|
|
Changes of canon law from the Second Vatican Council to the present
Drábiková, Nina ; Tretera, Jiří Rajmund (vedoucí práce) ; Horák, Záboj (oponent)
Zmeny kánonického práva od Druhého vatikánskeho koncilu do súčasnosti Abstrakt Táto diplomová práca sa zaoberá vývojom kánonického práva Katolíckej cirkvi od započatia Druhého vatikánskeho koncilu do súčasnosti, čiže od roku 1962. Cieľom diplomovej práce bolo prehľadne spracovať najpodstatnejšie novely v oblasti kánonického práva v stanovenom období. Počas tohto obdobia sa v čele Katolíckej cirkvi vystriedali šiesti pápeži (vrátane Jána Pavla I., ktorého pontifikát trval iba tridsaťtri dní). Prvá kapitola diplomovej práce skúma kánonické právo ako právnu disciplínu v kontexte práva svetského. Druhá kapitola sa zaoberá obdobím Druhého vatikánskeho koncilu, jeho zvolaním a postupne štyrmi zasadacími obdobiami. V priebehu koncilu došlo k úmrtiu pápeža Jána XXIII. Na jeho miesto nastúpil pápež Pavol VI., ktorý okamžite vyjadril vôľu pokračovať v koncile a od druhého zasadacieho obdobia koncilu predsedal. Jednotlivé podkapitoly analyzujú najmä šestnásť dokumentov, ktoré koncil vydal počas zasadacích období, a ktoré sa stali ideologickým podkladom pre následné zmeny kánonického práva. Tretia kapitola skúma legislatívne zmeny v kánonickom práve v období od skončenia Druhého vatikánskeho koncilu až do vydania nového Kódexu kánonického práva. Toto obdobie je nazývané aj prechodným obdobím. Jednotlivé podkapitoly...
|
|
|
Základní principy řeholního práva latinské církve
Tretera, Štěpán ; Tretera, Jiří Rajmund (vedoucí práce) ; Horák, Záboj (oponent)
Základní principy řeholního práva latinské církve Abstrakt Diplomová práce se zabývá základními principy platného řeholního práva dle Kodexu kanonického práva z roku 1983. Také popisuje právněhistorický vývoj základních společenství evangelních rad. Důraz je kladen na organizační strukturu, působení ve společnosti a nejvýznamnější kláštery, ve kterých dané společenství působí. V obecné části je pojednáno o celocírkevních i zvláštních pramenech právní úpravy řeholního života. Součástí obecné části je i výklad o formaci řeholníků a řeholnic, veřejných slibech a institutech příbuzných společenstvím evangelních rad (např. osobní prelatura, poustevnický život, stav zasvěcených panen). Ve zvláštní části je pojednáno o jednotlivých skupinách mužských a ženských společenství evangelních rad a jejich právněhistorickém vývoji na území českých zemí. Je pojednáno o jejich vzniku, činnosti a o jejich významných klášterech či působištích v českých zemích až do dnešní doby. Jednotlivá mužská společenství evangelních rad jsou ve zvláštní části rozdělena do skupin dle ustálených akademických zvyklostí na mnišské řády, žebravé řády, řeholní kanovníky a rytířské řády, řeholní kleriky a školské řády, řeholní kongregace a společnosti apoštolského života. Jednotlivá ženská společenství evangelních rad jsou ve zvláštní části...
|
|
|
Právní úprava poskytování duchovní péče v ozbrojených silách České republiky
Chalupa, Jan ; Horák, Záboj (vedoucí práce) ; Tretera, Jiří Rajmund (oponent)
Právní úprava poskytování duchovní péče v ozbrojených silách České republiky Práce se zabývá právní úpravou poskytování duchovní péče v ozbrojených silách České republiky, která je předmětem oboru konfesního práva. Duchovní péče v ozbrojených silách je projevem náboženské svobody, kterou v České republice zajišťuje systém právních pramenů různé právní síly. Cílem této práce je analyzovat všechny tyto prameny, popsat jejich vzájemný vztah a zhodnotit způsob, jakým zajišťují výkon náboženské svobody v prostředí ozbrojených sil České republiky. Práce je rozdělena do deseti kapitol. První kapitola vysvětluje základní terminologické otázky. Vysvětluje pojem duchovní péče a pojem ozbrojených sil České republiky. Druhá kapitola je věnována obsahu duchovní péče v ozbrojených silách a důvodům její existence. Jejím předmětem je tedy popis činností, kterými se duchovní péče v prostředí ozbrojených sil uskutečňuje. Třetí kapitola popisuje způsob organizace ozbrojených sil ČR, jejich dělení a úkoly, které jsou jednotlivým složkám svěřeny. Následující kapitoly se již věnují právním normám. V každé kapitole jsou rozebrány normy stejného druhu. Předmětem analýzy je také vztah těchto norem k ostatním pramenům práva. Čtvrtá kapitola popisuje ústavněprávní normy vnitrostátního práva. Obsahuje základní charakteristiku...
|
|
|
Právní postavení a správa katolické farnosti, farního sboru ČCE a náboženské obce CČSH
Smolík, Viktor ; Tretera, Jiří Rajmund (vedoucí práce) ; Horák, Záboj (oponent)
Tato práce je o právním postavení a správě sociologicky základních jednotek tří církví v České republice. Tyto tři církve patří mezi nejvýznamnější církve u nás, přestože jsou založeny na různých systémech řízení. Tato práce usiluje o provedení jisté komparace těchto tří systémů. Tato diplomová práce je rozdělena do pěti základních kapitol. Každá kapitola textu se zabývá problematikou základní jednotky každé z církví. První kapitola je ovšem pouze úvod do problému. Ve druhé kapitole se seznamujeme s farností katolické církve, která je řízena episkopálně papálním systémem řízení. V České republice je největší Římskokatolická církev. Na to reaguje tato práce tím, že sedm subkapitol se věnuje této části církve a jedna kapitola se věnuje církvi Řeckokatolické. První subkapitola je o postavení farnosti v systému církve, druhá část se zabývá vznikem, změnou a zánikem farnosti. Třetí a čtvrtá část se věnují postavení kněží ve farnosti, přičemž třetí část se zabývá faráři a čtvrtá se zabývá ostatními kněžími. Pátá část se věnuje problematice obou farních rad. V šesté subkapitole se autor zabývá správou farního majetku a v poslední subkapitole o římskokatolické farnosti se zabývá jinými právnickými osobami, které existují při farnostech. Třetí kapitola se zabývá farním sborem Českobratrské církve...
|
|
| |
|
| |
|
|
Vztah státu a církví v USA
Krauzová, Tereza ; Horák, Záboj (vedoucí práce) ; Tretera, Jiří Rajmund (oponent)
Vztah státu a církví v USA Abstrakt Cílem této práce je představit relevantní aspekty vztahu státu a náboženských společenství ve Spojených státech amerických. Těžiště této práce spočívá v představení vývoje výkladu obou náboženských klauzulí prvního dodatku Ústavy USA Nejvyšším soudem, zejména ve 20. století. Tato práce se snaží ukázat, jak obě náboženské klauzule, přestože byly vytvořeny za tímtéž účelem, jsou v některých případech vykládány tak, že působí do určité míry proti sobě. Tato práce zkoumá rovněž náboženskou svobodu v prostředí ozbrojených sil, kde jsou vojáci zcela odkázáni na služby, které jim poskytne vláda. V závěrečné části práce představuje některé výjimky z obecně závazných předpisů, které náboženským společenstvím a od nich odvozeným právnickým osobám svědčí, jakož i nedávný vývoj z hlediska přiznání práva na svobodu vyznání obchodním korporacím. Klíčová slova: svoboda náboženství, Ústava Spojených států, první dodatek, náboženská společenství, Nejvyšší soud, USA
|
|
|
Ústavněprávní vývoj Španělska v 19. století
Mlezivová, Markéta ; Seltenreich, Radim (vedoucí práce) ; Horák, Záboj (oponent)
Závěr Během 19. století bylo ve Španělsku sepsáno celkem 10 ústavních textů, z nichž však mnohé nevstoupily v platnost. Některé proto, že nebyly vůbec vyhlášené, jiné proto, že nebyly respektovány a ústavní praxe byla často vzdálená ústavním principům. Přijetí konstitucionalismu bylo velmi obtížné, neboť mnoho obyvatel nebylo otevřených myšlenkám liberalismu, protože absolutistický režim a stavovské uspořádání společnosti byly mezi lidem hluboko zakořeněny. Španělé si jen pomalu zvykali na reformy, které liberalismus přinesl, mnozí jim dokonce kladli odpor. Boj mezi silami rodící se buržoazie a stoupenci feudalismu byl nekonečný a Španělsko během devatenáctého století prošlo tolika revolucemi a převraty jako žádný jiný stát v Evropě. Liberalismu se snažil politickou odpovědnost přenést co nejvíce na lid, volební právo bylo proto stěžejním tématem při projednávání ústavních návrhů. Přání liberálů, aby se na politickém životě mohlo prostřednictvím zástupců v kortesech podílet co nejvíce občanů, se pomalu, ale jistě naplňovalo. V roce 1834 bylo volební právo přiznáno 0,15% obyvatel, zatímco v roce 1873 už to bylo 27% obyvatel1 . Nicméně systém dvou stran, který podporoval klientelismus, vedl k nereprezentativním volebním výsledkům. Díky liberálům se neodmyslitelnou součástí španělských konstitucí staly moderní...
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.