Ústav pro českou literaturu

Nejnovější přírůstky:
2021-03-07
00:01
Grafická podoba básní jako textologický problém (Poznámky к případu Andreje Stankoviče)
Kosák, Michal
Příklady textologické problematiky grafického řešení básnických textů K. H. Máchy, J. Nerudy, K. Tomana či F. Gellnera jsou ve studii podkladem pro textologickou analýzu grafického řešení básnických textů Andreje Stankoviče.

Úplný záznam
2021-02-24
00:43
„Sem nevnikla ta bledá nuda žití…“ Hledání moravského lidu v české literatuře 19. století
Fránek, Michal
Příspěvek z mezinárodní mezioborové konference věnovaný obrazu moravského lidového prostředí.

Úplný záznam
2021-02-24
00:43
Mohou státy ovlivnit šíření malé literatury? Srovnání napříč Evropou
Vimr, Ondřej
Téměř každá evropská země dnes institucionalizovaně podporuje export vlastní literatury. Mají tyto pobídky vliv na cirkulaci malých literatur? Na základě řízených rozhovorů s akvizičními redaktory v nakladatelstvích v pěti evropských zemí poskytuje příspěvek vhled do toho, jak pobídky ovlivňují jejich rozhodování.

Úplný záznam
2021-02-24
00:43
Středověká epika a problém původnosti v českém literárním dějepisectví v „dlouhém“ 19. století
Turek, Matouš
Studie sleduje se zvláštním zaměřením na tematizaci problematiky kulturního transferu dva axiomy českého literárního dějepisectví v 19. a na počátku 20. století – na jedné straně figuru zlatého věku a následného úpadku, na druhé straně ideál původnosti jako základní hodnotové kritérium – a vývoj v jejich aplikaci v oblasti nejstarší literatury. Na příkladu syntéz V. V. Haštalského, A. V. Šembery, Karla Tieftrunka a Jaroslava Vlčka demonstruje, jak se do 80. let 19. století narativ úpadku staročeské epiky vtělený především do opozice dvou textů, Alexandreidy a Tristrama, při převypravování amplifikoval a upevňoval, zatímco kritéria pro jejich hodnocení se paradigmaticky měnila. Binární kategorie původnosti přetrvává, ale přitom dochází k její reinterpretaci a překódování, takže protiklad domácí–cizí je nahrazována opozicemi na osách originální–odvozené, tvůrčí–překladové, autorské–anonymní. Syntézy Jaroslava Vlčka, Arne Nováka a Jana Jakubce, sepsané již po odhalení nepravosti údajně autochtonních rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, zachycují multilingvální povahu literární tvorby v českých zemích v souvislosti se vznikem staročeské epiky v pozitivnějším světle a rehabilitují v principu realizaci kulturního transferu, nicméně i nadále využívají a interpretačně rozšiřují příběh úpadku vycházející z představy monokulturních základů národních literatur.

Úplný záznam
2020-12-03
22:56
A co když jsme to my? Velké příběhy evropské kultury a možnosti jejich aktualizace
Jaluška, Matouš
Přednáška v rámci Konference pro učitele českého jazyka pořádané nakladatelstvím Fraus.

Úplný záznam
2020-12-03
22:56
“Pro samé hrady a zříceniny neviděti kraj, lid, život…” Napětí mezi historismem a regionalismem na příkladu Zbudovských blat.
Hrdina, Martin
Na počátku 20. století vstoupila do povědomí české společnosti lokalita Zbudovských blat a její obyvatelstvo, a to především zásluhou spisovatelů Karla Klostermanna a Josefa Holečka. Cílem příspěvku je připomenout klíčovou okolnost literárního zobrazování venkovského prostředí, kterou byl odklon od romantického historismu 19. století, a popsat roli, kterou zmínění spisovatelé přisoudili obyvatelům Blat v rámci české národní společnosti. Příspěvek upozorňuje také na rozdíly mezi nimi: Zatímco Holeček využil blatských reálií k mnohovrstevné polemice se šlechtou, konciliantní Klostermann z daného prostředí vytěžit i nadčasový symbol, s jehož pomocí se románem Mlhy na Blatech trvaleji vepsal do české kultury.

Úplný záznam
2020-03-19
09:41
Apropriace lidové slovesnosti a žánr (lidové) pohádky 19. století
Šidák, Pavel
Studie popisuje podobu apropriace lidové pohádky do české umělecké literatury. Zároveň jsou tematizovány související jevy či problémy. V první polovině 19. století, kdy je apropriována pohádka jako žánr, jde zejména o hledání funkčního místa pohádky a též jejího žánrového tvaru. Ve druhé polovině století pak jde o pojme „modus“, jímž pohádka ovlivňuje tzv. vysokou literaturu, a o jeho narativní strategie.

Úplný záznam
2020-03-19
09:41
Nedůvěra měšťana v lid. Narativní figura
Jedličková, Alice
Příspěvek se zaměřuje na motivační strategii reprezentace venkovského lidu, resp. prostého člověka. Ta vychází z předpokládaného nebo aktuálně formulovaného nedůvěřivého či přezíravého postoje měšťana k lidu, který je třeba změnit. Ideovým základem je přitom představa tradičních hodnot, které nejsou doceněny a je třeba je objevovat a chránit (jazyk, minulost, venkovský lid), vztah města a venkova lze přitom formulovat jako celou řadu (skutečný stav věcí samozřejmě poněkud zjednodušujících) opozic: pokrok, vzdělanost, vymoženosti proti zaostalosti, nevzdělanosti, chudobě atp. V próze s venkovskou tematikou se ve sledovaném období 50.–70. let 19. století se předpoklad nedůvěry či nadřazenosti měšťana ustaluje v narativní figuru, která podstatným způsobem formuje komunikační situaci vyprávění. V jednotlivých případech zasahuje i celý text a mění tak jeho žánrový profil: v próze Boženy Němcové Chudí lidé se na půdoryse obrazu ze života uplatňuje metoda polemiky („argumentu“): jednotlivé situace představují v jistém smyslu argument proti nastolené představě „nedůvěry měšťana v lid“.

Úplný záznam
2020-01-23
14:06
Jak psát transkulturní literární dějiny?
Petrbok, Václav ; Smyčka, Václav ; Turek, Matouš ; Nekula, M. ; Heimböckel, D. ; Weinberg, M. ; Budňák, Jan ; Futtera, Ladislav ; Horňáček, L. ; Hon, J. K.
Publikace Jak psát transkulturní literární dějiny? obsahuje vybrané příspěvky z mezinárodní konference uspořádané 15. – 16. 11. 2018 Germanobohemistickým týmem Ústavu pro českou literaturu AV ČR v.v.i. Konference se zaměřila na teoretickou a metodologickou problematiku psaní dějin vícero literárních kultur v různých jazycích, jež koexistovaly na území českých zemí. Její součástí jsou příspěvky týkající se jak středověké slovesné produkce, exponovaného „dlouhého“ 19. století až k první polovině století 20., tak i tematizující i celou řadu problémových okruhů (překlad, kulturní transfer, periodizace, vícejazyčnost, kánon, regionalismus, konfesionalismus) i teoretických a metodologických přístupů (postkoloniální studia, transkulturní teorie, nový historismus). Vedle odborného záměru rovněž usiluje tento sborník stimulovat další debaty o podobě budoucí literárněhistorické syntézy literatur(y) českých zemí napříč obory – bohemistikou, germanistikou i dalšími filologiemi a rovněž kulturní vědou či sociální a politickou historií.

Úplný záznam
2019-12-09
08:15
Melanchthonovo Rozmlouvání utěšené a potěšitedlné Pána Boha s Evou z roku 1557
Pišna, Jan
Příspěvek přináší informace o tisku Rozmlouvání utěšené a potěšitedlné Pána Boha s Evou vyhnanou z ráje a rodinou její, který přeložil táborský písař a konšel Pavel Lucín (1525-1597) a následně jej vydal roku 1557 u pražského tiskaře Jiřího Melantricha v Praze. Výchozím textem pro Lucínův překlad byla některá z edic latinského katechismu luteránského teologa Lucase Lossia. Na konci Lossiovy knihy byl přidán text Dialogus pius et festivus de colloquio Deum (ut ferunt) et Evam, jehož pramenem byl text Melanchthonova latinského listu z 23. března 1539 pro Johana IV. hraběte z Wiedy a který byl ještě téhož roku několikrát vytištěn. Závěr příspěvku pojednává o typografii a ilustračním štočku s vyobrazením Boha s Adamem a Evou. Pozoruhodná je také souvislost tohoto vyobrazení s iniciálou N, kterou nacházíme v různých verzích a stylových variantách v Biblích tištěných u Netolického, Melantricha a u Samuela Adama z Veleslavína.

Úplný záznam