Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 274 záznamů.  začátekpředchozí255 - 264další  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.07 vteřin. 

Vnímavost různých druhů ryb ke koi herpesviróze (KHV) - přehledová studie
KOSTLÁN, Jakub
Koi herpesviróza (KHVD) je nebezpečné virové onemocnění, které poprvé vzplanulo v Izraeli roku 1998. V průběhu 17 ti let se nákaza díky výstavám a mezinárodním obchodům s rybami rozšířila téměř do celého světa a způsobila úhyn mnoha tun konzumních i okrasných kaprů a značné ekonomické ztráty počítané na desítky milionů dolarů. Evropská unie zařadila koi herpesvirózu vzhledem k její nebezpečnosti na seznam neexotických nákaz. Od roku 2008 povinnost hlášení z této nákazy platí i v České republice. Za původce onemocnění je považován koi herpesvirus, zařazený do systému virů jako Cyprinid herpesvirus 3 (CyHV-3). Za hlavní druhy ryb vnímavé ke KHVD jsou považováni koi kapr (Cyprinus carpio koi) a kapr obecný (Cyprinus carpio carpio). Bylo však prokázáno, že virus může být detekován i ve tkáních jiných druhů ryb a u některých z nich se mohou dokonce projevit i klinické příznaky. Je pravděpodobné, že tyto druhy ryb by mohly v akvakultuře hrát roli vironosičů a u některých druhů byla tato skutečnost v experimentálních podmínkách již prokázána. Vzhledem k tomu, že koi herpesvirózu nelze léčit a v České republice není možné ani použít vakcínu, je pro ochranu chovů ryb nejdůležitější zabránit zavlečení nákazy. Hromadným úhynům ryb způsobeným KHVD je třeba předcházet kontrolou dovážených a vyvážených ryb, monitoringem výskytu nákazy a zodpovědným přístupem ze strany chovatelů. Cílem této práce bylo formou přehledové studie sumarizovat dostupné informace o koi herpesviróze a o vnímavosti různých druhů ryb k tomuto nebezpečnému infekčnímu onemocnění.

Cell cycle and differentiation in Giardia Intestinalis
Jiráková, Klára ; Nohýnková, Eva (vedoucí práce) ; Doležal, Pavel (oponent) ; Müller, Norbert (oponent)
Giardia je jednobuněčný parazitický organismus, který je zdrojem průjmových onemocnění po celém světě. Má minimální genomovou výbavu a zjednodušené molekulární a metabolické dráhy. V tomto ohledu je to vhodný modelový organismus pro studium regulace buněčného cyklu a pro definici minimální genetické a proteinové výbavy nutné pro reprodukci eukaryotické buňky. V životním cyklu giardie se vyskytují dvě stádia: patogenní trofozoit a infekční cysta, která dokáže přežít ve vnějších podmínkách. Nové znalosti o encystaci mohou být významné z terapeutického hlediska, protože na tento proces je zacílen vývoj vakcíny a léků. Protože studium buněčného cyklu vyžaduje synchronizovanou populaci, studovali jsme vliv synchronizační látky aphidicolinu na jednotlivé buněčné děje během buněčného cyklu trofozoitů giardie. Naše výsledky ukázaly, že aphidicolin zastavil syntézu DNA a trofozoiti byli zablokováni podle obsahu DNA na hranici G1/S fáze. Následná inhibice vstupu do mitózy a cytokineze naznačuje, že Giardia má funkční kontrolní bod při poškozené DNA. Aphidicolin působí při dlouhodobé inkubaci a vyšších koncentracích vedlejší efekty; detekovali jsme pozitivní signál pro fosforylovaný histon H2A, který je u savčích buněk součástí signalizační dráhy spuštěné jako reakce na dvouřetězcové zlomy v DNA....

Vývoj a přenos infekčních onemocnění po povodních a ochrana obyvatelstva
ZÁMEČNÍKOVÁ, Klára
Úvod práce obsahuje popis povodní a hrozící rizika, která mohou povodně vyvolat. Nebezpeční spočívá také v tom, že se s rozsáhlými přírodními povodněmi setkáváme čím dále častěji. Jedním z hlavních nebezpečí je v tom, že lidé mohou podceňovat možná rizika, které s sebou povodně přinášejí. Obyvatelstvu postižených oblastí hrozí především nebezpečí zvýšeného výskytu infekčních nemocí přenášených vodou či potravinami, které by mohly přerůst v lokální epidemie. Tato část obyvatelstva je k nákazám vnímavější také vzhledem k snížené obranyschopnosti organismu dané stresem, zhoršenými hygienickými podmínkami, prochladnutím, úzkým kontaktem většího množství lidí atd. Následky povodní mohou dále způsobit řadu zdravotních rizik počínaje utonutím, zranění způsobená předměty unášenými vodou, kontaminaci vody a půdy ropnými produkty, fyzické vyčerpání až po psychosomatická onemocnění. Cílem práce bylo zjistit, jaká infekční onemocnění se při povodních šíří a analyzovat prevenci jejich vzniku. Část cíle jsem splnila v teoretické části, kde jsou popsána nejčastější onemocnění, které při povodních hrozí nejvíce. V praktické části je cíl práce dokončen prevencí vzniku infekčních onemocnění, byl splněn ale jen částečně, z důvodu nedostatků vedených informací Krajskou hygienickou stanicí. V praktické části jsme se zabývali důležitý faktorem, jako jsou nákazy a dostatečná připravenost obyvatelstva pro dodržování pravidel základní hygieny po povodních. Například úklid zaplavených obydlí, nakládání s potravinami z těchto oblastí, pravidla pro likvidaci plísní, desinfekce oděvů a prádla apod.

Výskyt VHA na území hl.m. Prahy
Turková, Michaela ; Dáňová, Jana (vedoucí práce)
Od konce května 2008 byl v ČR zaznamenám zvýšený počet hlášených onemocnění VHA. Od 1.1. do 31.12. 2008 bylo celkem hlášeno 1648 laboratorně potvrzených případů onemocnění. Nejvíce se nákaza šířila na území hl.m.Prahy. V Praze bylo zaznamenáno 910 případů onemocnění, což je 55,2% z celkového počtu onemocnění v ČR. Epidemie začala mezi IVN a postupně se rozšířila do běžné populace. V září 2008 dosáhla svého vrcholu. Zvyšující se odolnost po prodělané infekci, očkování, zdravotní osvěta a následné zlepšení hygienických standardů v populaci vedly k vyhasnutí ohnisek nákazy.

Epidemiologické charakteristiky hemoragických horeček a možný význam pro ČR
Svobodová, Alžběta ; Fabiánová, Kateřina (vedoucí práce)
Virové hemoragické horečky označují akutní infekční onemocnění. Mohou probíhat asymptomaticky nebo jako lehká horečnatá onemocnění, ve vysokém procentu případů však končí smrtí pacienta. Viry vyvolávající VHH se v přírodě udržují díky hostitelskému zvířeti, na kterém jsou z hlediska své existence plně závislí. Přenos na člověka se děje pomocí přenašečů, jimiž jsou nejčastěji komáři, klíšťata, hlodavci. Člověk se může nakazit i aerosolem, kontaktem s nakaženou osobou. U některých VHH je možná nákaza od některých druhů napadených zvířat. U většiny VHH není k dispozici kauzální lék a hlavní roli v léčbě pacientů má stále léčba podpůrná. Většinou neexistuje ani očkovací látka a prevence nákazy se tak zaměřuje na kontrolu vektorů a na zabránění jejich kontaktu s člověkem. Ačkoli se VHH vyskytují převážně v oblasti tropů a subtropů, vzácně se s nimi setkáváme i na našem území v podobě importovaných nákaz. Zdá se, že se vzrůstajícím počtem lidí cestujících do zahraničí, se stále dokonalejší dostupností exotických zemí a zvyšující se migrací obyvatel se budeme s importovanou nákazou VHH potýkat stále častěji. V souvislosti s globálním oteplováním a zeměpisným rozšířením vektorů se v budoucnu mohou některé oblasti proměnit z neendemických na endemické. To se může týkat i ČR. Je důležité, aby byli čeští lékaři s...

Porovnání výskytu černého kašle ve světě a v ČR.
Čurdová, Anna ; Fabiánová, Kateřina (vedoucí práce)
Na snížení nemocnosti pertuse v roce 1958 v České republice mělo zásadní význam zavedení vakcinace celobuněčnou očkovací látkou československé výroby. Od 90. let minulého století můžeme v ČR sledovat trend stoupající incidence pertuse. Nemocnost se postupně posunula z věkové skupiny nejmenších a předškolních dětí ke starším věkovým kategoriím. Nejvyšší počet hlášených případů byl zaznamenán ve věkové skupině 10-14letých jedinců. Podle tohoto výskytu onemocnění není imunita po očkování dlouhodobá a zvýšená nemocnost se objevuje již po třech letech od dokončeného očkování. To vedlo k zavedení přeočkování starších dětí ve věku 10-11 let booster dávkou. Otázkou zůstává, zda je nová změna očkovacího kalendáře dostatečná, či je nutné přistoupit k aplikaci šesté booster dávky již v 9 letech. I přes vysokou proočkovanost v ostatních vyspělých zemích Evropy a světa je možné pozorovat podobný trend zvyšující se nemocnosti především u starších a dospělých. Onemocnění má závažný průběh zvláště u dětí do jednoho roku života a je spojeno s nebezpečím smrtelných komplikací. U dospělých probíhá infekce lehce, atypicky, bývá nerozpoznána a je pak velikým rizikem přenosu pertuse na vysoce vnímavé, dosud neočkované kojence. Je na zvážení cílená imunizace rodičů, prarodičů a dále specifického okruhu populace dospělých, kteří...

Lymská borelióza u psa domácího
Grittnerová, Erika ; Kubík, Štěpán (vedoucí práce) ; Vynikalová, Lucie (oponent)
Lymská borelióza je multiorgánové onemocnění vyvolané spirochetami skupiny uváděné jako Borrelia burgdorferi sensu lato. Vektorem jejich přenosu jsou klíšťata rodu Ixodes. Na našem území je to klíště obecné (Ixodes ricinus). Mezi hlavní rezervoáry patří společně s klíšťaty především hlodavci, hmyzožravci a vysoká zvěř. Borelióza je v současnosti nejčastěji diagnostikovaná infekce přenášená klíšťaty v mírném pásu severní polokoule a vlivem změny klimatu posledních let se dá předpokládat, že se bude nadále objevovat čím dál častěji. V České republice je v posledních letech hlášeno 3500 až 4000 případů ročně. Největší riziko nákazy je v listnatých a smíšených lesích, v husté a vysoké vegetaci a v lokalitách podél vodních toků. Borelie se do těla hostitele dostávají se slinami klíštěte a dále se šíří krví a lymfou do cílových orgánů, což je nejčastěji nervový systém, klouby, myokard, kosterní svaly, oči a kůže. Onemocnění se u psů projevuje většinou asymptomaticky nebo nespecifickými příznaky, které mohou napodobovat celou řadu jiných onemocnění. Nejčastějšími klinickými příznaky jsou kulhání, zvýšená teplota, bolestivost kloubů a svalů, apatie, nechutenství a zvětšené mízní uzliny. Diagnostika boreliózy je poměrně složitá a je založena na posouzení klinických projevů, epidemiologické anamnéze a laboratorním vyšetření. K průkazu borelií v organismu se využívají přímé nebo nepřímé metody důkazu přítomnosti bakterií. Nejčastěji používanou přímou metodou důkazu je polymerázová řetězová reakce (PCR), která zkoumá přítomnost boreliové DNA ve vzorku. Nepřímé metody důkazu prokazují přítomnost specifických protilátek v krevním séru. Nejspolehlivější se zdá být kombinace ELISA testu a Western blotového vyšetření. Léčba spočívá v podávání antibiotik po dobu několika týdnů. Základem prevence je včasné odstranění klíštěte nebo ještě lépe opatření, která zamezí jeho přisátí. Tato opatření spočívají v použití různých akaricidních přípravků. V současnosti je pro psy také k dispozici vakcína, která ovšem není zařazena v základním vakcinačním schématu.

Ošetřovatelská bariérová péče na oddělení intenzivní péče
DUŠKOVÁ, Ludmila
Ošetřovatelská bariérová péče je jednou z důležitých metod spadající do prevence nozokomiálních nákaz, kterou by měly sestry znát a při výkonu práce dodržovat. Teoretická část práce se věnuje nozokomiálním nákazám, charakteristice intenzivní péče a vysvětluje zásady ošetřovatelské bariérové péče. Praktická část práce se zabývá znalostmi sester o zásadách ošetřovatelské bariérové péči, dodržováním těchto zásad a pomůckami potřebnými k ošetřování bariérovou technikou. Výzkumné šetření bylo prováděno metodou kvantitativního výzkumu. Sběr dat se realizoval dotazníkem. Byly stanoveny tři cíle. Cíl 1 Zjistit, znalosti sester pracujících na odděleních intenzivní péče o zásadách ošetřovatelské bariérové péče. Cíl 2 Zjistit, jaké zásady ošetřovatelské bariérové péče dodržují sestry pracující na odděleních intenzivní péče. Cíl 3 Zjistit, jaké problémy vidí sestry pracující na odděleních intenzivní péče v rámci dodržování zásad ošetřovatelské bariérové péče. K upřesnění cílů byly vymezeny čtyři hypotézy. Hypotéza 1 Sestry na odděleních intenzivní péče znají zásady ošetřovatelské bariérové péče, nebyla potvrzena. Jelikož sestry při výkonu práce zásady bariérové péče nedodržují, předpokládáme, že je neznají. Hypotéza 2 Sestry na odděleních intenzivní péče vyhledávají informace o zásadách ošetřovatelské bariérové péče, nebyla potvrzena. O vzdělávací akce týkající se zásad ošetřovatelské bariérové péče ve své nemocnici má zájem pouze 58,5 % sester. Zbývající sestry (41,5 %) by školící akce nenavštěvovaly. Hypotéza 3 Sestry na odděleních intenzivní péče pracují dle zásad ošetřovatelské bariérové péče, nebyla potvrzena. Ze sedmi otázek prověřující pracovní návyky sester při ošetřování podle zásad bariérové péče, jen v jedné odpovědělo správně více než 70 % sester. Hypotéza 4 Sestry na odděleních intenzivní péče nevidí problém při ošetřování dle zásad bariérové péče v nedostatku pomůcek, byla potvrzena. Většina (89,6 %) sester si myslí, že má na svém pracovišti k dispozici dostatek pomůcek k ošetřování podle zásad bariérové péče. Výsledky výzkumného šetření také poukazují na zásady, které sestry dodržují. Mezi ně patří používaní potřebných pomůcek k ošetřování bariérovou technikou a izolování pacienta na samostatném pokoji či uzavíratelném boxu. Akutní stavy související s intenzivní péči udávají sestry jako problém, který někdy vede k porušení zásad bariérové péče při péči o pacienta Výzkum odhalil potřebu sestry motivovat k prohlubování informací v této problematice a k dodržování zásad ošetřovatelské bariérové péče. Dále je nezbytné sestry při výkonu práce více kontrolovat a na jejich pochybení včas upozornit. Výsledky budou předloženy managementu nemocnice, ve které výzkumné šetření probíhalo. Vedoucím pracovníkům je možné navrhnout naše doporučení, které by měly u sester přispět ke zvýšení zájmu o problematiku nozokomiálních nákaz a o ošetřovatelskou bariérovou péči. Dalším námětem zkoumání by mohla být příčina neinformovanosti sester a jejich nízkého zájmu při získávání znalostí o ošetřovatelské bariérové péči.

Malaria: the global challenge
Nicholson, Ashley ; Dáňová, Jana (vedoucí práce)
More than half the world's population is at risk from malaria, with up to 500 million cases each year and more than one million deaths directly resulting from the disease. Those at highest risk from the disease are people living in endemic areas, travelers to endemic areas, small children and pregnant women. Malaria is a constant risk to the overall health of the global population. Treatment of malaria depends on the species of infecting parasite, the area where the infection was acquired and its drug resistance status, the clinical status of the patient, any co-morbidities, pregnancy, drug allergies or other medications taken by the patient. Proper treatment of malaria will shorten its duration, prevent complications and help to avoid the majority of deaths. Currently the best available treatment is a combination of drugs known as artemisinin-based combination therapies (ACTs). This therapy works rapidly and has little or no resistance to date. In order to protect against the development we must combine drugs with different mechanisms of action against the same stages of the parasite. Malaria prevention includes vector control, chemoprophylaxis use and the future possibility of vaccine use. Vector control is achieved with the use of insecticide treated mosquito nets and indoor residual spraying of...

Ptačí chřipka - globální problém
Bílek, Jan ; Čelko, Alexander (vedoucí práce)
Ptačí chřipka je zatím převážně onemocnění ptáků, u kterého však existuje možnost rychlého přesmyku ve formu, která bude snadno přenositelná z člověka na člověka a která bude příčinou úmrtí velkého počtu osob napříč všemi světadíly. (dle některých odhadů může být počet mrtvých mezi 5-150 miliony osob). Již nyní je sice zaznamenáno několik přenosů z člověka na člověka, avšak WHO většinu z těchto případů vyloučila či zpochybnila. Je důležité si uvědomit, že ne každá epizoocie ptačí chřipky vede vždy nutně k pandemii. Vznik a šíření shiftové varianty je velmi složitý globální problém s mnoha ovlivňujícími faktory a jako takový je důsledně sledován. Dnes jsou k dispozici nové diagnostické metody, které výrazně urychlují odhalení původce čímž umožňují časnější a kvalitnější přípravu na hrozící nebezpečí. Avšak i přes dosavadní úsilí a současný vědecký pokrok vznik pandemie stále nelze předem spolehlivě odhadnout. Nezbývá tedy než doufat, že preventivní opatření sestavená pro monitorování výskytu tohoto závažného onemocnění budou i nadále tak účinná jako dosud a že se podaří výskyt pandemie co nejvíce oddálit nebo alespoň minimalizovat hrozivé následky, které jsou v souvislosti s tímto onemocněním popisovány.