné vzpomínky spojuje hlavní postava Henryho Carra. Svoji interpretaci díla jsem založila na analýze díla a hledání inspirace ve vizuálně přitažlivém dadaistickém hnutí. Vytvořila jsem základní koncept, podle které jsem vytvářela scénu a kostýmy postav v inscenaci. Důležitou linii pro mou práci představoval charakter hlavní postavy Henryho Carra, maloměšťáckého narcistického člověka, který není schopný vytvořit ani tradičně umělecké či snad avantgardně revoluční dílo. Carra chápu jako karikaturu nás všech. Protože je celé dílo karikaturou postav, jež se v něm objevují, karikovala jsem také místo, ve kterém se příběh odvíjí. Ocitneme se tak na pískovišti, hřišti, na kterém postavy konfrontují své odlišné názory o politice, umění či umělcích.
|
|
| |
|
|
Specifické případy prostorotvorné funkce dramatické osoby Ch. Marlowa: Dr. Faust
Stojčevski, Dragan ; Dušek, Jan (vedoucí práce) ; David, Milan (oponent)
Tato diplomová práce se snaží najít odpověď na otázku, jakou prostorotvornou funkci může nést dramatická osoba. Hledá způsoby, jakými scénografie tvoří prostor a zejména konkrétní prostředí, pomocí živého herce. V uvedených úvahách jsem se omezil na osobní zkušenost v činohře. Možnosti (nejen kukátkového divadla) jsou vysvětleny na příkladech Višňového sadu A.P. Čechova, Shakespearově Snu noci Svatojánské a hlouběji rozpracovány na příkladu funkce chóru u hry Tragická historie o doktoru Faustovi od Christophera Marlowa. Scénografická studie této hry tvoří jádro celé práce. Součástí prezentace je i performance Faust, která se konala na Třetím bienále industiální stopy v Kladně, tato je popsána na konci.
|
|
|
Bertolt Brecht Galileo's life (possibilities of B. Breht in contemporary theatre)
Ďurik, Andrej ; Dušek, Jan (vedoucí práce) ; Glogr, Karel (oponent)
V mojej diplomovej práci som sa snažil zachytiť vývoj pohľadu na Brechtovu tvorbu v našich krajinách. To znamená zmapovať interpretačné snahy v Čechách, vyrovnanie sa Brechtovskou teoretickou prácou a v neposlednom rade Brechtom ako človekom politickým, sociálne cítiacim, vďaka čomu bol mnohokrát nepochopený. Isté je, že dejiny hovoria o osobnosti rozhľadenej, talentovanej, vzdelanej, silne ba až sebazničujúco pracovitej. Na jednej strane je ale umelecky citlivý, jemný, kdežto na strane druhej rozpoltený a veľmi komlikovaný. Časom som dospel k názoru, že sa pravdepodobne nedá úplne spojit Brecht teoretik a Brecht dramatik, zatiaľ čo teória epického divadla, výrazne priahne po formovej stránke, naproti tomu akoby nekonvenovala s ľahkosťou, poéziou jeho divadelných hier. Je dôležité povedať, že Bertolt Brecht, bol prakticky celý život komunistom v komplikovanej dobe. Jeho vzťah ku komunizmu sa samozrejme vyvýjal a dá sa odpozorovať, že tento vzťah prešiel dlhú cestu nadšenia až po úplnú dezilúziu. V mojej práci sa preto tento fakt objavuje, je konštatovaním, pravdou o veľkom umelcovy a pravdou o pohľade, dobových interpretácii u nás, kde bol mnoho krát citovaný vyzdvyhovaný ako bolo potrebné.
Pri inscenovaní, nie je možné zohľadniť všetky aspekty Brechtovej osoby. Je to dobre, lebo človeku to necháva priestor, je možné byť trošku Brechtom a aj sebou samým. Dáva ?priestor? pričom ukazuje človeka, v jeho kompikovanosti, je to akoby sonda do ľudskej duše a mysle. Nepsychologizuje, iba konštatuje, ukazuje človeka v jednotlivých situáciách, jeho chovanie a na konci všetky tieto situácie dávajú celkový obraz, obraz o nás a našej dobe. Preto sa dá povedať, že Bertolt Brecht je veľkým autorom veľkých hier s nadčasovou tématikou. V jeho postavách je vidieť dnešného človeka. Akoby sa nič nezmenilo, iba čas sa vníma trochu inak, rozvybrováva a zamlžuje naše vnímanie, ťažšie sa nám dekódujú veci, ale podstata ostáva rovnaká tak ako kedysi. Jeho divadelné hry sú zaujimavé i po formovej stránke, sú to hry ?moderné ?, davajúce priestor aj pre experiment. Môžu byť formálnym obrazom, krásou reči samej pre seba.
|
host ::
RSS.