|
|
Neurogenní plicní edém u potkanů s poraněním míchy
Šedý, Jiří ; Syková, Eva (vedoucí práce) ; Herget, Jan (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent)
Neurogenní plimí edém (NPE) je akutní, život ohrožující komplikace poranění centrálního nervového systému (CNS). Anestetika mohou rozvoj NPE stimulovat nebo inhibovat. Zkoumali jsme vliv isofluranu u potkanů samců kmene Wistar, narkotizovaných 1,5 - 3% isofluranem ve vzduchu, na rozvoj NPE po balónkové kompresní míšní lézi. Rozvoj neurogenního plicního edému byl posuzován in vivo a na histologických řezech plicní tkáně. Stupeň návratu neurologických funkcí u zvířat n arkotizovaných 1,5% a 3% isofluranem byl sledován s použitím BBB a plantar testu po dobu 7 týdnů po míšním poranění. Stupeň zachování šedé a bilé hmoty míšní byl zkoumán pomocí morfometrie. Kromě toho byla hodnocena úloha postupně vytvořené míšní léze a úloha transekce míchy na rozvoj NPE. U všech zvířat narkotizovaných 1,5 - 2% isofluranem se rozvinul NPE. Téměř 42% zvířat zemřelo v důsledku těžkého plicního krvácení a udušení; RTG vyšetření, plicní index a histologické řezy ukázaly masivní NPE. Více než 71 % zvířat narkotizovaných 2,5 - 3% isofluranem nemělo žádné známky NPE. Krevní tlak stoupal po kompresi míchy více u 1,5% skupiny než u 3%; tato hypertenzní reakce byla způsobena hyperaktivitou sympatiku. Zvířatům ze 3% skupiny se motorické a sensitivní funkce navrátily mnohem rychleji než u zvířat z 1,5% skupiny; morfometrie a magnetická...
|
|
| |
|
|
Reaktivita plicních cév na hypoxii
Koubský, Karel ; Herget, Jan (vedoucí práce) ; Červenka, Luděk (oponent) ; Neckář, Jan (oponent)
Hypoxická plicní vazokonstrikce (HPV) je fyziologickým mechanismem, který zajišťuje optimální okysličování krve v plicích. Dlouhodobá hypoxie však způsobuje vznik hypoxické plicní hypertenze (HPH). Na patogenezi HPH se podílí poškození cév reaktivními sloučeninami kyslíku (ROS). Oxidační stres může způsobit rozpřažení NO syntázy a následnou produkci superoxidu místo NO. Vazokonstrikce plicních cév je umožněna zvýšením intracelulární koncentrace Ca2+ v hladkých svalových buňkách v cévní stěně. Cévní tonus je však možno regulovat i beze změn koncentrace Ca2+ , a to změnami senzitivity hladkých svalových buněk k vápníku. Zvýšení senzitivity k Ca2+ se uplatňuje při HPV i v patogenezi HPH. Tato práce se zaměřuje na tři mechanismy, které by mohly ovlivnit zvýšenou senzitivitu k vápníku při HPV a HPH: (1) inhibice Rho kináz, (2) snaha o spřažení NO syntázy a (3) vazodilatační účinek inhibitorů tyrosinkináz. Indukce plicní hypertenze byla provedena umístěním laboratorních potkanů do normobarické hypoxické komory (10% O2) nebo kombinací hypoxie a blokády receptoru vaskulárního endoteliálního růstového faktoru. (1) Vliv akutní a chronické inhibice Rho kináz fasudilem byl studován na závislosti perfuzního tlaku na průtoku (P/Q) v izolovaných perfundovaných plicích. Akutní inhibice Rho kináz u zvířat s HPH...
|
|
|
Pes equinovarus:Nové léčebné postupy a patogenetické mechanizmy
Ošťádal, Martin ; Herget, Jan (vedoucí práce) ; Vízek, Martin (oponent) ; Poul, Jan (oponent)
SOUHRN Pes equinovarus congenitus (PEC) je složitá deformita nohy, složená z pěti hlavních komponent, které mohou v různé míře převažovat. Jsou to equinozita v hlezenním kloubu, inverze přednoží, varozita paty, exkavace (vyklenutí střední části nohy) a addukce přednoží. Pro léčbu PEC jsou užívány v podstatě dvě metody: fyzioterapie a postupné cvičení bez imobilizace a Ponsetiho metoda (sádrování, tenotomie Achillovy šlachy, transposice m. tibialis ant.). V literatuře se uvádí, že tato metoda má krátkodobý úspěch v impozantních 100%, podobně vysoce úspěšné mají být i výsledky dlouhodobé. Sami se však domníváme, že údaje o úspěšnosti mohou být významně ovlivněny dobou, která uplyne od ukončení léčby. Naším prvním cílem bylo proto srovnat krátkodobé (do 3 let) a dlouhodobé (3-7 let) výsledky léčby PEC Ponsetiho metodou a určit faktory, které se podílejí na vzniku recidiv. Testovali jsme tak hypotézu, zda lze léčit všechny recidivy PEC u starších dětí výlučně Ponsetiho metodou. Zjistili jsme významný rozdíl mezi hodnocením krátkodobých a dlouhodobých výsledků: počet recidiv v průběhu prvních tří let léčby, indikovaných pro chirurgický zásah, byl významně nižší (5%) ve srovnání s pacienty, u nichž léčba začala před 6 - 8 lety (65%). K vysvětlení tohoto nálezu je zapotřebí - zvláště pro nejstarší skupinu - vzít v...
|
|
|
Vliv radikálového poškození v časné fázi expozice hypoxii na rozvoj hypoxické plicní hypertenze
Lachmanová, Věra ; Herget, Jan (vedoucí práce) ; Geršl, Vladimír (oponent) ; Neckář, Jan (oponent)
Plicní řečiště je u dospělých jedinců nízkotlaké. Vzhledem k vysokotlakému systémovému řečišti a jeho orgánům protéká plícemi celý srdeční výdej. Plicní cévy reagují na hypoxii dvěmi různými ději. Jsou to hypoxická plicní vazokonstrikce (HPV) a hypoxická plicní hypertenze (HPH). Tyto dva děje se liší mechanismem vzniku, ale u obou je velmi pravděpodobně významná role volných kyslíkových radikálů (ROS) a oxidu dusnatého (NO). Dříve se předpokládalo, že HPV je izolovaná reakce plicních cév na akutní hypoxii a HPH na hypoxii chronickou. V dnešní době předpokládáme, že HPH se rozvíjí na podkladě HPV (Crossno, Garat et al. 2007) a remodelace periferních plicních cév (Reid 1986). Hlavním cílem práce bylo zjistit, zda podání antioxidantu v časné fázi expozice hypoxii ovlivní velikost plicní hypertenze více než jeho pozdní podání v období již rozvinutého poškození plicních cév. Jako antioxidační látku jsme použili N-acetyl-L-cystein (NAC). Sledovali jsme změny odporu plicního cévního řečiště, změny reaktivity plicních cév v závislosti na velikosti frakce vdechovaného kyslíku ve vdechovaném vzduchu. Tato měření byla provedena na modelu izolovaných perfundovaných plic laboratorního potkana. V další části práce jsme sledovali vliv časného a pozdního podání NAC na tlak v a. pulmonalis u laboratorních potkanů chovaných...
|
|
|
Endotelinový a renin - angiotenzinový systém a jeho vztah k hypertenzi a k hypertenznímu orgánovému postižení
Dvořák, Pavel ; Červenka, Luděk (vedoucí práce) ; Herget, Jan (oponent) ; Janda, Jan (oponent) ; Tesař, Vladimír (oponent)
Souhrn Renin-angiotenzinový a endotelinový systém maj í zásadní význam pro kontrolu arteriálního krevního tlaku v organizmu. V experimentální části této práce byl použit dobře definovaný, monogenní, angiotenzin II dependentní model hypertenze - transgenní potkan nesoucí myší reninový Ren2 gen (TGR (mRen2)27). Všechny experimentální studie autora potvrdily zásadní efekt zvýšeného přísunu sodíku v dietě na rozvoj arteriální hypertenze a zhoršení hypertenzního orgánové postižení (především ledvin a srdce) u tohoto modelu hypertenze. Vzhledem k existenci více typů receptorů endotelinoveho systému - ETA a ET8 (s dvěma subtypy ET81 a ET82) přinesly naše práce nové poznatky o fyziologickém a patofyziologickém fungování těchto receptorů . Neselektivní blokáda ETA a ETB receptorů pomocí Bosentanu významným způsobem zlepšuje přežívání homozygotních i heterozygotních TGR zvířat, snižuje míru hypertenzního orgánového poškození srdce, snižuje proteinurii a glomerulosklerózu. Tyto pozitivní účinky neselektivní endotelinové blokády nejsou způsobeny poklesem arteriální krevního tlaku. Důvod pro tuto skutečnost je dán rozdílnými účinky jednotlivých subtypů endotelinových receptorů a jej ich nerovnoměrnou distribucí v organizmu. Aktivací ETA receptorů je navozena vazokonstrikce, ET8 I působí přes uvolnění NO a prostaglandinů...
|
|
|
Experimentální embolie plicního řečiště - patofyziologické mechanismy
Mizera, Roman ; Herget, Jan (vedoucí práce) ; Lischke, Robert (oponent) ; Vízek, Martin (oponent)
disertační práce MUDr. Roman Mizera Teoretická část disertační práce se zabývá mechanismy vzniku plicní hypertenze po plicní embolii (PE) a shrnuje poznatky z literárních pramenů v této problematice. Okrajově se věnuje mechanické obstrukci plicního cévního řečiště, podrobně rozebírá vazokonstrikční odpověď plicních cév na PE. Důraz je kladen na roli reaktivních sloučenin kyslíku (ROS) a NO při vzniku vazokonstrikce po PE. V experimentální části jsou popsány tři samostatné experimenty. První experiment testoval vliv ROS a preventivní podání jejich scavengeru - inhibitoru superoxiddismutázy tempolu na bazální perfuzní tlak, vazokonstrikci, aktivitu NO syntázy a produkci NOx po akutní PE. Výsledky dokazují, že po PE roste aktivita NO syntázy i produkce NOx, podání tempolu snižuje bazální perfuzní tlak i vazokonstrikci po PE. Ve druhém experimentu jsme měřili bazální perfuzní tlak a vazokonstrikci po PE, které předcházela 5denní chronická hypoxie, za těchto podmínek jsme testovali ovlivnění poddajnosti plicních cév po podání inhibitoru PDE-5 sildenafilu. Sildenafil snížil bazální perfuzní tlak po PE při chronické hypoxie, jeho podání neovlivňuje vazokonstrikci plicní cév, ale zvyšuje jejich poddajnost. Poslední pokus testoval vliv aktivátoru K+ kanálů flupirtinu na hypoxickou plicní hypertenzi....
|
|
|
Význam KCNQ kanálů v reakci plicní cévního řečiště na hypoxii
Šedivý, Vojtěch ; Herget, Jan (vedoucí práce) ; Melenovský, Vojtěch (oponent) ; Neckář, Jan (oponent)
Plicní cévní řečiště se odlišuje od systémového reakcí na hypoxii. Akutní hypoxie způsobuje vazokonstrikci (HPV), která je nezbytná pro udržení optimálního pO2 v organismu, chronická hypoxie plicní hypertenzi (HPH) a pokud je organismus vystaven hypoxii kolem porodu (perinatální hypoxie), tak navodí dlouhodobé změny ve vlastnostech plicních cév, které zvyšují náchylnost k plicní hypertenzi v dospělosti. Při reakci hladkých svalových buněk plicních arterií (PASMCs) na hypoxii dochází k depolarizaci membrány inhibicí napěťově řízených draselných (Kv) kanálů. Mezi nimi mají KCNQ (Kv7) kanály důležité elektrofyziologické vlastnosti, které naznačují jejich klíčovou roli v reakci na hypoxii. Specifický blokátor KCNQ kanálů linopirdin navozuje reaktivitu izolovaných plic perfundovaných sodným roztokem na akutní hypoxii (priming), ale sám o sobě bez předchozího primingu nezpůsobuje vazokonstrikci, působí tedy na plicní cévy podobně jako akutní ventilační hypoxie. Navíc potencuje HPV a tím brání zvětšení HPV nespecifickým Kv blokátorem 4-aminopyridinem. Zdá se tedy, že pro HPV má inhibice KCNQ kanálů klíčovou roli. U potaknů vystavených 3-5 denní hypoxii (normobarická komora, FiO2 0,1) jsme zkoumali vlastnosti plicního cévního řečiště pomocí závislosti perfúzního tlaku na zvyšujícím průtoku (P/Q křivky). U...
|
|
|
Vztah ventilačních plicních parametrů a funkce bránice u pacientů s obstrukčním respiračním onemocněním
Hellebrandová, Lenka ; Bunc, Václav (vedoucí práce) ; Smolíková, Libuše (oponent) ; Herget, Jan (oponent)
Problém: Obstrukce dýchacích cest a průtoková limitace, způsobená chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN) nebo astma bronchiale (AB), může způsobit změny tvaru, pozice a pohybů bránice v důsledku zvýšení plicních objemů. Hypotézy: U pacientů s obstrukčním respiračním onemocněním se bude funkce bránice lišit oproti kontrolní skupině zdravých jedinců, což se projeví na jejím postavení a rozsahu pohybu. Existuje vztah mezi plicními funkcemi a polohou a pohyby bránice. Cíl: Cílem práce bylo zjistit, zda pozice, tvar a pohyby bránice u ležících pacientů s průtokovou limitací během maximálních dechových a posturálních manévrů se liší od tvaru, pozice a pohybů bránice za stejné situace u jedinců bez patologie respiračního systému. Zkoumali jsme rozdíly mezi pacienty s CHOPN, pacienty s AB a zdravými jedinci. Cílem bylo také stanovit tyto vztahy v kontextu vážnosti průtokové limitace, resp. obstrukce dechových cest. Metodika: Soubor tvořily 3 skupiny probandů, celkem 31 dospělých: 10 jedinců s klinicky stabilním AB (5 žen a 5 můžů), 11 jedinců s klinicky stabilním, středně těžkým CHOPN (7 mužu a 4 ženy) a kontrolní skupinu tvořilo 10 zdravých jedinců (5 mužů a 5 žen). Všichni probandi podstoupili komplexní měření plicních funkcí a kardiopulmonální zátežové vyšetření. Bránici jsme vyšetřovali pomocí...
|
|
|
Cytokiny a adipocytokiny u chirurgických pacientů: role tukové tkáně
Teplan, Vladimír ; Gürlich, Robert (vedoucí práce) ; Adamec, Miloš (oponent) ; Herget, Jan (oponent)
SOUHRN Cytokiny a adipocytokiny významně ovlivňují pooperační prognózu nemocných. U obézních pacientů dochází k signifikantně vyšší exprimaci prozánětlivých mediátorů. V první části vědeckého projektu se zaměřujeme na cytokinovou odpověď organismu po elektivním chirurgickém abdominálním výkonu. Operační výkon byl vybrán jako model stresové reakce pro organismus. Výsledky ukázaly, že prozánětlivá cytokinová odpověď byla u obézních pacientů signifikantně vyšší a zejména brzká elevace adipocytokinu visfatinu by mohla být novým ukazatelem časných pooperačních zánětlivých komplikací. Související publikace přináší podrobný popis metodiky, designu a výsledků studií. Druhá část projektu se věnuje pacientům po transplantaci ledviny v souvislosti s obezitou, typem předchozí dialýzy, časným pooperačním pohybovým režimem a výživou. Naše výsledky ukázaly, že po transplantaci ledviny dochází ke zvýšené prozánětlivé expresi cytokinů neovlivněnou předchozím typem dialýzy. Naopak časný pohybový režim expresi cytokinů pozitivně ovlivňuje a rovněž snižuje hladinu ADMA. Související publikace přináší popis metodiky a výsledky několika studií.
|
host ::
RSS.