|
|
Evolution of vipers and the role of key innovations in their diversification
Waldhauser, Vojtěch ; Šmíd, Jiří (vedoucí práce) ; Gvoždík, Václav (oponent)
Čeleď zmijovitých se skládá z 36 rodů, které společně obsahují přes 350 druhů. Vyskytuje napříč Afrikou a většinou Eurasie, největší druhovou diverzitu ovšem najdeme v Severní a Jižní Americe, kde se vyskytuje přes 40 % všech druhů zmijí. Tato čeleď tedy chybí pouze v Austrálii, na Nové Guineji, Novém Zélandu, Madagaskaru a několika dalších ostrovech a souostrovích. Pochopitelně je také zpravidla nenalezneme ani v polárních oblastech. Výjimkou je zmije obecná (Vipera berus), která se jako jediný had vydala i za polární kruh. Relativní evoluční úspěch zmijí se přisuzuje množství "klíčových inovací", mezi které se řadí třeba solenoglyfní dentice, živorodost, přítomná v mnoha liniích, či termorecepční orgány u zástupců podčeledi Crotalinae. Zmijovití ovšem nejsou zajímaví jen pro svou evoluční historii, jsou také předmětem důležitých medicinálních studií zabývajících se jejich jedy a toxicitou. WHO totiž předpokládá, že více než 100 000 lidí zemře ročně v důsledku uštknutí hady a zmije mají na tomto čísle nezanedbatelný podíl. Tato bakalářská práce představuje shrnutí našeho poznání o evoluční historii této čeledi, včetně fylogeneze a biogeografie, a přemítá o mechanismech zodpovědných za její úžasnou diverzitu.
|
|
|
Fenotypové a molekulární přístupy v systematice palearktických a neotropických rosniček rodů Hyla a Osteocephalus (Amphibia: Hylidae)
Gvoždík, Václav ; Moravec, Jiří (vedoucí práce) ; Mikulíček, Peter (oponent) ; Hulva, Pavel (oponent)
SOUHRN Systematika rosniček (Hylidae) prošla v posledních desetiletích bouřlivým vývojem a to jak na vyšších taxonomických úrovních (podčeledi a rody), tak na úrovni druhové. Na původní klasickou morfologickou systematiku nejprve navázal bioakustický přístup, kdy se oznamovací hlasy samců v některých případech ukázaly jako významná reprodukčně-izolační bariéra a tudíž jako důležitý znak pro systematiku. Zcela nový vhled však přišel až se zavedením genetických metod do systematiky. To umožnilo odlišit nejen morfologicky ale i akusticky kryptické taxony. Nejvhodnějším přístupem v systematice rosniček je pak kombinace těchto rozdílných přístupů. Cílem dizertační práce bylo za pomocí kombinace morfologických, bioakustických a molekulárně-genetických přístupů zhodnotit systematiku rosniček rodu Hyla z oblasti východní Evropy až Blízkého východu a amazonského rodu Osteocephalus. Dizertační práce se skládá z obecného úvodu, tří publikovaných prací, dvou prací v recenzním řízení a závěru. První tři práce se zabývají fenotypovým (morfologie a bioakustika) přístupem v systematice. První práce se zabývá otázkou variability ve zbarvení, resp. kresbě mezi kyperskými a přilehlými pevninskými (Turecko, Sýrie, Libanon) populacemi druhu Hyla savignyi. Zjištěný frekvenční rozdíl v přítomnosti a typu dorzálního skvrnitého...
|
|
|
Rozšíření a invazivnost Trachemys scripta v České republice
Brejcha, Jindřich ; Šandera, Martin (vedoucí práce) ; Gvoždík, Václav (oponent)
Biologické invaze jsou jednou z příčin úbytku biodiverzity na Zemi. Zprávně používaná terminologie je nutností pro objektivní hodnocení výskytu nepůvodních druhů. Nepůvodní druh je taxon zavlečený mimo svůj přirozený areál. Naturalizovaný druh je takový taxon, který se vyrovnal s novým prostředím a vytváři na něm pravidelně se rozmnožující populace, jejichž dlouhodobé přežívání je pravděpodobné. Invazivní je takový naturalizovaný taxon, který se šíří a produkuje potomstvo v oblastech vzdálených od místa vysazení. K vyjádření dopadu na životní prostředí a ekonomiku je vhodné užívat zvláštní kategorie jako jsou škodlivý druh či transformers. Pouze národní bohatství a hustota obyvatel jsou statisticky prokazatelné pro předpovídání invazí napříč všemi taxonomickými skupinami ve srovnaní s klimatem, geografickými faktory a charakterem krajiny. Želva nádherná byla v druhé polovině 20.století zavlečena na pět kontinentů světa. V Evropě je v jižních zemích naturalizovaná až invasivní. Na území České republiky je želva nádherná příležitostný nepůvodní druh (casual species), který se zde pokouší o rozmnožování. První zmínky o výskytu želvy nádherné na našem území pocházejí z 60. let 20. století. Na základě publikovaných údajů, ústních sdělení a nepublikovaných písemných údajů byl sestaven seznam 190 záznamů...
|
|
| |
|
|
Velikost těla plazů: proximátní mechanismy a ekofyziologické koreláty
Starostová, Zuzana ; Frynta, Daniel (vedoucí práce) ; Gvoždík, Václav (oponent) ; Sedláček, František (oponent)
Souhrn Velikost tšIaje zě.1rllradnímznakem ovlivňujícím řadu morfologicbýc\ fyziologichých a ekologiclcýeh charakteristik kaŽdéhoorganismu Prirce zařazenédo disertačnípráce se zabývají proximátními mechanismy změny ve velikosti těla jďtěrů a ekoýziologickými koreláý velikosti těla' jako je rychlost standardníhometabďisamt nebo vliv teploý prostředí. Disertačnípráce se skládríz krátkéhoúvodua dálLeze čýř publikací zrurc|tžtÍ'tjsoupublikovanénebo ve stádiu přijetí kpub|ikaci a zjednoho rukopisu v recenzním řízení.Pro všechny práce je jednotné to. žs vŽdy berou v potaz příbuzenské vztahy mezi studovanými drulry a vylŽivaji ruzných metď kjejich odfiltrování' První práce ukazuje, že i v rámci skupiny blízce si příbuzných druhů čelediEublepharidae (gekončíkovití)'se velikost červenýchkwinek mezi studovanými druhy výrazně liší a koreluje s velikostí těla. Velikost buněk tedy pravděpodobně sehrála u tétoskupiny důležitouroli při evolučníchzměnáeh ve velikosti těla. Druha práce se zabývá evolučními z:měnami ve velikosti g€nomu u gekončíkůa zkoumá vztahmezi velikostí buněk a velikostí genomu. Změny velikosti genomu dobře odnáží slogenetické vztahy mezi gekončíky,měnily se však neávisle tn zrnénáchvelikosti buněk. Na vyššíchtaxomických škálácb' ale byla opakovaně na|ezsna pozitimí korelace mezi velikostí buněk a...
|
|
| |
|
| |
|
|
Genetická variabilita a kontaktní zóna dvou druhů slepýšů (Anguis fragilis, A. colchica republiky
Šifrová, Helena ; Gvoždík, Václav (vedoucí práce) ; Hulva, Pavel (oponent)
Slepýši (Anguis spp.) jsou na území České a Slovenské republiky široce rozšířenými, ale skrytě žijícími zástupci plazů. Vzhledem k tomu, že morfologické znaky odlišující jednotlivé druhy tohoto rodu nejsou zcela jasně definovány a vykazují znaky klinální variability, bylo až na základě nedávných genetických studií potvrzeno, že se na těchto územích vyskytují dva z celkem pěti známých druhů. Detailnější poznatky o jejich rozšíření, přesnějším průběhu kontaktní zóny, stejně tak i doklady případné hybridizace, nebyly doposud dostatečné. V předkládané diplomové práci bylo genotypováno celkem 407 jedinců z 281 lokalit. Ke genetickým analýzám se podařilo získat 407 sekvencí fragmentu mitochondriálního genu ND2, 170 sekvencí fragmentu jaderného genu PRLR a 156 sekvencí taktéž jaderného genu RAG1. Výsledky genetických analýz potvrdili, že svým rozšířením dominuje na území České republiky druh Anguis fragilis a naopak na území Slovenské republiky je to druh Anguis colchica. Podařilo se zpřesnit průběh kontaktní zóny obou druhů, která se táhne severojižním směrem od severní Moravy a Slezska, přes Horno- a Dolnomoravský úval směrem na Slovensko k Malým Karpatům a přechází dál na území Podunajské roviny. Velmi minimální byly doposud poznatky o hybridizaci těchto dvou druhů. Na základě porovnání výsledků...
|
|
|
Šíření kudlanky nábožné (Mantis religiosa) v Evropě
Vitáček, Jakub ; Janšta, Petr (vedoucí práce) ; Gvoždík, Václav (oponent)
Klimatické změny jsou jedním z hlavních faktorů určujících rozšíření živočichů. V Evropě jsme svědky šíření severním směrem u mnoha druhů hmyzu, které mají hlavní centrum rozšíření v mediteránní oblasti. Jedním z nich je i kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Jde o jediný druh řádu Mantodea, který se vyskytuje i ve střední Evropě. Severní okraj evropského výskytu v současnosti prochází zhruba podél 53. rovnoběžky a právě zde tedy lze pozorovat jevy probíhající na okraji areálu. Ačkoliv jde o dobře známý druh, nebylo dosud věnováno mnoho pozornosti studiu jeho fylogeografie. Pro studium fylogeneze kudlanek nábožných byly zvoleny úseky tří mitochondriálních genů COI, COII a Cyt b. Výsledky provedených analýz ukazují tři statisticky dobře podpořené linie kudlanek v Evropě, které pravděpodobně odpovídají třem glaciálním refugiím, do nichž byly kudlanky zatlačeny v době posledního glaciálu a z nichž se po jeho skončení následně rozšířily. Jde o linii východoevropskou, západoevropskou a středoevropskou. Nízká haplotypová diverzita v populacích na severním okraji rozšíření ukazuje na nově vzniklé populace. Kvůli odlišnému typu dědičnosti jaderné a mtDNA byla zvolena též analýza čtyř mikrosatelitových lokusů, aby bylo možné porovnat výsledky získaných na nezávislých zdrojích genetických dat. Studium...
|
|
|
Fylogeneze vybraných rodů gekonů Mediteránu a přilehlých oblastí
Červenka, Jan ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Moravec, Jiří (oponent) ; Gvoždík, Václav (oponent)
Fylogeneze vybraných rodů gekonů Mediteránu a přilehlých oblastí Jan Červenka disertační práce Abstrakt Disertační práce, jejímž základem jsou tři již publikované práce a jeden rukopis, je zaměřena na fylogenezi vybraných rodů gekonů z oblasti Mediteránu a oblastí přilehlých. Cílovou skupinu taxonů spojuje z morfologického hlediska absence přísavných lamel na prstech a z hlediska historie výzkumu skupiny také jejich předpokládaná blízká fylogenetická příbuznost. Na problematiku studovanou v této práci byly aplikovány především metody molekulární fylogenetiky s využitím sekvenčních dat získaných z mitochondriálních genů. Morfologické znaky, u ještěrů tradičně používané, byly zkoumány zejména v souvislosti s ekologií studovaných forem. Práce umožnila první podrobnější náhled na fylogenezi zkoumaných taxonů. Ze zjištěných výsledků vyplývá, že rod Cyrtopodion, dříve považovaný za monofyletický, monofylem není, neboť rody Bunopus a Agamura tvoří jeho vnitřní skupiny. Jeho podrod Mediodactylus tvoří monofylum, nikoli však blízce příbuzné ostatním zástupcům rodu a byl povýšen na samostatný rod Mediodactylus. Enigmatický a doposud poměrně málo prozkoumaný rod Carinatogecko tvoří se všemi svými zástupci vnitřní skupinu rodu Mediodactylus. Na základě vnější morfologie a ekologických charakteristik bylo též doporučeno...
|
host ::
RSS.