Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 198 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Adriena Šimotová - obrazy, které nejsou ze sebe ani pro sebe: Úvahy o komunikaci v autorčině tvorbě
Brunclík, Pavel ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Bajcurová, Katarína (oponent)
Adriena Šimotová - obrazy, které nejsou ze sebe ani pro sebe: Úvahy o komunikaci v autorčině tvorbě Mgr. Pavel Brunclík Abstrakt Adriena Šimotová patří k nejrespektovanějším osobnostem českého výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století a počátku století jedenadvacátého a české kultury vůbec. Pro interpretaci tvorby a životního působení Adrieny Šimotové je přínosné uplatnit vedle hledisek historie umění ve větší míře, než tomu bylo doposud, výkladová hlediska a interpretační možnosti filosofického myšlení doby, ve které ona sama žila a působila. Zaměření našeho výkladu navazuje na tematiku, která tvorbu Adrieny Šimotové podstatně orientuje. Z ní vybíráme jako určující tematickou linii, která je spojena s komunikací, s komunikativními vztahy. V centru naší pozornosti je zejména souvislost komunikace a obrazotvornosti. Tomu odpovídá volba autorů, na jejichž texty výběrově navazujeme: Martin Buber, Karl Jaspers a Emmanuel Levinas. V první kapitole se věnujeme formaci autorčiny osobnosti a utváření její tvůrčí orientace od raných fází do závěru sedmdesátých let, ve druhé se soustřeďujeme na základní momenty a výrazové polohy její tvorby v osmdesátých letech a ve třetí představujeme závěrečné vývojové etapy jejího celoživotního díla. Uplatnění výkladových perspektiv navazujících na vybraná díla uvedených...
Václav Cigler a jeho škola
Šindelová, Jana ; Fulková, Marie (vedoucí práce) ; Bláha, Jaroslav (oponent) ; Petříček, Miroslav (oponent)
NÁZEV: Václav Cigler a jeho škola AUTOR: Mgr. MgA. Jana Šindelová KATEDRA (ÚSTAV): Katedra výtvarné výchovy ŠKOLITELKA: Doc. PhDr. Marie Fulková, Ph.D. ANOTACE: Tato disertační práce se zabývá pohledem umělce a pedagoga Václava Ciglera na výtvarné umění přes vnímání pohybem, prostorem a časem. Cigler v minulosti často předjímal koncepty rodícího se soudobého výtvarného vyjadřování (konstruktivní tendence, minimalismus, land-art, světelnou a kinetickou plastiku). Přesahy jeho díla jsou v konstruktivním sdílení znalostí a modelů kritického myšlení, v aktivismu a v experimentování. Tvorbu Václava Ciglera reprezentuje pět principů: člověk, prostor, voda, světlo a sklo. Prostor jako prostředek komunikace tvoří základní moment strukturace Ciglerova díla. Výzkumná sonda se zamýšlí nad tím, zda lze předávat dětem složité otázky současného umění, a nabízí možnost, jakým způsobem můžeme zprostředkovat myšlení a dílo Václava Ciglera v rámci edukace výtvarné výchovy. Používá při tom částečně metodu upravené zakotvené teorie, popisuje, analyzuje a interpretuje obsahy a vztahy kódů identifikovaných na základě analýz primárních dokumentů z participačního pedagogického akčního výzkumu v hodinách výtvarné výchovy na 1. stupni ZŠ. KLÍČOVÁ SLOVA: Václav Cigler, člověk, umění, myšlení; zakotvená teorie, pedagogický akční výzkum.
Materialist Phenomenology: Trần Đức Thảo's Reading of Edmund Husserl
Juřica, David ; De Santis, Daniele (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Poválečná Francie zažila mnoho pokusů o propojení fenomenologické filosofie a marxismu. Představitelem jednoho z těchto pokusů je Tran Duc Thao se svou knihou Phénoménologie et Matérialisme Dialectique. Byl jedním z prvních, kdo mohl v Lovani studovat Husserlovo nevydané dílo, a při svých zkoumáních narazil na rozpory mezi teoretickými principy Husserlovy filosofie a konkrétními výsledky svých analýz. Ačkoli sám nebyl se svým řešením problémů Husserlovy fenomenologie spokojen, jeho pojetí se stalo vlivným mezi filosofy jeho doby a položilo základy k možnému překonání těchto problémů v budoucnu. Tato práce se pokusí sledovat Thaovu interpretaci Husserla v první části jeho knihy Phénoménologie et Matérialisme Dialectique a najít důvody, které ho vedly k názoru, že jediným východiskem z obtíží fenomenologie je dialektický materialismus. Práce se dále pokusí nastínit Thaovo vlastní pojetí fenomenologie, a co jej, i přes jeho kritické stanovisko, vedlo k zaujmutí fenomenologického hlediska jako výchozího bodu.
Walter Benjamin a jeho teologicko-filosofická koncepce času
Bitto, Maxim ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Bakalářská práce Walter Benjamin a jeho teologicko-filosofická koncepce času Maxim Bitto Abstrakt Ve své práci se budu zabývat nelineární koncepcí času Waltera Benjamina a budu ji porovnávat s koncepcemi času Karla Marxe, Augustina a s židovskou koncepcí paradigmatického času. Práce z největší části vychází ze dvou Benjaminových textů: O pojmu dějin a Konvolutu N. Nejdříve tedy představím dvě lineární koncepce času. První bude Marxovo lineární vnímání dějin, které je zakončeno sekulárním cílem, beztřídní společností. Druhá bude koncepce času svatého Augustina, která vnímá završení dějin teologicky, druhým příchodem Ježíše Krista. Dále se budu věnovat židovské nelineární koncepci času, nazvané paradigmatický čas. Paradigmatický čas představuje atemporální systém, ve kterém se minulost, současnost i budoucnost splétají do jednoho času, který se podobá věčnosti. Stěžejní část mé práce bude věnována Walteru Benjaminovi a jeho nelineární koncepci času. Nejdříve popíšu nechronologickou strukturu tohoto smýšlení o dějinách a čase. Poté se budu věnovat roli, jakou má v této koncepci jednotlivec. Dále představím epistemologické a teologické důsledky, které s sebou Benjaminova nelineární koncepce času přináší. Na závěr spolu porovnám všechny zmíněné koncepce času.
Anarchie a evidence. Esej o psaní a vidění
Olšovský, Miroslav ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Fulka, Josef (oponent) ; Ébert-Zeminová, Catherine (oponent)
Moderní literatura nezakládá dílo, ale proces psaní, který dílo rozkládá. Psaní je anarchie. Psaní způsobuje, že stále máme před očima to, co chce být sděleno. Psaní je evidentní, ale zároveň šifruje sdělení. Psaní pokračuje jako evidence toho, co chce být řečí sděleno, jako jisté setrvání sdělení v čase. Moderní básnický jazyk se snaží událostem přiblížit až na hranici jejich reprezentace a ukázat je v jejich stávání se událostmi. Takový jazyk se stává jazykem pohybu, jazykem kinematografickým a evidentním, který svět za oknem ukazuje jako svět, jenž se stal součástí našeho pohledu na svět. Zachytit čas transformace se stává záležitostí psaní jako permanentního stávání. Moderní literatura už není jen "mluvení", ale rovněž "psaní". Neustále zcizuje "mluvení". Fixuje "mluvení", zachycuje jeho vnějšek. Jestliže "mluvení" mizí ve chvíli umlknutí, "psaní" tu zůstává přítomné, leží přede mnou na papíře a můžu se k němu kdykoli vrátit a nahlédnout je. Psaní je "permanentní evidencí", je clonou (Gombrowicz) i průhledem (Nabokov). A tato permanentní evidence vnějšku, jakou je psaní, je rovněž podstatou filmu. Film se pokouší zachytit zkušenost vidění - "vidění" se kamerou přichytává jako obraz na filmový materiál. Z jazyka moderní literatury se stala ekvivalence filmového obrazu. Mluvené se díky psaní...
Destabilizace člověka v českém surrealismu
Hakenová, Martina ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Tématem této práce je destabilizace člověka v kontextu českého surrealismu s důrazem na filosofické souvislosti umělecké tvorby. Opírá se o výtvarné realizace Jindřicha Štýrského a Toyen ze surrealistické fáze jejich tvorby. Na konkrétních dílech je tak ukázáno, jakými prostředky zneklidňující imaginace autoři reflektují úzkost, jež je pro meziválečné období typická. Hlavním motivem je symbol lidského těla a jeho fragmentů, které jsou v obrazech často předmětem násilí a jež se tak stávají prostorem pro manifestaci nového vnímání skutečnosti mimo primární zkušenost. Cílem práce je ukázat, jak se jedinec snaží nalézt ukotvení vně tradičního rámce harmonického, humanisticky chápaného rozvoje, přičemž usiluje o nové pojetí hodnot a morálky mimo pozitivisticky laděný svět a zpochybňuje tak ustálené normy. Uvidíme, že východiskem pro tuto rekonstrukci morálky bylo pro surrealisty myšlení Friedricha Nietzscheho. Pozornost je také věnovaná snovým vizím, jež upozorňují na víceznačnost světa a jsou tak řazeny na úroveň bdělého prožívání a stávají se součástí koncepce "nové objektivity", jež popírá ustálenou vůdčí úlohu tzv. objektivní reality. Práce tak ukazuje, jak se výtvarná díla podílí na zpřístupnění subjektivní nadreality, která existuje mimo empirický svět.
Samomluva, šílenství a struktura druhého
Kotasová, Emma ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Ambicí této práce je představit jev samomluvy jako tenkou hranici mezi ztrátou druhého a jeho nalezením. Názorně zde demonstrovat, že to, co z nás mluví, nemusí být nutně ozva šílenství, ale naopak zjevení druhého v jeho nepřítomnosti. Samomluva zde může sloužit jako situace, ve které sice závažně překračujeme společenské konvence, ale v pravém smyslu se tak paradoxně hlásíme k druhému, který je v nás vetkán jako struktura, skrze níž přistupujeme ke světu kolem. Analýzou Tournierova románu Pátek, aneb lůno Pacifiku a Deleuzova doslovu k tomuto dílu by mělo být ukázáno, jak zásadní roli hraje druhý v našem přístupu ke světu, přičemž tyto poznatky by měly následně posloužit jako základ zkoumání o tom, jak zásadní je povaha vnímané skutečnosti ve vztahu k řeči. Klíčová slova: samomluva, šílenství, samota, struktura druhého, struktura vnímání, měřítko, řeč, Deleuze, Sartre, Tournier, Bernhard
Posvátno a počátky kubismu
Jahnová, Kateřina ; Lyčka, Milan (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Vlček, Tomáš (oponent)
Tato práce se zabývá vztahem mezi posvátnem a kubismem Pabla Picassa a Georgese Braquea. Pomocí analýzy obrazů ukazuje, jakým způsobem je posvátno přítomno v hlavních inspiračních zdrojích kubismu, tedy v díle Paula Cézanna a v primitivním umění, a jak se projevuje v rané i pozdějších fázích kubismu. Dále poukazuje na afinitu mezi Husserlovou fenomenologií a kubismem, projevující se především od analytické fáze kubismu dále. Husserlovu fenomenologii chápe v kontextu této práce jako "myšlenku doby". První kapitola se zabývá inspiračními zdroji kubismu, jmenovitě Paulem Cézannem a primitivním uměním. Zkoumá prvky jinakosti a ošklivosti, spjaté převážně s pocitem tremenda. U Cézanna si všímá jeho vztahu ke krajině, který zkoumá v souvislosti s prostorem posvátným. Primitivní umění posloužilo Picassovi jako závorka, díky které dokázal pohlížet na věci nově. Skutečný zlom však nastává se stvořením analytického kubismu, neboť ten je obrazem světa radikálně jiného a nového, světa vycházejícího ze subjektivity svého tvůrce. Kapitola druhá sleduje chronologický vývoj kubismu od analytického období, přes vynález koláže až po období syntetické. Všímá si přitom především afinity mezi kubistickými obrazy a Husserlovou fenomenologií, kterou se snaží dokládat konkrétními příklady. Posvátno je zde zastoupeno...
Teorie umění Josefa Čapka a Carla Einsteina
Michlová, Hana ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent) ; Winter, Tomáš (oponent)
Nezávisle na sobě začínají malíř Josef Čapek a umělecký kritik Carl Einstein psát knihu o africkém sochařství. Oba autory dovede zkušenost s africkou plastikou ke kubismu a úvahám o svébytnosti prostoru uměleckého díla. Disertační práce "Teorie umění Josefa Čapka a Carla Einsteina" proto sleduje a porovnává myšlení o umění a jeho filozofický přesah u těchto dvou autorů. Jde o autory píšící o moderním, mimoevropském či amatérském umění z modernistické pozice "člověka po ztrátě Boha". Nemohou proto platnost umění vysvětlovat na základě již neplatných konvencí a kánonů. Svou sílu, platnost i srozumitelnost nemůže již moderní dílo brát z božského, objektivního a neměnného, nýbrž jak uvidíme, budou díla čerpat svou sílu právě z osobního, pomíjívého a zaujatého.
Co o sobě nevyprávíme? Meze narativní teorie osobní identity Paula Ricoeura
Smolíková, Barbora ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Cílem práce je vyložení pojmu narativní identity u Paula Ricoeura se zaměřením na mimojazykové struktury, jež ovlivňují podobu vyprávění, ale samy artikulované nejsou. První část vykládá pojem mimo jiné v kontextu Ricoeurova rozdělení otázky osobní identity na problematiky totožnosti a ipseity. Druhá část přechází k otázce vztahu života a vyprávění, dále aplikuje na problematiku narativní identity pojem odstupu a ukazuje, jakým způsobem refigurují zkušenost literární příběhy. V třetí části je Ricoeur konfrontován s některými námitkami, které zároveň poukazují i na další nevyprávěné podmínky narativní identity. Zdůrazněna je nestálost a proměnlivost této identity. Čtvrtá část předchozí výklad o refiguraci zkušenosti pomocí literatury vztahuje také na další druhy umění a otevírá téma zkušeností, o nichž vyprávět nelze. Závěr odlišuje, v jakých třech smyslech práce pojednává o mezích narativní koncepce: za prvé o neartikulovaných podmínkách ovlivňujících podobu vyprávění, za druhé o zkušenostech, které vyprávět nelze, a nakonec o kritice této koncepce.

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 198 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Viz též: podobná jména autorů
4 Petříček, Martin
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.