Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 8 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Vliv hlaváče černoústého (Neogobius melanostomus) na potravní řetězec řeky Ploučnice
STANĚK, Pavel
Biologické invaze jsou významným spouštěčem změn v daném ekosystému. Vlivem přítomnosti invazivního druhu může dojít ke změnám v potravní síti původního společenstva, což má za následek změnu celého zasaženého ekosystému a enviromentální a ekonomické dopady. Tato práce byla zaměřena na výzkum vlivu nepůvodního hlaváče černoústého na společenstvo řeky Ploučnice. Hlaváč černoústý je na území ČR poměrně novým druhem, kdy k jeho zavlečení došlo nejpozději v roce 2015. Hlavními cíli této práce byly porovnat vliv hlaváče černoústého na potravní řetězec a společenstvo lokalit řeky Ploučnice, přičemž byla sledována: 1/ potravní preference hlaváče černoústého, 2/ jeho kompetice s vrankou obecnou (Cottus gobio, L 1758) jakožto významným a chráněným druhem, vyskytující se v dané lokalitě, který má podobní habitatové a potravní nároky, 3/ specializaci dravých druhů ryb které se na lokalitách vyskytují na hlaváče černoústého jako potravní zdroj. Pro zjištění těchto cílů byla vybrána řeka Ploučnice, jejíž spodní část vlévající se do řeky Labe je invadovaná hlaváčem černoústým, nicméně díky příčným bariérám jsou horní části řeky Ploučnice zatím bez zaznamenaného výskytu hlaváče černoústého. V této práci byly zkoumány čtyři lokality, dvě s přítomností a dvě bez přítomnosti hlaváče černoústého. Pro zjištění stanovených cílů byly na všech lokalitách vzorkovány veškeré detekované složky potravního řetězce. Výsledky byly vyhodnocovány za pomocí využití analýzy stabilních izotopů uhlíku a dusíku s následným využitím bayesovských modelů. V lokalitách s přítomnostní hlaváče černoústého byl tento druh nejvíce abundantní ve srovnání s ostatními druhy. Výsledky naznačují že hlaváč černoústý je potravní generalista, který preferuje snadno dostupný a abundantní zdroj potravy. Při analýze potravních zdrojů byla zjištěna podobnost preferované stravy mezi hlaváčem černoústým a vrankou obecnou, což naznačuje možnou přítomnost potravní kompetice. Při porovnání trofických nik byl zjištěn zvýšený překryv nik mezi některými ontogenetickými stádii vranky obecné a hlaváče černoústého, který místy dosahoval až 67,8 %. Dalším zjištěním bylo zvýšení překryvu trofických nik jednotlivých ontogenetických stádií vranky obecné v přítomnosti hlaváče černoústého. Při analýze potravy dravých druhů ryb pak nebyla prokázána výrazná potravní preference hlaváče černoústého v potravě analyzovaných druhů. Tato práce potvrdila že hlaváč černoústý je významem konzumentem, kompetitor i kořist pro některé predátorní druhy ryb našich vod.
Denní a noční aktivita hlaváče černoústého a vranky obecné
POLÍVKA, Zdeněk
Tato bakalářská práce se zabývá porovnáním denní a noční aktivity hlaváče černoústého (Neogobius melanostomus, Pallas 1814) a vranky obecné (Cottus gobio, Linnaeus 1758) v simulovaných průtočných podmínkách s poskytnutím úkrytu a pozitivního stimulu (potravy). Pro tento experiment bylo nasazeno a sledováno 15 vranek obecných a 15 hlaváčů černoústých ve 3 současně sledovaných samostatně připravených systémech s uměle vytvořeným proudem. Každý systém se skládal ze zásobní nádrže, čerpadla a experimentálního žlabu. V systému bylo možné upravovat průtok vody experimentálním žlabem (délka 2 m, šířka 0,15 m, hloubka vody max. 0,1 m) až na úroveň 40 l za sekundu a byl opatřen zábranou proti úniku ryb. Světelný režim byl nastavený na 12 hodin světla a 12 hodin tmy, tedy přibližně stejný režim, jaký byl v přirozených podmínkách v období experimentu (od 22.5. do 8.6.). Ryby byly sledovány kamerovým systémem po dobu 28 hodin a výsledné záznamy byly analyzovány pomocí programu EthoVision?XT i vizuálně. Byla sledována aktivita a prostorové preference jednotlivých druhů. Na základě výsledků můžeme říci, že nebyly zaznamenány výrazné rozdíly mezi studovanými druhy. Hlavními získanými rozdíly z výsledků experimentu byly stresové výkyvy po nasazení, aktivita a preference prostředí. V průběhu stresové periody, byl hlaváč černoústý aktivnější než vranka obecná a strávil poměrně dlouhý časový úsek v únikové zóně. Další rozdíl nastal při stresovém faktoru po nasazení ryb do nádrží, kdy byl zaznamenán plynulý pokles pohybové aktivity u hlaváče černoústého a skokový pokles pohybové aktivity u vranky obecné po aklimatizační periodě. Naše výsledky také potvrdili preferenci rychle a pomalu tekoucí vody s tím, že hlaváč černoústý preferuje klidnější úseky (zejména se potvrdilo v nočních hodinách), zatímco u vranky to bylo naopak v proudnější části nádrže. Pohybem mimo úkryt při světelné aklimatizaci se potvrdilo, že hlaváč je velmi aktivní druh po celý den, který se pohyboval v nádrži více nežli vranka obecná s mírnými poklesy mezi světelnou a temnostní aklimatizací. Ve využití potravních zdrojů nebyl zaznamenán velký rozdíl, což ukazuje, že oba druhy jsou schopny se vyrovnat s prouděním nad 0,7 m.s-1. Z výsledků je rovněž viditelné, že ryby vyžadují pro stabilizaci chování dlouhou aklimatizační dobu.
Vliv pachu predátora na rychlost evakuace trávicího traktu invazního hlaváče černoústého (Neogobius melanostomus)
BRYLLOVÁ, Vendula
V průběhu posledních 30 let hlaváč černoústý (Neogobius melanostomus) kolonizoval značnou část evropského říčního systému a podobný trend lze pozorovat ve Velkých jezerech v Severní Americe. Souběžně se ovšem hlaváč černoústý na těchto lokalitách dostává pod silný predační tlak původních predátorů, který se ovšem jeví jako zanedbatelný pro destabilizaci jeho populací. Avšak kvantifikace nepřímého vlivu těchto predátorů na hlaváče černoústého stále chybí. Cílem předložené diplomové práce bylo odhalit vliv chemických signálů původního, troficky výše postaveného predátora (úhoře říčního - Anguilla anguilla) na rychlost evakuace trávicího traktu níže postaveného predátora - hlaváče černoústého. V rámci experimentu byli hlaváči testováni v prostředí: 1) bez chemických signálů (kontrolní skupina); 2) s chemickými signály původem od úhoře krmeného hlaváči s obohacením vody o alarmové feromony kůže hlaváčů (konspecifická úprava); 3) s chemickými signály původem od úhoře krmeného rousnicemi (heterospecifická úprava). Jednotlivé úpravy byly testovány na rychlost evakuace larev pakomárů v trávicím traktu hlaváčů. Rychlost evakuace trávicího traktu hlaváčů černoústých se v jednotlivých testovaných úpravách statisticky průkazně nelišila. Testovaná potrava byla u všech úprav evakuována do 9 hodin od počátku experimentu. Ze získaných výsledků vyplývá, že přítomnost chemických signálů od výše postaveného predátora (úhoře říčního), se současným výskytem či absencí alarmových feromonů původem z potravy (níže postaveného predátora), nemá vliv na rychlost evakuace trávicího traktu hlaváče černoústého, což se jeví jako další výhoda tohoto vysoce invazivního akvatického druhu při kolonizaci nových území.
Rychlost evakuace trávicího traktu hlaváče černoústého (Neogobius melanostomus) v závislosti na dostupnosti a typu potravy
MIKŠOVSKÁ, Vendula
Cílem bakalářské práce byl odhad rychlosti evakuace trávicího traktu hlaváče černoústého s ohledem na typ a dostupnost potravy. Tato malá bentická ryba patří mezi nejrizikovější invazní nepůvodní druhy ryb na světě. Přímou predací ovlivňuje řadu procesů a původních druhů v kolonizovaném ekosystému. V rámci série experimentů byly při teplotě 14 °C testovány 3 typy potravy (blešivec ježatý - Dikerogammarus villosus (Sowinsky, 1894), hrachovky - Pisidium sp (tzv. hard-bodied prey) a larvy pakomárů - Chironomus sp. (tzv. soft-bodied prey). Pro každý typ potravy byly testovány dva krmné režimy - s/bez kontinuálního krmení. Testovaná potravy byla rybám předložena na dobu 2 hodin. Poté jedinci s kontinuálním krmením byly dále krmeny (potravou odlišnou od testované), ryby bez kontinuálního krmení neměly přístup k potravě až do konce experimentu. V časových bodech 0,2,5,9,16,24 a 36 h bylo odebíráno 5 jedinců z obou krmných režimů za účelem analýzy trávicího traktu a výpočtu rychlosti evakuace. Evakuace trávicího traktu jedinců bez kontinuálního krmení dosahovala statisticky průkazně nižších hodnot (P<0,05) než v úpravě s kontinuálním krmením, u všech testovaných typů potravy. V úpravě bez kontinuálního krmení nebyl staticky průkazný rozdíl (P>0,05) mezi rychlostí evakuace blešivců a hrachovek. Avšak statisticky průkazně pomaleji (P<0,05), než hrachovky byly v tomto krmném režimu evakuovány larvy pakomárů. Naopak, při kontinuálním krmení se navzájem statisticky (P<0,05) lišily všechny 3 typy potravy. Nejrychleji hlaváč černoústý při kontinuálním krmení evakuoval blešivce ježatého, následně larvy pakomárů a nejpomaleji hrachovky. Navíc při kontinuálním krmení došlo k úplnému strávení potravy (nemožná identifikace) už 16 h po zahájení experimentu (9 h v případě hrachovek). Z výsledků kontinuálního krmení lze usuzovat na vyšší ekologický dopad hlaváče černoústého na larvy zástupců dvoukřídlých (řád Diptera) a drobné korýše (podkmen Crustacea) než na zástupce mlžů s tvrdou schránkou. Hlaváč černoústý také dosahuje rychlejší evakuace při srovnání s výsledky evakuace trávicího traktu ježdíka obecného - Gymnocephalus cernua (Linnaeus, 1758) (skoro 3×) nebo vranky obecné - Cottus gobio (Linnaeus, 1758) uvedených ve vědecké literatuře. Rychlejší evakuace může hrát významnou roli při kolonizaci nových lokalit a kompetičním boji s původními druhy.
Koktejl invazivních druhů ve vnitrozemských vodách - ekologická charakteristika, vzájemné působení a následky
ROJE, Sara
Tato práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol: 1) obecné shrnutí současných poznatků o vlivu vodních invazních druhů v Evropě, jejich ekologické charakteristiky, hlavní představitelé, jejich interakce a důsledky šíření; 2-3) dvě studie zabývající se vzájemnými interakcemi invazivních druhů vyskytujícími se společně v jednom habitatu; a 4) porovnání rozdílů mezi chováním původního a nepůvodního druhu ryb. Kapitola 1 se zabývá teoretickým konceptem dopadů vodních invazivních druhů skládajících se ze čtyř vybraných skupin, s přehledem konkrétně vybraných druhů a jejich souvisejícím dopadem a popisem druhů použitých v experimentální práci. Kapitola 2 se věnuje dopadu blešivců ježatých na raná vývojová stadia raků mramorovaných a signálních. Tato studie potvrzuje, že blešivci ježatí jsou jako invazivní druh téměř nezastavitelní, protože byli schopni se živit různými vývojovými stádii větších sladkovodních korýšů, i když byly chráněny svými matkami. Kapitola 3 sledovala interakce dvou invazivních druhů: hlaváče černoústého a raka mramorovaného. Hlaváč vykazoval vyšší agresivitu a dokázal přijímat všechny nabízené velikosti juvenilních raků jako svou potravu. Studie také potvrdila, že hlaváč se dokáže skrýt před rakem zahrabán v písku a poté na něj zaútočit. Jediným omezujícím faktorem může být větší velikost raků. Rozhodně oba druhy navzájem ovlivňují své chování, což může mít oboustranné negativní důsledky. Kapitola 4 se zabývá individuálním chováním obou druhů během dne a noci v laboratorních podmínkách v nádržích se simulovaným prouděním. Oba druhy vykazovaly velmi podobné chování, pouze s mírnými rozdíly vůči přizpůsobivosti a činnosti související se stresem. Celkově byla potvrzena role hlaváče jako agresivního predátora vázaného na dno vodních ekosystémů. Díky tomu hlaváč černoústý sdílí stanoviště s mnoha dalšími bentickými druhy, jako jsou různonožci, raci a další ryby, ať již původní nebo nepůvodní. Obecně platí, že všechny invazivní druhy představují hrozbu pro všechny původní populace, v případě podobných preferencí na habitat, kde dochází ke konkurenci o úkryty a následně i útokům a predaci. Podobně mohou různonožci a raci negativně ovlivňovat invadované ekosystémy. Jeden druh může omezit druhý, nebo slabší druh hledá alternativní niku, což může v důsledku vést ke změně v ekosystému. Tato práce překládá některé nové informace především o interakcích invazivních druhů, ale také formuje základy pro budoucí experimenty, které se mohou zaměřit na složitější nastavení jednotlivých experimentů.
Společenstvo bentických organismů na dolním toku Ohře, Labe a jejich přítocích
MUSIL, Martin
Cílem práce byl popis aktuálního stavu zasažených a nezasažených bentických společenstev na hlavním toku a přítocích Labe a Ohře invazí nepůvodních druhů - zejména hlaváče černoústého (Neogobius melanostomus) a raka pruhovaného (Faxonius limosus). Získávání vzorků do této práce probíhalo od dubna 2018 do srpna 2018, předchozí monitoring morfologie toků proběhl v listopadu 2017. Do této práce byly vybrány dva přítoky Labe (Milešovský potok a Ploučnice) a jeden přítok Ohře (Čepel). Na každém přítoku byly monitorovány dva 100 m dlouhé úseky (spodní - potenciálně dotčený a horní referenční). V blízkosti ústí přítoků byl zároveň monitorován 100 m dlouhý úsek hlavního toku. Sledována byla celková morfologie daného toku a základní fyzikální a chemické parametry vody, společenstvo zoobentosu, výskyt raků a společenstvo ryb. Bentická společenstva horních úseků sledovaných toků byla méně dotčená vlivem biologických invazí. Biodiverzita bentických společenstev na horních úsecích byla bohatší ve srovnání se spodními úseky. Výskyt hlaváče černoústého ovlivňoval bentická a rybí společenstva na dotčených lokalitách. Na úseku Labe v Děčíně byl zcela dominantním druhem a na dolním úseku Ploučnice se jím stával.
Potravní chování nepůvodních druhů hlaváčovitých ryb
GEBAUER, Radek
Homogenizace bioty prostřednictvím tzv. biologických invazí nepůvodními organismy má narůstající tendenci reflektující nárůst světového obchodu a turismu. Biologické invaze způsobují environmentální a ekonomické škody, ale také závažná zdravotní rizika. Vzhledem k množství nepůvodních druhů, jejich vektorů a způsobů transportu vyvolávají důsledky biologických invazí potřebu naléhavého cíleného a finančně efektivního managementu. V kapitole 2 jsme zkoumali vliv environmentálních a demografických faktorů na distribuci druhového bohatství nepůvodní fauny v České republice. Zároveň jsme sestavili soubor map znázorňujících úroveň invaze nepůvodními druhy u šesti kategorií fauny v každém z 628 mapovacích kvadrátů (cca 12,0 × 11,1 km) pokrývajících Českou republiku. Vztahy mezi druhovou pestrostí a 12 faktory popisujícími klimatické podmínky, topografii, půdní pokryv a hustotu zalidnění byly vyhodnoceny pomocí metody GLM (zobecněné lineární modely). Druhové bohatství v kategoriích "všechny nepůvodní druhy", "nepůvodní bezobratlí" a "terestrické nepůvodní druhy" bylo nejsilněji korelováno se vzrůstající průměrnou teplotou. Kategorie "nepůvodní druhy uvedené na černém a šedém seznamu (významné nepůvodní druhy)" a "akvatické nepůvodní druhy" byly nejčastěji dokumentovány ve velkých řekách nebo jejich okolí. Kategorie "nepůvodních obratlovců" byla nejsilněji korelována s oblastmi s nízkými průměrnými srážkami. Nejvyšší druhová pestrost nepůvodní fauny byla dokumentována ve velkých populačních centrech a v jejich okolí a také v zemědělsky obdělávané krajině v teplých a suchých nížinných oblastech. Vstupní bránu pro nepůvodní akvatické druhy představují především velké řeky. Mezi nimi byly také dvě bentické ryby, hlaváč černoústý Neogobius melanostomus a hlavačka poloměsíčitá Proterorhinus semilunaris, které se v posledních dekádách významně rozšířily mimo své původní areály. Oba druhy mají škodlivý vliv na původní rybí společenstva, a to buď přímo predací jiker a plůdku, nebo nepřímo vlivem kompetice o potravní zdroje. V kapitolách 3 a 4 jsme kvantifikovali a porovnali potravní chování a efektivitu predace invazního hlaváče černoústého a nepůvodní hlavačky poloměsíčité při dvou teplotních režimech (20 a 25 °C) a ve třech různých habitatech (písek, kameny, kameny s umělou rostlinou) za pomoci tzv. srovnávací funkční odpovědi potravního chování. Jako kořist byl použit plůdek kapra obecného Cyprinus carpio. Oba nepůvodní predátoři vykazovali funkční odpověď potravního chování II. typu. Při vnitrodruhovém srovnání nebyl u hlaváče černoústého ani hlavačky poloměsíčité prokázán žádný signifikantní rozdíl mezi teplotními režimy u obou sledovaných parametrů funkční odpovědi, tj. u efektivity při vyhledávání kořisti a u doby zpracování kořisti. To naznačuje široké teplotní optimum obou druhů. Doba zpracování kořisti se mezi predátory nelišila. To ukazuje na stejný ekologický vliv per capita při vysokých hustotách kořisti. Hlavačka poloměsíčitá také prokázala nižší hodnoty maximálního příjmu potravy při 25 °C v porovnání s 20 °C a s hlaváčem černoústým při obou teplotních režimech. To svědčí o nižším teplotním optimu hlavačky v porovnání s hlaváčem. V kapitole 4 byla zjištěna stejná doba zpracování kořisti na kamenitém substrátu a na kamenech s umělou rostlinou. To naznačuje stejný ekologický vliv per capita na tvrdých substrátech jak u hlaváče černoústého, tak u hlavačky poloměsíčité. Při vnitrodruhovém srovnání projevili oba predátoři nejnižší dobu zpracování kořisti na kamenitém substrátu. Z toho vyplývá, že ekologický vliv obou predátorů v kamenitém prostředí je vyšší. Hlaváč černoústý prokázal vyšší efektivitu při vyhledávání kořisti v písečném habitatu v porovnání s hlavačkou poloměsíčitou, zatímco v ostatních habitatech nebyly dokumentovány žádné významné rozdíly.
Potravní chování hlaváčovitých ryb v závislosti na komplexitě prostředí
KOVÁŘ, Petr
Hlaváč černoústý Neogobius melanostomus (Pallas, 1814) a hlavačka poloměsíčitá Proterorhinus semilunaris (Heckel, 1837) jsou bentické rybí druhy, které v posledních několika dekádách rozšířily areál svého rozšíření z původní Ponto-Kaspické oblasti nejen do Evropy, ale také do Severní Ameriky. Škodlivý vliv hlaváče černoústého na původní společenstva byl prokázán v několika studiích. Naproti tomu hlavačka poloměsíčitá není tolik prozkoumána a je jí připisován jen nepřímý vliv. Cílem této bakalářské práce bylo porovnání ekologického vlivu a predačního tlaku obou nepůvodních predátorů na plůdek kapra obecného (Cyprinus carpio, Linnaeus, 1758) ve třech různě komplexních habitatech: na písčitém a kamenitém substrátu a v habitatu s imitací rostliny. Pokusy byly provedeny za pomocí metody pro ekologické hodnocení potravního chování a vztahu predátorů ke kořisti v různých podmínkách pomocí tzv. komparativní funkční odpovědí (comparative functional response), která byla úspěšně aplikována pro odhad a porovnání ekologického vlivu nepůvodních druhů. Mezidruhové srovnání hlaváče černoústého a hlavačky poloměsíčité prokázalo stejnou dobu zpracování kořisti v kamenitém prostředí a v habitatu s rostlinou. To naznačuje stejný ekologický vliv per capita u obou predátorů. Oba predátoři zároveň vykazovali signifikantně menší dobu zpracování na kamenitém substrátu v porovnání s ostatními habitaty, tedy ekologický vliv obou predátorů je v tomto prostředí vyšší. Hlaváč černoústý i hlavačka poloměsíčitá vykazovali funkční odpověď II. typu ve všech testovaných habitatech. Výsledky BP také zdůrazňují důležitost komplexního jednání při managementu nepůvodních druhů. Při eliminaci invazního druhu (hlaváče černoústého) může totiž uvolněná nika nastartovat populační růst u jiného nepůvodního druhu, který nebyl do té doby považován za invazní (např. u hlavačky poloměsíčité).

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.