|
|
Dramatik Vasilij Sigarev v kontextu "nové dramatiky"
Dobrovolná, Eva ; Zadražil, Ladislav (vedoucí práce) ; Chlupáčová, Kamila (oponent)
Diplomová práce Dramatik Vasilij Sigarev v kontextu "nové dramatiky" je pokusem o výklad několika autorových reprezentativních dramat s přihlédnutím k domácímu ruskému proudu "nového dramatu" a vlivům, které přispěly kjeho zformování do dnešní podoby. Vasilij Sigarev není přirozeně sám, kdo považuje údobí zlomů za dobu inspirativní pro inovaci dramatických žánrů a s ním bezprostředně spjatých inscenačních technik, tedy za dobu příhodnou pro zrod "nového dramatu" a "nového divadla". Samy tyto úvahy nejsou rozhodně nové, zejména ne v ruském umění. Už před sto lety, na přelomu 19. a 20. století, přicházela ruská moderna i avantgarda s nejrůznějšími vizemi "nového umění". Své neméně radikální představy o "novém divadle", které by bylo důstojným souputníkem nové etapy ve vývoji lidstva, započaté revolucí, rozpřádali v časech revolučních zlomů divadelníci z řad levé avantgardy. Jejich nejznámějším mluvčím byl Vs. Mejerchold, zakladatel její hlavní divadelní tribuny Divadla revoluce. Jedním z nejradikálnějších projektů té doby byl osobitý pokus o spojení umění a života v takzvaných "masových podívaných", rozehrávaných zástupy neherců přímo v reálu - především na náměstích revolučních metropolí. Toto údobí radikálních experimentů brzy skončilo, přelom dvacátých a třicátých let znamenal návrat k tradičnějším žánrům...
|
|
|
Umělecké reflexe tragédie v Babím Jaru
Jeništa, Alexandr ; Zadražil, Ladislav (vedoucí práce) ; Franěk, Jiří (oponent)
Tématem této diplomové práce je odraz tragédie v kyjevském Babím Jaru v literatuře, hudbě a výtvarném umění. Dříve než byla možná analýza děl z jednotlivých uměleckých odvětví, bylo třeba získat základní povědomí o historii popisovaných událostí, o topografii místa a na místě samém zjistit dnešní stav. Vzhledem k šíři a závažnosti tématu bylo třeba prozkoumat velké množství materiálů historiografického rázu a z nich vybrat to nejpodstatnější. Klíčová je v tomto ohledu spolupráce s historiky Muzea města Kyjeva, kteří se, byť v provizorních a velmi neutěšených podmínkách (bez vlastní budovy, stěsnáni v několika kancelářích), Babímu Jaru věnují od doby otevření ukrajinských archivů, tj. od začátku 90. let. Jejich projekt pětidílné monografie věnované Babímu Jaru ve všech jeho aspektech je unikátním dílem zaplňujícím ostudnou mezeru v poznání dějin lidské bestiality. Babím Jarem začíná promyšlená a souvislá genocida jednoho národa, Babím Jarem začíná holocaust. To je důvod, proč jsou zcela malicherné a nepodstatné spory, kolik mrtvých bylo ukrajinské nebo ruské národnosti, kolik z nich bylo zajatých sovětských vojáků nebo komunistů. Bez náznaku cynismu je třeba říci, že být komunistou, komsomolcem nebo vojákem sovětské armády je do značné míry otázkou volby. Ovšem, jestli je člověk Žid nebo Rom ovlivnit nelze....
|
|
|
Eschatologie textu v románu Pavla Krusanova Ukus angela
Stavěla, Martin ; Zadražil, Ladislav (vedoucí práce) ; Svatoň, Vladimír (oponent)
Předložená diplomová práce si jako hlavní cíl vytýčila postihnutí hlavní myšlenky politiky impéria v románu Pavla Krusanova , kterou je neustálé rozšiřování hranic, a to až za pozemská měřítka. Impérium je zde nositelem absolutní pravdy, které podléhá svoboda jednotlivce. Střet Ivana Někitajeva a Petra Lehkostupova je nastaveným zrcadlem skutečné ruské inteligenci, která podle autorova mínění zbytečně teoretizuje a tím se vyhýbá skutečné službě vlasti. Lehkostupovy myšlenky sice plně souhlasí s živelnou Někitajevovou vládou, sám Petr je však díky intrikám odsouzen k záhubě. Samo impérium se stává hlavním tématem alternativního historického románu, který si za svůj cíl klade eschatologické pojetí konce vlády na zemi jako přestupu k novým vyšším metafyzickým sférám.
|
|
|
Ruský pikareskní román
Machátová, Ludmila ; Zadražil, Ladislav (vedoucí práce) ; Honzík, Jiří (oponent)
Jednim z typu romanoveho zanru je pikareskni roman, jenz se ke konci XVI. stoleti stal evropskou m6dou. Vznikl ve Spanelsku, odkud se siril do ostatnich evropskych zemi. V ruske literature se romanovy zanr a s nim i pikaresknim roman objevuje vzhledem k odlisnemu vyvoji 0 neco pozdeji, pikareskni rysy muzeme ale najit jiz v ffPovidkach ze zivota" ze XVII. stoleti. Roman, jenz se zacne v Rusku plne rozvijet na pocatku XIX. stoleti a sveho vrcholu dosahne uz v jeho polovine, je krome domacich tradicnich zanru (povidky ze zivota, chozenija, hagiografie) ,'~ ovli vnen i vetvi mravolicne-pikareskni li teratury a predevsim francouzskym romanem Pribehy Gila Blase ze Santillany A. R. Lesage. Nejvyznamnejsim dilem gilblasovskeho typu je Ruskj Gil Blas V. T. Narezneho, ktery se nechal francouzskou predlohou volne inspirovat. Na pikareskni roman navazuje i F. Bulgarin, ktery svym skandalnim dilem Ivan Vyzigin rozproudil ostrou debatu 0 brakove literature, do niz se zapojil i Puskin. Pikareskni rysy nalezneme i v Gogolovych textech (Mrtve duse, Revizor) , bylo by ale chybne je interpretovat jen z tohoto uhlu pohledu. Ackoli se pikareskni roman v Rusku neujal tolik jako v zapadoevropske literature, v ruskem klasickem romanu.
|
|
|
Literární kontexty Grinovy prózy Krysař
Šanca, Ondřej ; Zadražil, Ladislav (vedoucí práce) ; Uličná, Olga (oponent)
Diplomová práce se zabývá zpracováním středověkého německého krysařského mýtu ve třech různých literárních dílech: dvě z nich pocházejí z pera ruských literátů, autorem posledního je český spisovatel, básník a publicista Viktor Dyk. Těžiště práce leží v povídce Alexandra Grina Krysař, což je dílo, které se z tří srovnávaných zpracování vzdaluje původní legendě zdaleka nejvíce. Autor práce se v její první části snaží vystopovat spisovatelovy literární vzory a ukázat, kde konkrétně se jejich vliv projevil, najít a popsat rysy, jež jsou pro autorovo dílo jako celek charakteristické, a odkrýt autobiografické prvky, které se do povídky Krysař promítly v mnohem větší míře, než bývá u Grina zvykem. Autor práce se zároveň na pozadí Krysaře pokouší předvést, jakým způsobem Grin vytváří a modeluje svůj svět a jaké faktory stojí za tím, že se čtenář z reálného světa zcela nečekaně, bez varování a v podstatě přirozeně ocitá ve světě spisovatelovy fantazie, v daném případě zaplněném nepřátelskými a přízračnými bytostmi a zlověstnými okolnostmi. Krysař Mariny Cvetajevové, jímž se zabývá následující kapitola, byl vybrán jako dílo, jež je nejvěhlasnějším zpracováním slavné legendy v ruské literatuře, a jako dílo, které se od povídky Alexandra Grina liší snad ve všech ohledech: ať už jde o zvolenou literární formu, jeho...
|
|
|
Texty M.P. Arcybaševa jako alternativní model ruské prózy na přelomu 19. a 20. století
Drnovská, Andrea ; Zadražil, Ladislav (vedoucí práce) ; Uličná, Olga (oponent)
Cílem diplomové práce je ukázat, že román Sanin Michaila Arcybaševa vychází z podobných myšlenkových archetypových vzorců jako analytická psychologie C.G. Junga. Důkazy pro toto tvrzení jsou založeny především na podrobné analýze Arcybaševova románu Sanin, který je doplněn odkazy a paralelami k mytologii, archetypům a Jungovým pojmům. Analýzy se opírají o základní Jungovy prameny a částečně i Freudovy. Tato analýza je záměrná a chce podat důkazy o tom, že Jungovo dílo má blízko k dalším formám umění od literatury až po esejistickou, duchovní a humánní filosofii. Přestože tato studie vychází především z románu Sanin, v některých kapitolách jsou použity i odkazy na Dostojevského jako Arcybaševova předchůdce. Základním předpokladem pro rozbor výchoqisek je vymezení základních Jungových pojmů, které se překvapivě v tomto románu z'j~giánskéh6 pohledu vyskytují. Tedy právě ty pojmy, s nimiž pracuje analytická psychologie, reprezentovaná částečně koncepty jejich "učitele" Freuda a plně doplňována Jungovými následovníky. Diplomová práce se skládá ze tří částí. První část je věnována charakteru románu Sanin. Také chce poukázat na dobové kritiky či reakce na Arcybaševův román. Zodpovídá se zde i otázka, kam zmizel Arcybašev ve světě literatury. Druhá, rozsáhlejší část práce je rozdělena do tří kapitol, které se...
|
|
|
Šachy v díle Vladimira Nabokova
Nováková, Marta ; Zadražil, Ladislav (oponent) ; Chlupáčová, Kamila (vedoucí práce)
Thesis "Chess in works of Vladimir Nabokov - world and destiny modelling as a chess game" does not observe specific author's work (novel of "russian period") only with chess game aspect, but also from angle creating and solving chess problems. Especially in this activity Nabokov viewed analogy between writer and his readers. All these relationships in his works we tried to cipher out, analyze and aplicate in a wider criterion in his writting. If we describe chess and chess problems as a fable of this thesis, then we find its topic as a creation and all difficulties connected to it: creation of brand new worlds with its specifics codes, author's uneasy inheritance and recipients edification. At first, we evolved all these aspects in allready mentioned novels of russian period ("from Mary to The Gift"), so we could deal with these aspects in details in Nabokov's novel The Defence, something like Nabokov's manifest of creative approaches. Each thesis's chapter is lead with chess inclosure, where is not only simple commentary of chess history and rules of this king's game, but we also analyze author's one chess problem. And in its composition we find parallel with constructive principels in his novels.
|
|
|
Andrej Bělyj: Petěrburg; rozbor díla a jeho českých překladů
Kalenský, Jakub ; Zadražil, Ladislav (oponent) ; Uličná, Olga (vedoucí práce)
Předmětem této práce je román Andreje Bělého "Petěrburg", analýza jeho ruského znění a na této analýze založené hodnocení jeho českých překladů - překladu Mathesiova a překladu Šandova. Analýza originálu je rozdělena na část sémantickou a stylistickou. Analýza sémantická se člení podle několika tématických okruhů, které se jeví jako dominantní prvky románu. Stylistická analýza je členěna podle různých úrovní textu, začíná u prvků fonetických a končí u stylu románu jako celku. Jako nejvýznamnější rysy románu byl identifikován důraz na nejrůznější dichotomie na úrovni sémantické, na úrovni stylistické pak vysoká úroveň zvukové organizace, neobvyklá či přímo nenormativní lexika a syntax a úryvkovitost a zdánlivá neúplnost na všech úrovních textu. U překladů bylo konstatováno narušování zvukové organizace románu, nedodržování interpunkce, nenutné změny slovosledu, proměňování implicitních vztahů ve vztahy explicitní a s tím související zlogičťování textu. V ojedinělých případech docházelo k narušování významu, nezachycení podtextu. Jako celek byly oba překlady ve srovnání s originálem shledány jako nedostatečně inovativní, příliš vysvětlující, což je ovšem do značné míry předem dáno naprosto ojedinělou a zřejmě nepřevoditelnou originalitou románu.
|
|
|
Básnické vidění I. A. Bunina. Na základě rozboru povídek
Těšinová, Eliška ; Chlupáčová, Kamila (vedoucí práce) ; Zadražil, Ladislav (oponent)
V diplomové práci se zabýváme Hngvostylistickým rozborem povídkové tvorby Ivana Alexejeviče Bunina včetně kompozice s cílem dojít k určení principů jeho povídek, a tedy formulovat dimenzi básnicko-filozofickou. Příkladem takového rozboru může být např. analýza Buninovy básně z roku 1916 v závěru článku A. K. Žolkovského.! V této diplomové práci se konkrétně jedná o povídky IIepe6aJl (1892- 1898), 3UMHUU COH (1918), O oypaKe EMelle, KaKou 6blUlell 6cex yMHee (1921), B HeKomopOM l1apcm6e (1923), Cmapblu nopm (1927), IIep6a5l lllo606b (1930). Pro srovnání doplňujeme práci o kapitolu s ukázkou jiného, deníkového žánru, ve kterém se, stejně jako ve většině rozebíraných povídek, vyskytují hláskově instrumentované a rytmizované úseky, třebaže /(He6HuK (1917-1918) a OKa5lHHble OHU (1918-1919) nejsou díla čistě umělecká. V rámci analýzy provádíme rozbor fonetický, v němž zkoumáme, jak je využito vokálů a konsonantů, jejich distribuce k vyjádření významu a expresivity. Kromě hláskové instrumentace si všímáme rytmizace a jejího vztahu k sémantice textu. Důležitou se zde jeví rovněž pozornost zaměřená na sémanticko-Iexikální rovinu, tedy na sémantiku slov a jejich výběr, a na syntax. Na základě takového rozboru charakterizujeme autorovo básnické myšlení a podstatu toho, v čem tkví často zdůraňované mistrovství Buninova...
|
|
|
Dramatik Vasilij Sigarev v kontextu "nové dramatiky"
Dobrovolná, Eva ; Zadražil, Ladislav (vedoucí práce) ; Chlupáčová, Kamila (oponent)
Diplomová práce Dramatik Vasilij Sigarev v kontextu "nové dramatiky" je pokusem o výklad několika autorových reprezentativních dramat s přihlédnutím k domácímu ruskému proudu "nového dramatu" a vlivům, které přispěly kjeho zformování do dnešní podoby. Vasilij Sigarev není přirozeně sám, kdo považuje údobí zlomů za dobu inspirativní pro inovaci dramatických žánrů a s ním bezprostředně spjatých inscenačních technik, tedy za dobu příhodnou pro zrod "nového dramatu" a "nového divadla". Samy tyto úvahy nejsou rozhodně nové, zejména ne v ruském umění. Už před sto lety, na přelomu 19. a 20. století, přicházela ruská moderna i avantgarda s nejrůznějšími vizemi "nového umění". Své neméně radikální představy o "novém divadle", které by bylo důstojným souputníkem nové etapy ve vývoji lidstva, započaté revolucí, rozpřádali v časech revolučních zlomů divadelníci z řad levé avantgardy. Jejich nejznámějším mluvčím byl Vs. Mejerchold, zakladatel její hlavní divadelní tribuny Divadla revoluce. Jedním z nejradikálnějších projektů té doby byl osobitý pokus o spojení umění a života v takzvaných "masových podívaných", rozehrávaných zástupy neherců přímo v reálu - především na náměstích revolučních metropolí. Toto údobí radikálních experimentů brzy skončilo, přelom dvacátých a třicátých let znamenal návrat k tradičnějším žánrům...
|
host ::
RSS.