|
| |
|
| |
|
|
Genes participating in response to Leishmania major revealed by targeted mutation.
Ezrová, Zuzana ; Lipoldová, Marie (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Leishmania major je intracelulární parazit, kterému se v mnoha případech daří úspěšně množit a šířit se v těle hostitele. Děje se tak díky strategiím, pomocí nichž Leishmanie unikají složkám imunitního systému daného organismu a způsobují narušení regulačních drah, jež za fyziologických podmínek vedou k expresi genů zapojených v odpovědi na tohoto parazita a jeho úspěšné eliminaci. Cílená genová delece, takzvaný genetický knock-out, se může projevit změnou fenotypu a s ním spojenou změnou vnímavosti daného hostitelského organismu. Přestože takto detekované geny nemusí být v populaci polymorfní a nemusí tak být nutně zodpovědné za zhoršený rozvoj leishmaniózy u některých lidí, jejich studie a přehled, jehož zpracování je náplní této práce, mohou společně s metodami přímé genetiky pomoci určit biochemické dráhy a jejich prvky ovlivňující celkový projev onemocnění a mohou tak usnadnit výzkumy pro tvorbu léčiv či genovou terapii.
|
|
|
Leishmania tropica: immunopathology and genetic control
Sohrabi, Yahya ; Lipoldová, Marie (vedoucí práce) ; Pravenec, Michal (oponent) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Leishmanióza je opomíjená tropická nemoc způsobená prvočím parazitem rodu Leishmania, který je přenášen samičkami flebotomů. Rozdílné projevy infekce leishmániemi závisí na vlastnostech hostitele i patogenu. Podobně jako L. major i L. tropica často způsobuje u člověka kožní leishmaniózu, ale ve výjimečných případech může také visceralizovat a vést k systémovému onemocnění. Kvůli propuknutí nemoci v několika městských oblastech a jejímu proniknutí do nových regionů se leishmanióza působená parazitem L. tropica stala jedním z hlavních problémů veřejného zdraví v těchto různých endemických ohniscích. Komplikace spojené s nemocí a chybějící bezpečný a efektivní lék a vakcína proti infekci L. tropica vyžadují, aby byla studiu interakcí hostitele a patogenu věnována zvýšená pozornost. Donedávna byl výzkum leishmaniózy působené parazitem L. tropica limitován neexistencí vhodného zvířecího inbredního modelu a problémy při vyvolání infekce u zvířat. Cíle předkládaného projektu zahrnovaly vyvinutí vhodného myšího modelu infekce působené L. tropica, studium mechanismů nemoci a mapování kontrolních genů/lokusů. Analyzovali jsme vnímavost k infekci L. tropica s použitím rekombinantních kongenních (RC) myších kmenů série CcS/Dem. Tyto kmeny se díky náhodné distribuci 12,5% genomu kmene STS na pozadí 87,5% genomu...
|
|
|
Immunotherapy of HPV16 - associated cancers and regulation of antitumour immune response
Štěpánek, Ivan ; Reiniš, Milan (vedoucí práce) ; Lipoldová, Marie (oponent) ; Němečková, Šárka (oponent)
Úroveň exprese MHC I. třídy (MHC I) na povrchu nádorových buněk je často podceňována. Představuje však jeden z důležitých mechanismů, jak nádorové buňky unikají imunitnímu systému. To může přispět k selhání většiny protinádorových imunoterapií, které jsou většinou založrny na indukci cytotoxických lymphocytů. Epigenetické změny v promotorech genů účastnících se prezentace antigenů v kontextu MHC I. třídy mohou regulovat expresi povrchových MHC I molekul. Tímto způsobem mohou epigenetické modifikátory navodit expresi MHC I. třídy na nádorových buňkách a zviditelnit je tak pro CD8+ efektorové buňky. Mimoto epigenetické modulatory ovlivňují i buňky imunitního systému jako jsou dendritické buňky (DC). Neoplasie mohou uniknout imunitní odpovědi nejen změnami v nádorových buňkách, ale i díky působení imunoregulačních buněčných populací jako jsou (regulační T buňky) Treg. Tato práce se zaměřuje především na potenciální vakcíny založené na bázi DC proti nádorům associovaných s HPV 16 odlišných v expresi MHC I, kombinaci imunoterapie s aplikací epigenetických modifikátorů se zaměřením na DC, na dopad použití protilátky proti CD25 (využívané k depleci Treg) na Treg, NKT buňky a na růst nádorů. Výsledky získané z projektů zahrnutých v této disertační práci jsou důležité pro optimalizaci vakcinačních a kombinovaných...
|
|
|
Experimental murine leishmaniasis and its application for drug discovery and study of host-pathogen interactions
Grekov, Igor ; Lipoldová, Marie (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent) ; Šírová, Milada (oponent)
Původce leishmaniózy Leishmania spp. má velký klinický význam. Leishmania je přenášena na obratlovce flebotomy, drobným dvoukřídlým hmyzem z čeledi Phlebotominae. Parazit infikuje profesionální fagocyty (neutrofily, monocyty a makrofágy) a řadu dalších buněk. Klinické příznaky leishmaniózy se pohybují od vytvoření kožní leze, která může být lokální nebo difuzní, přes mukosní až k viscerální patologii. Prvokem Leishmania je nakaženo dvanáct milionů lidí a 350 milionů lidí v 88 zemích je infekcí ohroženo. Zatím nebyla vyvinuta žádná účinná vakcína a také léčba vyžaduje značné zlepšení. Z tohoto důvodu hrají zvířecí modely leishmaniózy klíčovou roli v pochopení mechanismu onemocnění a v hledání způsobů, jak tuto chorobu léčit a najít účinnou prevenci. Tato práce shrnuje výsledky mého postgraduálního studia věnovaného zdokonalování laboratorního modelu leishmaniózy a jeho využití pro mapování genů a pro zkoumání látky s leishmanicidním potenciálem. Namnožení velkého množství infekčních forem leishmanií je klíčové v mnoha experimentálních postupech. Vypracovali jsme proto postup s dvoufázovým médiem SNB-9 pro pěstování leishmanií ve velkém množství a porovnali tento postup s pěstováním v běžném tekutém médiu. Pro detekci a kvantifikaci leishmanií jsme modifikovali a optimalizovali metodu PCR-ELISA s využitím...
|
|
|
Methods for Leishmania parasite detection and quantificatio as a tool for study of the pathogen-vector-host interactions
Kobets, Tetyana ; Lipoldová, Marie (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent) ; Kopecký, Jan (oponent)
Metody detekce a kvantifikace parazitů rodu Leishmania jako nástroj pro studium vzájemného působení patogenu, vektoru a hostitele Leishmaniáza je u lidí působena 21 druhem vnitrobuněčného jednobuněčného parazita rodu Leishmania, který je přenášen přibližně 30 druhy flebotomů. Kromě člověka jsou leishmánie schopné infikovat celou řadu obratlovců. Hlavní hostitelskou buňkou, v níž se parazit množí, je makrofág; posléze leishmánie buňku ničí a infikují další buňky. Nakažené monocyty a makrofágy cirkulují v periferní krvi a roznášejí parazita do dalších orgánů a tkání. V závislosti na infikované část těla jsou rozlišovány tři typy leishmaniázy: kožní, kožně-slizniční a viscerální. Pro léčbu leishmaniázy stále ještě chybí účinné, dostupné a jednoduše aplikovatelné léky. Zanedbaná je také diagnostika a monitorování onemocnění. Tato disertační práce shrnuje výsledky několika projektů, ve kterých byly použity různé přístupy k určení množství parazitů v myším modelu leishmaniázy, včetně dvou metod, které byly vyvinuty a optimizovány v naší laboratoři. Detekce a kvantifikace patogenů patří k hlavním tématům výzkumu různých infekčních chorob. Tento parametr je nezbytný pro potvrzení diagnózy, charakterizaci imunitní odpovědi hostitele a komplexních patologických změn v nakaženém organismu, a také pro posouzení...
|
|
|
Vliv genotypu na průběh infekce Trypanosoma brucei brucei u myši
Šíma, Matyáš ; Lipoldová, Marie (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Vliv genotypu na průběh infekce Trypanosoma brucei brucei u myši Mezi africké trypanosomy patří i tři poddruhy Trypanosomy brucei (Trypanosoma brucei gambiense, Trypanosoma brucei rhodesiense a Trypanosoma brucei brucei). Jedná se o prvoky třídy Kinetoplastida se složitým životním cyklem, v kterém střídají hostitele: bodavka - savec. Jde o extracelulární parazity. Trypanosoma brucei gambiense a Trypanosoma brucei rhodesiense způsobují u člověka onemocnění známé jako spavá nemoc. Trypanosoma brucei brucei není pro člověka nebezpečná. Africké trypanosomy po infekci osidlují zejména vaskularizované orgány a dostávají se i do mozku, kde způsobují závažné patologie. Parazit umí manipulovat imunitním systémem savčího hostitele v širokém spektru interakcí, které nejsou dodnes plně objasněny. Objevení nových mechanismů, které se účastní imunitní odpovědi na africké trypanosomy, může vysvětlit některé obecné vlastnosti imunitního systému i pomoci v boji s tímto onemocněním. K tomuto zkoumání slouží i genetická analýza na myším modelu, pomocí níž lze nalézt geny, které jsou důležité v imunitní odpovědi na spavou nemoc (předpokládá se homologie s člověkem). Bylo zjištěno, že odpovědi na africké trypanosomy se účastní více genů s malým účinkem, a proto se k jejich mapování využívá metod pro mapování lokusů...
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.