|
|
Sepulkrální památky v praxi památkové péče
Roháček, Jan ; Müller, Karel ; Chlíbec, Jan ; Slavík, Jiří
Metodika Sepukrální památky v praxi památkové péče byla vypracována jako pomůcka pro pracovníky památkové péče. Obsahuje proto kapitoly věnované dějinám pohřbívání a funkční klasifikaci sepulkrálních památek, osvětluje jejich uměleckohistorický kontext a proměnu na přelomu 18. a 19. století, kdy se z výlučnějších objektů zhotovovaných pro vyšší společenské vrstvy stává produkt užívaný většinou společnosti. Vzhledem ke svému specifickému charakteru nebyly do metodiky pojaty židovské sepulkrální památky. Samostatné kapitoly jsou věnovány epigrafické a heraldické výbavě sepulkrálních památek, které jsou hlavními nositeli jejich informační a památkové hodnoty, pomineme-li umělecká díla, jimiž sepulkrální památky mohou být v celku či některé své části. Hlavní část metodiky tvoří kapitoly věnované evidenci, dokumentaci, péči a prezentaci sepulkrálních památek. Kapitoly o epigrafické a heraldické výbavě jsou koncipovány k přímému využití při deskripci sepulkrálních památek. Velká pozornost je věnována dokumentaci, zejména v prostředí v současnosti budovaného Integrovaného informačního systému památkové péče – v jednotné webové aplikaci Památkový katalog, určené k evidenci a dokumentaci památkového fondu.
Plný text:  PDF
|
|
|
Praha Smrtelná. Funerální kultura raného novověku na příkladu Prahy.
Jarošová, Eva ; Šedivá Koldinská, Marie (vedoucí práce) ; Hausenblasová, Jaroslava (oponent)
klíčová slova: ars moriendi, castrum doloris, epitafy, funerália, náhrobníky, pohřební kázání, pohřební průvod, Praha, raný novověk, sepulkrália Diplomová práce představuje specifickou část kulturních dějin raného novověku - kulturu funerální. Kvůli svému rozsahu bylo téma zúženo na prostor Prahy, na kulturní sféru světské šlechty a na období mezi lety 1500 až 1700. Datační mezníky však nejsou absolutní a vzhledem k povaze zkoumaného jevu, ani být nemohou. V úvodní kapitole se práce snaží ozřejmit eschatologii a náboženské poměry v raném novověku, aby na této platformě mohla poskytnout obraz smrti a jejího uchopení v 16. a 17. století. Každá kapitola se věnuje jednomu fenoménu funerální kultury a to v pořadí, v jakém by po sobě měly logicky následovat krátce před a po úmrtí významného jedince. Konkrétně se tedy jedná o nauku o dobré smrti - tzv. ars moriendi, výstav těla, pohřební průvod, stavbu castra doloris, pohřební kázání a opatření pohřebního monumentu. Na konci přináší práce krátký exkurs do geograficky i nábožensky vzdáleného finského vévodství, které bylo ve zkoumané době částí luteránského Švédska. Cílem je vysledovat, nakolik představuje funerální kultura specifikum daného regionu a mentality, a nakolik se naopak jedná o záležitost kulturně přesažnou a zařaditelnou do evropského rámce.
|
host ::
RSS.