|
|
Experimentální přemostění míšního poranění pomocí hydrogelů
Hejčl, Aleš ; Syková, Eva (vedoucí práce) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Filip, Stanislav (oponent)
Hydrogely patří mezi biomateriály užívané k rekonstrukci experimentálního poranění míchy (spinal cord injury, SCI). V modelu akutního SCI jsme im-plantovali hydrogely na bázi 2-hydroxyetylmetakrylátu (HEMA) a hydroxy-propylmetakrylamidu (HPMA). Po 1 měsíci hydrogely přemostily posttrau-matickou kavitu, dobře adherovaly k míšní tkáni a vytvořily permisivní pro-středí, kam vrůstaly cévy, axony a Schwannovy buňky. Fyzikální modifikace (např. povrchový náboj) hydrogelů mohou zlepšit přemostění akutního SCI. V hemisekci míšní jsme implantovali hydrogely na bázi HEMA s povrchovými náboji a porovnali s hydrogelem bez náboje. Hydrogely s povrchovým nábojem po 1 měsíci podpořily adhezi pojivových buněk a růst axonů do implantátu v porovnání s hydrogelem bez náboje. Vstřebatelné hydrogely mohou přemostit míšní lézi a následně se vstře-bat. V modelu akutního SCI jsme implantovali hydrogely na bázi kopolyme-ru HPMA a etoxyetylmetakrylátu (EOEMA), které se vstřebávaly směrem z periferie, jež byla po 1 měsíci nahrazena novou tkání, směrem do centra, tvořeného amorfní hmotou zbytku hydrogelu s minimem vrostlé tkáně. Přemostění míšní léze můžeme zlepšit odloženou implantací hydrogelu. V transekci míchy jsme implantovali hydrogel na bázi HEMA akutně a od-loženě (po 7 dnech). Odložená implantace redukovala objem...
|
|
|
Použití experimentálního MR zobrazení v neurochirurgii, diagnostické markery u expanzivních procesů mozku. Diagnostické markery u pacientů s normotenzním hydrocefalem
Vlasák, Aleš ; Bradáč, Ondřej (vedoucí práce) ; Hejčl, Aleš (oponent) ; Krahulík, David (oponent)
Přes dekády trvající výzkum normotenzního hydrocefalu (NPH) není dosud znám jednoznačný patofyziologický mechanismus tohoto onemocnění a z toho vyplývá i absence jednoznačného diagnostického biomarkeru. Přitom NPH je na rozdíl od podobných neurodegenerativních onemocnění plně léčitelný zavedením ventrikulo-peritoneálního zkratu. Diagnostika stojí na invazivním funkčním testování, naopak zobrazovací metody hrají pouze podpůrnou roli. Tato práce je vedena snahou o nalezení dostatečně senzitivního a specifického biomarkeru na MRI zobrazení s využitím pokročilých analytických metod. V tomto směru byla testována především strukturální volumetrie a metoda fázového kontrastu. Jednotlivé parciální výsledky obou těchto modalit již byly v literatuře popsané, závěry však byly nejednoznačné. Přínosem této práce je především rozsah testovaných parametrů a jejich dosud netestovaná pokročilá analýza - přesná automatická segmentace u volumetrické studie a algoritmy strojového učení u studie fázového kontrastu. V rámci volumetrické studie jsme provedli segmentaci celkem 26 struktur na 74 pacientech (29 s diagnostikovaným NPH, 45 bez NPH). V případě předoperačního vyšetření jsme prokázali statisticky významné rozdíly velikosti levého hipokampu, corpus callosum, levého globus pallidus internus, šedé a bílé hmoty a ve...
|
|
|
Matematické modelování hemodynamiky u mozkových aneurysmat : analýza změn parametrů hemodynamiky v čase - cesta ke klinickému využití
Sejkorová, Alena ; Hejčl, Aleš (vedoucí práce) ; Vaverka, Miroslav (oponent) ; Přibáň, Vladimír (oponent)
Matematické modelování hemodynamiky u mozkových aneurysmat Analýza změn parametrů hemodynamiky v čase - cesta ke klinickému využití Hemodynamika se podílí na vzniku intrakraniálního aneurysmatu a změny v jejích parametrech v čase vedou k růstu, stabilizaci nebo ruptuře aneurysmatu. Definování těchto změn pomocí matematického modelování hemodynamiky by významně přispělo k pochopení vývoje a ruptury aneurysmatu a umožnilo by využití matematických simulací v klinické praxi. V následující práci je matematickým modelováním hemodynamiky analyzováno devět incidentálních aneurysmat. U pěti aneurysmat byl modelován jejich vývoj v čase, který vedl k ruptuře a u čtyř aneurysmat byl popsán vliv hemodynamiky na růst. Největší vliv na růst aneurysmat mělo nízké smykové napětí. S růstem se také zvětšovaly oblasti s nízkým smykovým napětím a oscilačním indexem a růst pokračoval. Naproti tomu remodelace krčku podléhala vysokému smykovému napětí a tlaku. U následně prasklých aneurysmat se významně snižovalo minimální smykové napětí a zvětšovala se oblast s minimálním smykovým napětím. Výsledky naznačily podíl rostoucí oblasti nízkého smykového napětí a snižujícího se smykového napětí na zvyšování rizika ruptury aneurysmatu. K posouzení vývoje aneurysmatu a rizika ruptury aneurysmatu pomocí matematického modelování...
|
|
|
Experimentální léčba poranění míchy a klinická léčba hrudně-bederních obratlových zlomenin
Krůpa, Petr ; Řehák, Svatopluk (vedoucí práce) ; Hejčl, Aleš (oponent) ; Hrabálek, Lumír (oponent)
Souhrn Zlomeniny páteře sdružené s poraněním míchy (SCI) patří k závažným medicínským stavům. Zatímco terapie obratlových zlomenin hrudně-bederní oblasti páteře patří k základním neurochirurgickým operacím, léčba těžkého míšního poranění je klinicky neuspokojivá a odkázána na pokrok na poli experimentální medicíny. Tato práce je zaměřena jak na klinické zhodnocení nového mini-invazivního způsobu stabilizace zlomeniny obratle, tak na experimentální léčbu míšního poranění pomocí podávání lidských mezenchymálních buněk z Whartonova rosolu (hWJ-MSCs) a protizánětlivé látky nanokurkuminu. Při experimentální léčbě SCI u modelu potkana pomocí hWJ-MSCs byly porovnány různé jednotlivé dávky (0,5 M a 1,5 M) a efekt opakovaného podávání pomocí lumbální punkce při porovnání s kontrolním vzorkem. Léčba byla aplikována v jedné dávce 7. den po SCI, nebo ve třech po sobě jdoucích dávkách vždy v rozmezí 7 dnů. Léčba pomocí inovativní protizánětlivé látky nanokurkuminu v porovnání s prázdným nanonosičem byla aplikována lokálně k místu poranění ihned po vytvoření SCI s následným čtyřtýdenním podkožním podáváním. Efekt léčby byl pravidelně hodnocen sérií behaviorálních testů (BBB, chůze po kladině, motoRater). Po ukončení experimentu, 9. týden po SCI, byla extenzivně vyšetřena míšní tkáň imunohistochemicky (rozsah gliové...
|
|
| |
|
|
Experimentální přemostění míšního poranění pomocí hydrogelů
Hejčl, Aleš ; Syková, Eva (vedoucí práce) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Filip, Stanislav (oponent)
Hydrogely patří mezi biomateriály užívané k rekonstrukci experimentálního poranění míchy (spinal cord injury, SCI). V modelu akutního SCI jsme im-plantovali hydrogely na bázi 2-hydroxyetylmetakrylátu (HEMA) a hydroxy-propylmetakrylamidu (HPMA). Po 1 měsíci hydrogely přemostily posttrau-matickou kavitu, dobře adherovaly k míšní tkáni a vytvořily permisivní pro-středí, kam vrůstaly cévy, axony a Schwannovy buňky. Fyzikální modifikace (např. povrchový náboj) hydrogelů mohou zlepšit přemostění akutního SCI. V hemisekci míšní jsme implantovali hydrogely na bázi HEMA s povrchovými náboji a porovnali s hydrogelem bez náboje. Hydrogely s povrchovým nábojem po 1 měsíci podpořily adhezi pojivových buněk a růst axonů do implantátu v porovnání s hydrogelem bez náboje. Vstřebatelné hydrogely mohou přemostit míšní lézi a následně se vstře-bat. V modelu akutního SCI jsme implantovali hydrogely na bázi kopolyme-ru HPMA a etoxyetylmetakrylátu (EOEMA), které se vstřebávaly směrem z periferie, jež byla po 1 měsíci nahrazena novou tkání, směrem do centra, tvořeného amorfní hmotou zbytku hydrogelu s minimem vrostlé tkáně. Přemostění míšní léze můžeme zlepšit odloženou implantací hydrogelu. V transekci míchy jsme implantovali hydrogel na bázi HEMA akutně a od-loženě (po 7 dnech). Odložená implantace redukovala objem...
|
|
| |
host ::
RSS.