|
|
Láokoón: recepce sousoší v českém výtvarném umění (1800-2000)
Havlíková, Ivana ; Bouzek, Jan (oponent) ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce)
Když bylo na počátku roku 1506 pro moderní dobu objeveno antické mramorové sousoší Láokoónta a jeho synů [1,2], I počala se odehrávat zajímavá kapitola v dějinách umění, která ani na počátku 21. století stále není ukončena. Poantická historie sousoší má mnoho zajímavých aspektů, z nichž některé vydají svým obsahem i rozsahem na samostatné odborné studie a jsou také často na odborném poli diskutovány. Svědčí o tom neustálé spory o dataci sousoší, jeho autorství či rekonstrukci, ale zejména další oblast "láokoóntovské historie", a to recepce Láokoónta v evropském umění. Láokoón již od okamžiku svého objevení patřil nejen k nejobdivovanějším, ale zejména k nejinspirativnějším dílům antického umění vůbec, vzbuzoval pozornost sběratelů a milovníků umění, ale především umělců, a po celé 16. století představoval neoficiální exemplum artis, podle kterého se bylo hodně co naučit. Znalost sousoší byla šířena grafickými reprodukcemi, pro náročnější byly na objednávku pořizovány odlitky či redukované repliky. Věhlas díla byl tak veliký, ze již v průběhu 16. století vzniklo také několik kopií ve s ku tečné vel i kosti, které byly ceněny jako dílo samo. V průběhu 18. a 19. století se Láokoón stal nezbytnou součástí výbavy akademií umění, kde se studenti učili kreslit kopírováním antik či jejich odlitků.
|
|
|
Koncepce "konce dějin" umění v teorii A. C. Danta
Drexlerová, Eva ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Cílem této práce je poskytnout kritický vhled do teorie umění Arthura C. Danta. V rámci uceleného výkladu se tato práce věnuje jak Dantově obecné filosofii umění, tak i jeho filosofii historie umění. Vzhledem k takto vymezenému rozsahu usiluje o zhodnocení Dantovy teze o konci umění a její adekvátnosti. První část se věnuje Dantově koncepci světa umění, tj. jeho kontextuální a historické teorii umění. To obnáší vysvětlení historických podmínek, s nimiž je jeho definice umění spjata, zmínku o jeho esencialistickém a historickém přístupu a hlavní aspekty jeho známé techniky porovnávání nerozlišitelných protějšků. Druhá část se zaměřuje na Dantovu filosofii historie umění, zejména na jeho hegeliánský obrat a na to, co z něj dále pramení. Třetí část se věnuje jeho samotné tezi o konci umění a tomu, co má za následek, tj. posthistorickému umění. Závěrečná část usiluje o kritické zhodnocení jak Dantovy umělecké definice, tak jeho tezi o konci umění. Současně přináší i některé argumenty, proč může být jeho teze o konci umění pokládána za nepřesvědčivou a spekulativní.
|
|
|
Analýza a interpretace výtvarného umění ve filmech Andreje Tarkovského
Stepina, Anna ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Bakalářská práce Analýza a interpretace výtvarného umění ve filmech Andreje Tarkovského se zabývá vztahem filmu a výtvarného umění na příkladu snímku Solaris (1972) sovětského režiséra Andreje Arseňjeviče Tarkovského. Důraz je kladen na dva aspekty. První část je zaměřena na problematiku perspektivy z hlediska filmové a umělecko-historické teorie. Pozornost se také bude věnovat pojetí perspektivy v době italského quattrocenta. Druhá část je věnována problematice živých obrazů (fr. tableaux vivant) v díle Andreje Tarkovského. V souvislosti s tím se práce zaměřuje na roli cyklu Marnotratného synu Rembrandta van Rijna ve filmu Solaris (1972). Práce si klade za cíl odpovědět na otázku, do jaké míry malířství, jako tradiční forma vizuálního umění, ovlivnilo film.
|
|
|
Kavárna jako téma českého umění první poloviny 20. století
Hnilicová, Eva ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
"Stýkali se lidé na fóru, stýkali se v klášteřích, stýkali se v salónech. Dnes není ani fóra, ani klášterů s tímto významem, ani salónů s tímto ovzduším. Dnes jsou kavárny. "1 píše Milena Jesenská v roce 1920. Kavárna se stala otevřeným místem setkání městskému člověku, který bez pozvání, do ní mohl vstoupit kdykoliv, kdy potřeboval. Vznikly i takové kavárny, které se staly známé po celém městě, shromaždiště duchovního, bohémského a uměleckého jako světa. Společnosti těchto kaváren ve svých diskusích a následně svých dílech literárních, hudebních a výtvarných zhodnocují obdobnou problematiku, myšlenku, námět. Vytvářejí celistvý skupinový (mnohdy i generační) projev, který ovlivňuje dobu následující. Vzniklo by moderní umění, francouzské nebo české, bez kaváren? Bez prostředí, kde umělec bez zakázek nacházel v společných rozhovorech, ale i v uvolněné zábavě spojence proti oficiálnímu proudu nebo veřejnému mínění na cestě za vyjádřením nového, společensky či umělecky aktuálního? Ve Francii se v 70. letech 19. století schází početná společnost "malířů moderního života" v Café Guerbois a pak v Café da la Nouvelle Athénes na Montmartru. V prvním desetiletí dvacátého století žijí "kubisté" v Lapin Agile, ve dvacátých letech je centrem Montparnasse a kavárny 1a Rotonde, Le Dome, Closerie des Lila s. Literární...
|
|
|
Autoportrét v českém barokním malířství
Kacetlová, Miroslava ; Horyna, Martin (oponent) ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce)
Autoportrét má v malířství mimořádné postavení, protože poskytuje nenahraditelnou představu o svém tvůrci. Ve výtvarném umění je něčím podobným, čím je autobiografie v literatuře. V malířském autoportrétu se nevypráví, ale spíš shrnuje nebo zachycuje okamžitý stav osobnosti. Autoportrét vyjadřuje vztah umělce k vlastní osobě, ke světu a ke společnosti. Je dokumentem fYzické podoby a duševního obsahu jako každý portrét vůbec. Můžeme z něj vyčíst stavovské sebevědomí umělce, rozpoznat jeho osobní skromnost či ješitnost, jeho radost z vlastní tváře, netečnost či humorný postoj k sobě samému. Jsou tu zachyceny zpovědi a sliby, přání, poznání i zklamání. Na stránkách této práce si čtenář bude moci přečíst pojednání o autoportrétní tvorbě českých barokních malířů. Do pojmu "český malíř" jsem zařadila i ty malíře, kteří se sice na českém území nenarodili, nicméně jejich tvorba je z části s naším prostředím spojena a tudíž je zařaditelná do kontextu barokní tvorby v Čechách a na Moravě, a také ty, kteří se na našem území narodili, ale téměř celý život tvořili v jiných zemích. Proto se mnohdy při výkladu některých vlastních podobizen dostaneme na území našich středoevropských sousedů. Příslušnost umělců a jejich děl k národnímu celku nelze v podmínkách feudálně uspořádané společnosti posuzovat z téhož hlediska jako...
|
|
|
Na cestě. Mystik a umělec
Trojaková, Jolanta ; Konečný, Lubomír (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce)
Mystická cesta není závod o boží přízeň. Proto ani my nebudeme v JeJIm cíli rozdávat medaile, sčítat oběti a pranýřovat odpadlíky. Mysta se na ni vydává jednoduše proto, že musí. K úprku od "vyzkoušené" reality k nejisté metě jej pohání ten nejvášnivější cit, jakého jsme schopni. Láska. Láska k něčemu, co ho přesahuje. K tušenému Bohu. Milostné hry jsou vždycky vabank: buďto to vyjde, anebo ne. Ať už eskapády našich umělců poblouznťných Absolutnem dopadly jakkoli, díky těmto pletkám mnohé získali. Odvrhli (na periodu lišící se případ od případu) kult zdevastovaného těla, jaký pěstovali jejich dekadentní předchůdci. Místo absinthem si začali prolévat hrdla kefirem.(Ovšem, občas si k němu zapálili cigaretu hašiše.) ,,Helcelet poslal mně zákvasku kefírovou, se kterou počal jsem od 1.10. novou životosprávu, a mohu říci, že značně mi toto pití kefíru prospělo. ,,315 Upsali se abstinenci, vegetariánství a často i sexuální zdrženlivosti. (Múzy už nehledali mezi lepými modelkami. Jejich idolem byl Bůh, jehož podobu ani neznali.) Z mnohých se stali náruživí nudisti. František Kupka svlékl své šaty po vzoru německého nazarénistického malíře Karla Diefenbacha - duchovního vůdce své mladosti. Samozvaný filozof hlásal návrat k přírodě a v duchu této premisy se denně tvrdohlavě slunil, jak ho pánbů stvoříl, přesto, že...
|
|
|
Český producent a aspekty mezinárodní ko produkce a distribuce
Konečný, Lubomír ; KOPECKÝ, Čestmír (vedoucí práce) ; ULDRICHOVÁ, Helena (oponent)
Magisterská práce se zabývá evropským filmovým průmyslem a postavením českého producenta v rámci tohoto systému. V úvodu je kinematografie zařazena do systému kreativního průmyslu a je definována profese producenta. Dále jsou nastíněny možnosti financování audiovizuálního díla v lokálních podmínkách, které jsou nezbytným prvkem pro uzavírání potenciálních koprodukcí. Významná část práce je věnována analýze fungování významných evropských audiovizuálních fondů jako jsou: Eurimages a MEDIA Desk a vzdělávání producentů. V případové studii je pak představena dánská společnost Zentropa jako jedna z nejúspěšnějších evropských filmových společností, jejíž úspěch je založen na využívání možností evropského filmového trhu. V závěru práce je pak nastíněny změny systému spojeného s nástupem digitálních médií a rozšířením sociálních sítí.
|
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.