Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 65 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Pravdivost mínění v Platónově Theaitétovi
Benda, Vojtěch ; Roreitner, Robert (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
(česky) Tato práce zkoumá kritiku Prótagorova učení, kterou Platón nabízí v první třetině dialogu Theaitétos. Platón se k této kritice dostává skrze Theaitétovu první definici vědění, totiž že vědění je vnímání, kterou Platón považuje za totéž, jako Prótagorovo "člověk je měrou všech věcí". V této práci se soustředím na to, zda je Platónova kritika Prótagory, jak je zde vyobrazena, legitimní, pokusím se ukázat její méně přesvědčivé argumenty a nabídnout možnou odpověď na ty silnější. Především se chci soustředit na argument, kdy je Prótagorás přinucen souhlasit s tím, že jeho teorie není platná, neboť podle jeho vlastní teorie není možné, aby se jeho oponenti mýlili, a případně i zde nabídnout možnou odpověď, kterou by mohl Prótagorás podat.
Walter Benjamin a jeho teologicko-filosofická koncepce času
Bitto, Maxim ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Bakalářská práce Walter Benjamin a jeho teologicko-filosofická koncepce času Maxim Bitto Abstrakt Ve své práci se budu zabývat nelineární koncepcí času Waltera Benjamina a budu ji porovnávat s koncepcemi času Karla Marxe, Augustina a s židovskou koncepcí paradigmatického času. Práce z největší části vychází ze dvou Benjaminových textů: O pojmu dějin a Konvolutu N. Nejdříve tedy představím dvě lineární koncepce času. První bude Marxovo lineární vnímání dějin, které je zakončeno sekulárním cílem, beztřídní společností. Druhá bude koncepce času svatého Augustina, která vnímá završení dějin teologicky, druhým příchodem Ježíše Krista. Dále se budu věnovat židovské nelineární koncepci času, nazvané paradigmatický čas. Paradigmatický čas představuje atemporální systém, ve kterém se minulost, současnost i budoucnost splétají do jednoho času, který se podobá věčnosti. Stěžejní část mé práce bude věnována Walteru Benjaminovi a jeho nelineární koncepci času. Nejdříve popíšu nechronologickou strukturu tohoto smýšlení o dějinách a čase. Poté se budu věnovat roli, jakou má v této koncepci jednotlivec. Dále představím epistemologické a teologické důsledky, které s sebou Benjaminova nelineární koncepce času přináší. Na závěr spolu porovnám všechny zmíněné koncepce času.
The value of human existence
Kousalová, Kateřina ; Jirsa, Jakub (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Mnoho autorů etických textů bere lidskou existenci automaticky jako "přínos" (v dějinách filosofie např. Aristotelés). Vidí její hodnotu jako pozitivní, nehledě na to, jakou kvalitu život daného člověka má. Tento předpoklad v drtivé většině případů žádným způsobem argumentačně nepodporují. Je otázkou, zda jde o triviální tvrzení, které není potřeba podpořit argumentací. Někteří současní autoři ukazují, že toto tvrzení triviální není, popřípadě dokonce tvrdí, že žádná pozitivní hodnota lidské existence jako takové neexistuje (Benatar). Ve své práci chci hlouběji prozkoumat tuto problematiku a zabývat se tím, jaké důsledky může pro etické teorie mít, když připustíme, že lidská existence nemusí být automaticky pozitivní hodnotou. Konkrétně se chci zaměřit na Davida Benatara a Dereka Parfita. Derek Parfit ve svých textech nikde jmenovitě Benatara nezmiňuje, nicméně existují pasáže, které by bylo možné považovat za kritiku Benatara. V první fázi práce vyložím argumentaci Davida Benatara a jeho koncepci antinatalismu. V druhé části pak představím Parfitovu obhajobu vlastních dober samotné lidské existence. V závěru práce pak představím možný dialog mezi Parfitem a Benatarem. Klíčová slova Existence, antinatalismus, Benatar, Parfit, hodnota, benefit, újma, problém neidentity, populační etika
Destabilizace člověka v českém surrealismu
Hakenová, Martina ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Tématem této práce je destabilizace člověka v kontextu českého surrealismu s důrazem na filosofické souvislosti umělecké tvorby. Opírá se o výtvarné realizace Jindřicha Štýrského a Toyen ze surrealistické fáze jejich tvorby. Na konkrétních dílech je tak ukázáno, jakými prostředky zneklidňující imaginace autoři reflektují úzkost, jež je pro meziválečné období typická. Hlavním motivem je symbol lidského těla a jeho fragmentů, které jsou v obrazech často předmětem násilí a jež se tak stávají prostorem pro manifestaci nového vnímání skutečnosti mimo primární zkušenost. Cílem práce je ukázat, jak se jedinec snaží nalézt ukotvení vně tradičního rámce harmonického, humanisticky chápaného rozvoje, přičemž usiluje o nové pojetí hodnot a morálky mimo pozitivisticky laděný svět a zpochybňuje tak ustálené normy. Uvidíme, že východiskem pro tuto rekonstrukci morálky bylo pro surrealisty myšlení Friedricha Nietzscheho. Pozornost je také věnovaná snovým vizím, jež upozorňují na víceznačnost světa a jsou tak řazeny na úroveň bdělého prožívání a stávají se součástí koncepce "nové objektivity", jež popírá ustálenou vůdčí úlohu tzv. objektivní reality. Práce tak ukazuje, jak se výtvarná díla podílí na zpřístupnění subjektivní nadreality, která existuje mimo empirický svět.
Pojem vůdcovství v Aristotelově díle Politika a Platónově díle Ústava
Adamcová, Barbora ; Jirsa, Jakub (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
V bakalářské práci s názvem "Pojem vůdcovství v Platónově Ústavě a Aristotelově Politice" se zabývám komparací relevantních pasáží z Ústavy a Politiky s cílem porozumět postavě vládce. Kromě primárního záměru lépe porozumět vládnoucí osobě, jejím motivům a funkci v obci, jsem se zabývala také obcí a jejími občany. Přestože jsou oba spisy rozsáhlé a obsahově velmi bohaté, otázka vládce jako takového se ani v jednom z nich explicitně ani samostatně neřeší. Z tohoto důvodu jsem se postupně zabývala ústředními tématy a pojmy, které texty nabízí, a vybírala z nich to podstatné pro svou práci. Jednotlivá témata jako obsahy postupně seřazených kapitol lze proto vnímat jako přechod od obecného a zakládajícího k jasnému a zužujícímu se tématu vládcovství. K lepšímu pochopení primárních textů jsem využívala interpretace renomovaných a uznávaných akademiků, především na doporučení vedoucího této práce. Výsledkem této bakalářské práce je strukturovaná komparace aristotelského a platónského pohledu na pojem vládcovství prizmatem jejich dvou stěžejních filosofických spisů.
Prostá změna v Aristotelově přírodní filosofii
Roreitner, Robert ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Práce vychází od otázky, zda a v jakém smyslu rozdíl mezi "prostými" a "dílčími" výpověďmi změny (tj. výroky o "vzniku" na jedné straně a "stávání se" na straně druhé) poskytuje spolehlivé vodítko k porozumění skutečnosti. Zaměřuje se nejdříve na metodologické předpoklady Aristotelovy přírodní filosofie a vědy, především na jejich vztah ke každodennímu jazyku. V dalším kroku je položena otázka, zda a jak si obecné závěry o charakteru každé změny učiněné ve Fyzice podržují svou platnost také pro každou změnu (tj. pro změnu "prostou" a pro změnu "dílčí") zvlášť. Závěrečné dvě kapitoly se pak zabývají některými důsledky, které ze snahy být práv jazykové distinkci mezi "prostými" a "dílčími" změnami vyplývají pro Aristotelovo pojetí přírody: především charakterem látky a kruhovostí změn.
Platónovo pojetí svobody a svobodného jednání
Sulík, Pavel ; Špinka, Štěpán (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Shrnutí Tématem práce je Platónovo pojetí svobody a svobodného jednání ve vybraných pasážích dialogů Faidros, Gorgias, Faidón a Ústava. První část první kapitoly je věnována Platónově analýze pouze zdánlivé svobody tyranského člověka z dialogu Ústava. Na ní práce navazuje interpretací dialogu Gorgias, v němž Platón ukazuje zdánlivou svobodu rétora, zároveň však tematizuje nutné předpoklady svobodného jednání, především uměřenost a sebekontrolu. Třetí část první kapitoly se soustředí na dialog Faidón a na otázku, v jakém smyslu je možné svobodné jednání pochopit jako osvobození od těla a tělesné perspektivy. Poslední část první kapitoly je pak věnována vybraným pasážím dialogu Faidros a ukazuje, že svoboda podle Platóna vyžaduje osvobození od zaslepenosti individuální perspektivou danou fixací na partikulární tělo, že však zároveň toto osvobození otevírá cestu nejen k jednotě všech části individuální duše a ke společnému přátelství duší, ale také k náležité péči o to, co je tělesné. Na těchto základech se text druhé kapitoly snaží získané rozbory dialogů uvést do vzájemného souladu a vystihnout důležitá témata, která se v rámci svobody objevují, jakož i její ucelené pojetí a nástin možných problémů. V rámci celé práce se nám svoboda ukáže jako neodmyslitelná i když ne příliš zřejmá součást Platónovy filosofie.
Filosofie jazyka Waltera Benjamina
Ritter, Martin ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent) ; Stromšík, Jiří (oponent)
Gershom Scholem věnoval svou v lecčems průkopnickou knihu o židovské mystice Walteru Benjaminovi jako "příteli, v jehož géniu se setkala hloubka metafysika, pronikavost kritika a vědění učence". 1 Četba takového autora nepochybně žádá od čtenáře mnoho: především z toho důvodu, že Benjamin není ochoten to, co jako učenec vkládá do svých metafyzických rozvrhů- jež jsou oporou kritiky, ale často i jádrem kritiky samépředložit jednoduše čitelným, a tudíž i podobně jednoduše kritizovatelným způsobem.2 Sám Gershom Scholem ovšem stojí se svou interpretace Benjamina takříkajíc na jedné straně barikády, jejíž druhou stranu zastupuje především jméno Theodor W. Adomo. Pokud tato jména převedeme na pojmové konfigurace, pak tu jde o protiklad mezi zdůrazněním na jedné straně teologických, na straně druhé materialistických motivů Benjaminova myšlení. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
Sofisté z perspektivy Platóna, Aristotela a Hegelova uznání
Dovhoruk, Ivanna ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Jinek, Jakub (oponent)
Tato bakalářská práce představuje zkoumání původních stop negativní a pozitivní kritiky sofistů. Skrze interpretaci relevantních pasáží vybraných děl Platóna, Aristotela a Hegela se pokusíme o uchopení hlavních důvodů, jež tyto myslitele vedly k zavržení sofistiky, respektive k jejímu uznání. Nebudou zde tudíž zohledňováni sofisté jako filosofický jev, nýbrž to, co o nich říkají Platón, Aristotelés a Hegel. Zároveň se vzdáváme veškeré kritiky a hodnocení v tom smyslu, že nechceme hledat výhody a nevýhody těchto stanovisek; chceme jen vědět, jaká jsou. Obsahem první kapitoly jsou dílčí interpretace čtyř Platónových dialogů Prótagoras, Gorgias, Sofistés a Euthydémos. V kapitole druhé se pokusíme pomocí Aristotelova výkladu v prvních patnácti kapitolách jeho spisu O sofistických důkazech nahlédnout odůvodnění jeho nepříznivého posouzení sofistů. Třetí kapitola zkoumá Hegelovo uznání sofistiky, které vyplývá z jeho pojetí dějin filosofie jako nutného procesu vývoje v Dějinách filosofie. Závěr práce předloží výsledky zkoumání a její celkové shrnutí.

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 65 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.