|
|
Pokračování příště: fikční světy televizních seriálů
MAREŠOVÁ, Jana
Diplomová práce s názvem "Pokračování příště: fikční světy televizních seriálů" je zaměřena na televizní seriály z perspektivy naratologie a teorie fikčních světů. Práce se zabývá pojmem seriál a jeho jednotlivými složkami, se kterými jeho tvůrci pracují. Důležitou částí práce je pojem fikčního světa a jeho budování. Navazování jednotlivých epizod seriálu se liší. Záleží na typu seriality, který je u daného seriálu využit. V textu je pracováno s množstvím televizních seriálů minulosti i současnosti, pomocí kterých jsou právě jednotlivé typy seriality definovány. Jako každé vyprávění, i to seriálové se skládá z jednotlivých narativních složek, jako jsou příběh,seriál, jednotlivé události, vypravěč či postavy. Jaký je rozdíl v seriálech na rozdíl od filmu je ukázáno opět na ukázkách různých konkrétních fikčních seriálů. Televizní seriály pracují s příběhem na pokračování v různých formách. Práce se věnuje seriálům různorodých žánrů, různé délky i původu. Dočteme se také, jak může dění seriálu ovlivňovat sám divák. Práce rovněž reflektuje proměny seriality v současném online světě. Zmiňuje různé výhody a úskalí, na která můžeme narazit v dnešní době internetu.
|
|
|
Středozemě vs. Západozemí
OPATRNÁ, Lenka
Tato práce se věnuje dvěma fikčním univerzům, která zanechala významnou stopu v kánonu fantasy literatury. Prvním z nich je Tolkienova Středozemě, druhým pak Martinovo Západozemí. Pro práci je čerpáno primárně z jejich románových děl, abychom mohli lépe porovnat jejich naratologické postupy. U Tolkiena je to pak i z toho důvodu, že kromě trilogie Pána prstenů a Hobita vyšly všechny knihy ze Středozemě až po jeho smrti, a proto můžeme o konečné podobě, kterou by jim sám dal, jen spekulovat. Z Martinova díla je pro tuto práci stěžejní sága Píseň ledu a ohně. Jako teoretické východisko práce slouží především dílo Seymoura Chatmana, Shlomith Rimmonové-Kenanové a Lubomíra Doležela. Skrze jejich teorie je nahlíženo na oba fikční světy a postupně jsou ukazovány rozdíly, kterých si můžeme všimnout při jejich čtení, a to především na úrovni vypravěče příběhu a typovosti postav. Odlišnost fikčních univerz se nám ukazuje také v modálních omezeních, kterým podléhají. Největších rozdílů si můžeme všimnout především u rozlišení dobra a zla, které podléhá axiologickému omezení, a pak u deontického omezení, které nám předkládá normy a pravidla fikčních světů. Poslední část práce je věnována adaptacím našich literárních děl, tedy filmovým trilogiím Hobit a Pán prstenů, o které se postaral režisér Peter Jackson, a seriálu Hra o trůny z produkce HBO a tvůrčí dvojice David Benioff a D. B. Weiss. Díky změně média jsme narazili na některé nepopsané části příběhů, kterých si v literatuře jinak nevšimneme. A také se nám naskytl pohled na to, co se stane s příběhem, když změníme sdělovací prostředek. Každý literární příběh totiž musí projít změnami, které jsou vynuceny převedením na audiovizuální sdělení. V závěru práce je vznesena myšlenka, že bylo porovnáváno neporovnatelné. A to z toho důvodu, že kdybychom postupovali dle stanovených parametrů, museli bychom nutně dojít k závěru, že příběhy sepsané Tolkienem jsou vlastně pohádky pro děti a jsou podle toho i sdělovány. Oproti tomu je Píseň ledu a ohně velmi komplikované dílo, které vyžaduje zkušenějšího čtenáře a rozhodně se nedá považovat za dětskou literaturu.
|
|
|
RPG jako narativní médium
Slavík, Petr ; Švelch, Jaroslav (vedoucí práce) ; Hrdina, Matouš (oponent)
Bakalářská práce se zabývá narativem v počítačových hrách, konkrétně pak v RPG a jeho "hybridech". Teoretická část představuje vybrané koncepty herních studií a naratologie, které jsou v praktické části použity jako základ pro možnou metodu analýzi. Tato metoda je demonstrována na čtyřech příkladech formou čtyř krátkých případových studií.
|
|
|
Svět postav Jáchyma Topola
Vytiska, Vojtěch ; Kubíček, Tomáš (vedoucí práce) ; Peterka, Josef (oponent)
Bakalářská práce se zabývá analýzou fikčních světů raných próz Jáchyma Topola: Výlet k nádražní hale a Sestra. Práce se zaměřuje na systém a analýzu postav. Metodou analýzy narativních modalit odhaluje komplikovaný fikční svět. Dále se práce zabývá vypravěčem a jeho spolehlivostí v rámci fikčního světa. V poslední kapitole práce charakterizuje systém postav a navrhuje typologii postav pro Topolův fikční svět.
|
|
|
Narativní postupy v japonské detektivní próze 60. až 80. let 20. století
Cima, Anna ; Tirala, Martin (vedoucí práce) ; Weber, Michael (oponent)
(česky): V této práci jsou na základě poznatků moderní naratologie analyzována reprezentativní díla dvou japonských škol poválečné detektivní prózy, tzv. školy sociální (šakaiha 社会派), která se etablovala na přelomu padesátých a šedesátých let, a nové autentické školy (šin honkakuha 新本格派), jež se objevila na počátku let osmdesátých. Práce se zaměřuje na teoretické uchopení pojmu "detektivní žánr", přibližuje vývoj detektivního žánru v japonském poválečném prostředí se zaměřením na "autentičnost" a "neautentičnost" žánru a přibližuje charakteristické rysy dvou výše zmíněných škol. Následně analyzuje díla Body a přímka (Ten to sen 点と線, 1958) Macumota Seičóa 松 本 清 張 (1909-1992) a Vraždy podle zvěrokruhu (Senseidžucu sacudžin džiken 占星術殺人事件, 1981) Šimady Sódžiho 島田荘司 (1948 - ). Analýzy se soustředí na kompoziční schéma obou děl a na příkladu ukázek přeložených z originálních textů demonstrují přítomnost či absenci narativních prvků typických pro obě školy v obou dílech a rozdílném způsobu jejich využití.
|
|
| |
|
|
Proměny vypravěče v próze Jaromíra Johna
Kleňha, Petr ; Mravcová, Marie (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Proměny vypravěče v próze Jaromíra Johna Tato diplomová práce se zaměřuje na funkci vypravěče a jeho různé podoby v Johnově beletristickém díle. Věnuje se problematice konstruování fikčního světa vypravěčem a tomu, jak právě vypravěč ovlivňuje čtenářovo chápání zobrazených událostí. Nejdříve se snažíme porovnat hlavní soudobé koncepty vypravěče jako naratologické kategorie - především pojetí Shlomith Rimmon- Kenanové, Franze Stanzela a Lubomíra Doležela, z nichž práce terminologicky vychází. Teoretické uchopení vypravěče je východiskem pro naratologickou analýzu Johnova prozaického díla z hlediska uplatněných vypravěčských typů na vzorku vybraných autorových děl: výbor povídek s válečnou tematikou Večery na slamníku, romány Moudrý Engelbert, Výbušný zlotvor, Pampovánek, Honda Cibulků; okrajově Estét a další díla. Současně se práce zaměřuje na popsání stavebních postupů, které jsou pro Johnův autorský styl typické - je to zejména využití ironie, principu koláže a dokumentárních prvků. Ukazuje se, že autorova tvorba náležela ve své době k experimentálnímu proudu české prózy. Rovněž si všímáme vztahu autorovy prozaické tvorby a jeho estetického konceptu. Doufáme, že se alespoň částečně podařilo doplnit literaturu o Jaromíru Johnovi, jehož význam a přínos nebyl prozatím úplně doceněn. klíčová slova:...
|
|
|
Naratologická analýza románu Chiny Miévilla Král Krysa
Bečan, Martin ; Charvát, Martin (vedoucí práce) ; Češka, Jakub (oponent)
Práce analyzuje literární debut britského autora Chiny Miévilla nazvaný Král Krysa. K analýze je využito zejména sémioticky/sémiologicky orientované naratologie a práce se tak opírá o postupy uvedené v dílech Rolanda Barthese, Tzvetana Todorova, Lubomíra Doležela a dalších, a dále vychází i z přístupů Gérarda Genetta, Seymoura Chatmana a Shlomith Rimmon-Kenanové. Analyzovány jsou základní kategorie z oblasti naratologie, tedy kategorie příběhu, vypravěče, postavy, prostoru (pojetí prostředí) a času.
|
|
| |
|
|
Transmediální vyprávění fikčního světa Star Wars
Vitoušová, Valérie ; Švelch, Jaroslav (vedoucí práce) ; Jirků, Jan (oponent)
Ve své práci se zaměřuji na problematiku transmediálního vyprávění, které může ovlivňovat původní příběh, i když jeho původním záměrem je příběh rozvíjet. Zásahy do příběhu mohou probíhat jak na samotné dějové úrovni, tak na úrovni teoretické, aplikujeme-li je na příběh. Na příkladu fikčního věta Star Wars, na něž lze vztáhnout teorie vyprávění Vladimíra Proppa, Josepha Campbella, J.R.R, Tolkiena, ale i mytologii v pojetí Rollanda Barthése, Na vybraných příkladech různých typů transmemédií představím, jak toto vyprávění zasahuje do původního příběhu prezentovaného hlavně filmy a také tz.v G-kánonem, přičemž pozměňuje i výše jmenované teoretické rámce, které jsou na původní příběh aplikovatelné. Chci tedy ukázat, že transmediální vyprávění má větší dosah, než který je běžně prezentovaný.
|
host ::
RSS.