Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 1 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
On jest figura neb obraz kostela a chrámu duchovního, jenž je tělo naše. Chrám jako metafora
Havelka, Tomáš
Příspěvek se zabývá zejména literárními metaforizacemi křesťanského chrámu ve třech základních typologiích chrámu, a to jako metafory lidského těla, prefigurativního vzoru dějin Šalomounova chrámu přenášeným na dějiny církevních obcí a metaforou vědění. Chrám není v žádném náboženství jen místo shromáždění věřících, odjakživa byl chápán jako transcendentní brána spojující stvořený svět a Boží přítomnost. Reprezentoval „střed světa“ a postupně přebíral různé typologické a metaforické realizace: Šalamounova chrámu, nebeského Jeruzaléma, božského kruhu, jehož střed je všude a obvod nikde aj. To vedlo k naplňování různých dispozic. Na druhou stranu jsou ale také v literatuře 17. a 18. století přítomné pozoruhodné postupy, interpretující chrám obráceně, totiž jako antropomorfní metaforu lidského těla, nejvýraznějším způsobem u J. F. Beckovského.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.