|
|
Galanterie in Pierre Corneille's early Plays
Vendlová, Johana ; Šuman, Záviš (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá galantností ve vybraných raných dramatech Pierra Corneille komického žánru. Cílem práce je identifikovat galantní prvky v daných hrách, přiblížit okolnosti jejich zapojení do dramaturgie a popsat jejich vliv na komično. První část je věnována konceptualizaci galantnosti jako sociokulturní a následně i literární kategorie s přihlédnutím k jejímu původu a vlivům od středověku po sedmnácté století. Popis těchto vlivů je nezbytný pro pochopení sémantické propustnosti a tvárlivosti dané kategorie, jež během svého vývoje nabyla mnoha, dokonce i protichůdných významů, což významně ovlivňuje galantní doktrínu klasicistní společnosti, a tedy také corneillovského publika. Druhá část rozebírá vybrané galantní prvky ve zvolených komediích, jejichž korpus je rozdělen na dva celky: komedie třicátých let, Mélite a La Veuve, a komedie čtyřicátých let, Le Menteur a La Suite du Menteur. Každý celek je zakončen diskusí shrnující nejvýznamnější charakteristiky autorské poetiky, užití galantnosti a komična dané dekády, jež umožňuje jejich vzájemné srovnání. Pozornost je soustředěna zejména na vývoj básníkova stylu s ohledem na perspektivu dobového publika. Metodologie se opírá o endogenní přístup k fenoménům literární historie, z nějž vychází řada předních odborníků jako jsou Alain...
|
|
|
In search of tragical effect during Regency: the birth of philosophical tragedy
Očenáš, Marek ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Pechar, Jiří (oponent) ; Frantz, Pierre (oponent)
1 Hledání tragického účinku v období Regentství: vznik filozofické tragédie V rámci zkoumání inovace francouzské klasicistní tragédie v období Regentství (1715-1723) práce blíže studuje způsob, jakým hledání tragického účinku vede ke vzniku filozofické tragédie. Tato práce se opírá o analýzy her hraných v Comédie- Française během tohoto období, přičemž věnuje zvláštní pozornost jejich soudobé recepci v periodickém tisku a brožurách. Nejdříve se zamýšlí nad obnovou tragédie z hlediska dvou polemik, Sporu Starých a Nových a sporu o morálnosti divadla, přičemž ukazuje, jak myšlení o divadle vede autory k hledání lépe uzpůsobeného dramatického účinku vzhledem k očekáváním publika, jehož senzibilita se na počátku XVIII. století vyvíjí. Posléze práce vymezuje, jak je vytváření většího účinku spojeno jednak s intenzívněním dojmu velkého strachu prostřednictvím záporné postavy, jednak s hledáním větší dějovosti prostřednictvím posvátných prvků (proroctví, kněží a chór). Nakonec práce ukazuje, že i když rouhání nalezená v několika tragédiích nemají za cíl víc, než vyvolat větší účinek, Voltairův Oidipus může být pokládán za první filo- zofickou tragédii, protože dramatik vytváří skutečnou kritickou strategii a také útoky proti náboženství jsou zřetelně vnímány tehdejším publikem. Práce tedy analyzuje, jakým způsobem...
|
|
|
Pojetí ženy v dílech André Bretona z let 1928-1937
Veverková, Martina ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Tato práce zkoumá pojetí žen v prozaických dílech Andrého Bretona, čelního představitele francouzského surrealismu. Jedná se o díla Nadja (1928), Spojité nádoby (1932), Šílená láska (1937) a Arkán 17 (1944). Breton chápal ženy jako ty, které skrze lásku umožňují básníkovi přístup ke svobodě a surreálnu, a chtěl je milovat a uctívat. Četné kritiky naopak tvrdí, že v jeho tvorbě (a v surrealistické tvorbě obecně) je pojetí žen odtrženo od reálných žen a vyjadřuje pouze tužby a představy autora, které tak mají v podstatě adolescentní charakter a dělají z žen pasivní objekt definovaný mužem. V analytické části této práce je pak na jednotlivých ženách, které se v těchto dílech objevují, zkoumáno, zda je tato kritika výstižná, stejně jako soudržnost pojetí žen s Bretonovými teoretickými koncepty šílené lásky a konvulzivní krásy. Klíčová slova Francouzská literatura, surrealismus, André Breton, žena
|
|
|
Obraz lidských vášní v Histoires tragiques (1619) od Françoise de Rosseta
Kabarová, Anísa ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Ve druhé polovině 16. století se ve francouzské literatuře prosazuje nový žánr - "histoire tragique" (tragický příběh). Hlavním námětem těchto přIběhů je podrobný a realisticky vylíčený sled dramatických událostí - násilných činů, kterých se jejich hrdinové dopouštějí pod vlivem silné vášně, a tragických konců, k nimž tyto zločiny vedou. Jejich autoři se kriticky vymezují vůči rytířskému a pastorálnímu románu, ve svých výrazových prostředcích a literárních postupech však zůstávají namnoze poplatní jejich tradici. Prozaik a překladatel Franyois de Rosset (1570-1619) inovuje žánr tím, že případy odstrašujících následků slepé lásky a nezřízené ambice demonstruje na skutečných událostech své doby či nedávné minulosti. Předmětem této práce je analýza pojetí vášní v Rossetově nejslavnějším díle - Histoires tragiques (1619). V první části práce definujeme pojem vášně v dobové filozofické a literární tradici. Druhá část je věnována pojetí lásky a ambice (dvou nejsilnějších vášní podle Rosseta i dobového filozofického diskurzu) v několika vybraných tragických příbězích. V této části jsme se také zaměřili na to, jak Rossetovy příběhy odráží společenskohistorické proměny, kterými prochází Francie v 1. polovině 17. století (upevňování absolutistické monarchie a postupnou disciplinaci staré válečnické šlechty).
|
|
|
Jean-Philippe Toussaint a Nový román
Veselá Segetová, Zuzana ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Cílem této práce bylo srovnat dílo současného belgického spisovatele Jeana-Philippa Toussainta s hlavními rysy teorie Nového románu, jelikož označení "pokračovatel Nového románu" figuruje za jeho jménem u většiny recenzí, článků nebo obalů jeho románů. Pro odpověď na otázku, do jaké míry a zda vůbec Toussaint navazuje na spisovatele z padesátých let, bylo nutné představit hlavní myšlenky a charakteristiku psaní Nového románu, zejména postoje a díla Alaina Robbe-Grilleta, známého svou oblibou v sáhodlouhých popisech běžných předmětů, na nichž staví poetiku svých románů. Jean-Philippe Toussaint byl po zveřejnění svého prvního románu Koupelna ihned spojován s Novým románem, a to nejen kvůli příslušnosti ke stejnému nakladatelství Minuit. Toussaintův první román také nemá příliš specifikovaný děj, jeho postavy nejsou příliš definované, místo a čas si čtenář musí domyslet. Co je však na knize zajímavé, je autorův styl psaní. Poetika předmětů a jejich nevšední popis je magnetem pro čtenářovo oko. Toussaint dokáže na mnoha stránkách popisovat vybavení koupelny, tapety v obývacím pokoji či kapající kohoutek způsobem, který nenudí, ale naopak zaujme. Čtenáři sice může chybět vysvětlení, kdo je hlavním hrdinou, kde se nachází a jaký je jeho vztah k jisté ženě, ale to vše přebije velmi detailní popis prostředí a pocit...
|
|
|
Čtvrtstoletí v životě Evžena Rastignaca: analýza vývoje postavy v rámci Lidské komedie
Vidímová, Sára ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Předmětem mé bakalářské práce je sledovat jednu z postav, která se objevuje v díle Honoré de Balzaka a popsat její proměnu v rámci cyklu "Lidská komedie". Charakter postavy Evžena Rastignaka se mění v závislosti na okolních postavách a prostředí. Metodologicky budu vycházet z děl dvou českých literárních teoretiků Františka Všetičky a Bohumila Fořta, kteří se zabývají typologií postav a kompoziční výstavbou románu. V práci se pokusím vybrat důležité pasáže z několika románů, na nichž proměnu postavy popíši. V závěru chci poukázat na další vývoj tématu v dílech ostatních francouzských autorů a také na aktuální užití osudu Rastignaka coby předlohy pro společenský vzestup ambiciózních mladíků.
|
|
|
Joseph-Arthur de Gobineau: Les Pléiades
Čermák, Břetislav ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Jamek, Václav (oponent)
Diplomová práce je věnována nejvýznamnějšímu prozaickému dílu Josepha-Arthura de Gobineau, románu Plejády. Cílem práce je podat zevrubnou charakteristiku hlavních postav, pojímaných autorem jako elita lidstva. Celá práce je rozčleněná do tří částí, v každé kapitole je otázka výjimečnosti královských synů nahlížena z jiného úhlu pohledu. S poukazem na jednotlivé roviny díla se pokoušíme najít tři různé možnosti jak definovat podstatu výjimečnosti Plejád. První kapitola se zabývá rasovými teoriemi Gobineaua. Román v ní dáváme do souvislosti s jiným autorovým dílem, pojednáním O nerovnosti lidských ras. Ukazujeme, že v rasové rovině spočívá nadřazenost Plejád v jejich vrozených dispozicích, které je řadí mezi potomky germánských králů, přičemž objasňujeme vztah pojmů urozenost a rasa. Druhá kapitola pojednává o vztahu jedince a společnosti. Zvláštní pozornost věnujeme problematice vlivu prostředí na intelektuální a citový vývoj člověka. Zaměřujeme se též na otázku konfrontace s odlišným coby prostředku k poznání sama sebe. Specifičnost Plejád spatřujeme v jejich svobodě úsudku, která jim umožňuje vyčlenit se z davu, pojímat se coby individuum. Třetí kapitola se věnuje roli, kterou v životě Plejády hrají štěstí a láska. Všímáme si jednotlivých funkcí, které štěstí a šťastná láska plní, zdůrazňujeme důležitost,...
|
|
|
Opilý koráb J.A.Rimbauda v českém překladu
Merhautová, Marie ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Šarše, Vojtěch (oponent)
Tato práce se zabývá básní J. A. Rimbauda Opilý koráb a jejím překladem do češtiny. Především se zaměřuje na stránku obsahovou, na smysl jednotlivých básnických obrazů. Hledá odpověď na otázku, do jaké míry má zachování formální stránky básně vliv na oslabení obsahu a barvitosti konkrétních obrazů. K tomu používá vlastní autorský převod a ukázky z již existujících českých překladů. Nachází paralelu mezi Rimbaudovou životní cestou ke svobodě, směřující od formy k obsahu, a jeho dílem, ve kterém se zrcadlí stejný směr hledání. Z tohoto důvodu není v této bakalářské práci formální stránka originálu ani jeho českých zpracování (Čapek, Hrubín, Neznal, Kadlec ad.) jediným a hlavním předmětem zájmu a pozornost je věnována především zachycení básnického obsahu a jeho interpretacím. Práce rovněž zahrnuje soupis českých překladů Opilého korábu.
|
|
| |
|
|
Neznámý Simenon: Simenon jako novinář a autor lidových a psychologických románů
Jilemická, Jana ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Pro svoji diplomovou práci jsem si po konzultaci s katedrou Románských studií FF UK v Praze zvolila téma "Neznámý Simenon - Simenon jako novinář a autor lidových a psychologických románů." V České republice je tento autor pověstný zejména jako spisovatel detektivních románů. Je však méně známo, že ve svých počátcích působil i jako novinář, autor lidové literatury a zejména jako spisovatel psychologických románů. Cílem mé diplomové práce je seznámit s dosud neprozkoumanými oblastmi autorova díla a přispět k tomu, aby obecně vžité hodnocení osobnosti Georgese Simenona nebylo zúženo pouze na roli autora detektivních románů, ale aby byla autorova tvorba vnímána komplexně. Jsem si vědoma toho, že zvolená tematika je velmi široká, a proto se v rozsahu diplomové práce nemohu detailně věnovat všem částem autorova literárního díla. Hlavní část práce proto věnuji rozboru autorem i kritikou nejvíce ceněné tvorby- psychologickým románům - včetně analýzy jednotlivých charakteristických rysů žen, se kterými se v daných románech nejčastěji setkáváme. V úvodní části své práce shrnuji Simenonův život a dílo. Druhou a třetí kapitolu tvoří prezentace počátků jeho tvorby - období žurnalistiky a psaní lidových románů, tedy téměř neznámých oblastí autorova díla. Ačkoliv vliv těchto oblastí je na budoucí vývoj nepopiratelný, z...
|
host ::
RSS.