|
|
Françoise Dolto - osobnost francouzské pedagogiky 20. století
Říhová, Nikola ; Klinka, Tomáš (vedoucí práce) ; Ébert-Zeminová, Catherine (oponent)
Bakalářská práce pojednává o životě francouzské psychoanalytičky a pediatričky Françoise Dolto. Práce se zabývá jejím životem, vymezením podstatných momentů v jejím profesním vývoji. Shrnuje její teoretické myšlenky, které se týkají vzdělávání a výchovy dítěte, psychoanalýzy dítěte a také se dotýká jejího dopadu na současnou pedagogickou praxi. KLÍČOVÁ SLOVA Françoise Dolto, pedagogika, psychoanalýza, poruchy autistického spektra, výchova
|
|
|
Anarchie a evidence. Esej o psaní a vidění
Olšovský, Miroslav ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Fulka, Josef (oponent) ; Ébert-Zeminová, Catherine (oponent)
Moderní literatura nezakládá dílo, ale proces psaní, který dílo rozkládá. Psaní je anarchie. Psaní způsobuje, že stále máme před očima to, co chce být sděleno. Psaní je evidentní, ale zároveň šifruje sdělení. Psaní pokračuje jako evidence toho, co chce být řečí sděleno, jako jisté setrvání sdělení v čase. Moderní básnický jazyk se snaží událostem přiblížit až na hranici jejich reprezentace a ukázat je v jejich stávání se událostmi. Takový jazyk se stává jazykem pohybu, jazykem kinematografickým a evidentním, který svět za oknem ukazuje jako svět, jenž se stal součástí našeho pohledu na svět. Zachytit čas transformace se stává záležitostí psaní jako permanentního stávání. Moderní literatura už není jen "mluvení", ale rovněž "psaní". Neustále zcizuje "mluvení". Fixuje "mluvení", zachycuje jeho vnějšek. Jestliže "mluvení" mizí ve chvíli umlknutí, "psaní" tu zůstává přítomné, leží přede mnou na papíře a můžu se k němu kdykoli vrátit a nahlédnout je. Psaní je "permanentní evidencí", je clonou (Gombrowicz) i průhledem (Nabokov). A tato permanentní evidence vnějšku, jakou je psaní, je rovněž podstatou filmu. Film se pokouší zachytit zkušenost vidění - "vidění" se kamerou přichytává jako obraz na filmový materiál. Z jazyka moderní literatury se stala ekvivalence filmového obrazu. Mluvené se díky psaní...
|
|
| |
|
|
Traces of chanson of the twentieth century in the contemporary popular Belgian music
Patočka, Petr ; Ébert-Zeminová, Catherine (vedoucí práce) ; Biegel, Madeleine (oponent)
Práce se pokouší vysledovat odkaz francouzského šansonu dvacátého století (především jeho belgické větve) v dílech současných belgických zpěváků. Její první část, uvedená krátkou zmínkou o vztahu hudby a poesie v dějinách, se zabývá historií francouzské písně od jejích počátků do dvacátého století. Poté je pozornost věnována jejím belgickým autorům, především Jacquesu Brelovi. V jeho díle jsou identifikovány rysy, jež lze vysledovat v současné vývojové vrstvě žánru. V druhé části práce je podrobněji prozkoumáno dílo dvou současných belgických hudebních tvůrců, kteří přebírají zmíněné prvky z Brelových písní a rozvíjejí je ve svém vlastním uchopení. V tomto duchu jsou analyzovány dvě konkrétní písně, v nichž je posléze odhalen Brelův odkaz. Klíčová slova šanson, Belgie, Jacques Brel, Scylla, Loïc Nottet
|
|
| |
|
|
Odraz náboženských poměrů a renesančního myšlení ve Francii v díle Markéty Navarrské Heptameron
Beranová, Daniela ; Listíková, Renáta (vedoucí práce) ; Ébert-Zeminová, Catherine (oponent)
Diplomová práce Odraz náboženských poměrů a renesančního myšlení ve Francii v díle Markéty Navarrské Heptameron seznamuje čtenáře se životem a dílem významné postavy francouzské historie a literatury Markéty Navarrské, která je představena jako žena osvícená, pokroková a v mnohém překračující svou dobu. Dále se práce zaměřuje na rozbor jejího jediného prozaického díla Heptameron. Analýza dokazuje, že v této knize můžeme nalézt jak středověké, tak i renesanční prvky. Markéta Navarrská zde zpracovává v beletristické podobě hluboké filosofické a teologické otázky aktuální pro náboženskou reformaci. Tato diplomová práce se snaží vyvrátit mylnou představu o nevýznamném postavení žen v minulosti a dokázat, že nelze nacházet ostré předěly v dějinách. KLÍČOVÁ SLOVA Markéta Navarrská Heptameron Renesance Reformace
|
|
|
Pierre Corneille's dramaturgy in Médée
Balucha, Martin ; Šuman, Záviš (vedoucí práce) ; Ébert-Zeminová, Catherine (oponent)
Studie s názvem : La Dramaturgie de Pierre Corneille dans Médée, se zabývá problematikou barokní a klasicistní estetiky v divadelní hře, Médea. Cílem práce je zhodnotit charakter Corneillovy verze Médei nejen v kontextu antické a dobové literární kritiky, ale i v rámci působení zmíněných estetik. Za tímto účelem byla práce rozdělena do následujících kapitol: 1. Úvod, 2. Divadelní hra nacházející se na rozhraní dvou estetik, 3. Divadlo vnímané zrakem i sluchem, 4. Pod tíhou nesčetných pravidel, 5. Závěr. Kapitola 2. nejprve podává stručný popis divadelní tvorby 17.století. Následně se zabývá problematikou barokní estetiky a prezentuje koncepci Jeana Rousseta, Bruce Morissetta a Raymonda Lebèga. Kapitola 3. vychází z koncepce barokní estetiky Raymonda Lebéga, zaměřující se na zobrazení smrti a násilí na jevišti. Ta byla následně aplikována na jednotlivé pasáže Médei - jmenovitě na Kreontovu sebevraždu, vraždu Glauke a dětí a Jásonovu sebevraždu. Kapitola 4. je shrnutím názorů řeckých, římských a klasicistních autorů, stejně tak jako Corneillových postojů k pojmům bienséance (přiměřenost), vraisemblance (věrohodnost), ressemblance (podobnost) a én tó phanerõ (smrt na jevišti). Práce přináší zhuštěný pohled na první Corneillovu tragédii, Médea, která není produktem pouze klasicistní estetiky, ale reflektuje...
|
|
| |
|
|
Aesthetics of Loathing and Disgust in the Works of Amélie Nothomb
Izdná, Petra ; Ébert-Zeminová, Catherine (vedoucí práce) ; Fulka, Josef (oponent)
Cílem diplomové práce Estetika ošklivého a nechutného Amélie Nothombové je analyzovat v díle této frankofonní spisovatelky prvky (resp. figury, motivy, topoi) estetiky ošklivého a následně je interpretovat. Amélii Nothombovou pokládáme za autorku spíše druhořadou. Třebaže jsou její bizarní tragikomedie charakteristické intelektuálními úvahami a sofismaty, pro přílišnou explicitnost působí její romány mělce. Takové hodnocení však nijak nezpochybňuje možnost smysluplné interpretace jejích textů. Přijímáme hypotézu, že určitý Zeitgeist je nej čitelnější právě v textech tzv. menších autorů.
|
|
|
Charles Baudelaire - Les Fleurs du mal
Bačáková, Jitka ; Listíková, Renáta (vedoucí práce) ; Ébert-Zeminová, Catherine (oponent)
Předmětem této bakalářské práce je osobnost a tvorba Charlese Baudelaira. Zajímáme se o to, jak Baudelairův život, i doba, v níž žil, ovlivnily jeho tvorbu. Cílem je ukázat, v čem se sbírka Květy zla lišila od ostatních děl devatenáctého století, co vedlo zprvu k jejímu odsouzení a kritice, ale i pozdějšímu pozitivnímu přijetí. Úkolem této bakalářské práce je ukázat, jaký byl Baudelairův ohlas v Čechách a v čem se lišily překlady českých spisovatelů. Pojednáváme také o vztahu Baudelaira k ženám, zejména k Jeanne Duvalové, a jakým způsobem se soužití s touto celoživotní partnerkou promítlo do básní sbírky Květů zla. Zamýšlíme se i nad pojetím krásy u Baudelairaa demonstrujeme tím novost a originalitu jeho poezie. Tvorba Charlese Baudelaira otevírá nové, nepoznané možnosti, které porušují a mění dosavadní estetické normy a dává tak poezii nový rozměr a inspiraci pro budoucí generace. Klíčová slova: Symbolismus, Květy zla, Charles Baudelaire, Jeanne Duvalová, parnasismus, Černá Venuše, překlady poezie.
|
host ::
RSS.