|
|
Studium změn proteinů u pacientů s nefrotickým syndromem a Andersonovo-Fabryho chorobou
Vojtová, Lucie ; Zima, Tomáš (vedoucí práce) ; Teplan, Vladimír (oponent) ; Průša, Richard (oponent)
Úvod: Závažná proteinurie může být způsobena jednak zvýšenou permeabilitou glomerulární bazální membrány, porušením struktury membrány či podocytů, tak také porušením sekrečně-reabsorpčních tubulárních procesů. Metodou 2D elektroforézy jsme analyzovali 60 pacientů s nefrotickou proteinurií a jinými diagnózami (lupusová nefritida, membranózní nefropatie, IgA nefropatie, Wegenerova granulomatóza) a 20 pacientů s Andersonovo-Fabryho chorobou (AFD), jenž je X-vázané genetické onemocnění postrádající aktivitu α-galaktozidázy A. Hlavním cílem této práce bylo nalézt možné rozdíly močových proteinů u nefropatií, mezi zdravými kontrolami a AFD pacienty a identifikovat abnormální proteiny jako potenciální biomarkery nemoci. Metodika: Močové proteiny byly děleny metodou izoelektrické fokusace s použitím polyakrylamidových stripů (pH 3-10 lineární). SDS elektroforéza byla provedena v 12% polyakrylamidovém gelu. Proteiny byly vizualizovány stříbrem a identifikovány MALDI- TOF MS. Gely byly hodnoceny softwarem Phoretix 2D expression verze 2005. Výsledky: Zjistili jsme, že bez přídavku inhibitorů proteáz můžeme detekovat proteolýzu se zvýšeným množstvím proteinů nacházejících se v oblasti kolem 10 kDa a sníženým množstvím proteinů vyskytujících se v oblasti kolem 50 kDa. Odstranění albuminu zlepšilo přehlednost...
|
|
|
Studium změn proteinů u pacientů s nefrotickým syndromem a Andersonovo-Fabryho chorobou
Vojtová, Lucie ; Zima, Tomáš (vedoucí práce) ; Teplan, Vladimír (oponent) ; Průša, Richard (oponent)
Úvod: Závažná proteinurie může být způsobena jednak zvýšenou permeabilitou glomerulární bazální membrány, porušením struktury membrány či podocytů, tak také porušením sekrečně-reabsorpčních tubulárních procesů. Metodou 2D elektroforézy jsme analyzovali 60 pacientů s nefrotickou proteinurií a jinými diagnózami (lupusová nefritida, membranózní nefropatie, IgA nefropatie, Wegenerova granulomatóza) a 20 pacientů s Andersonovo-Fabryho chorobou (AFD), jenž je X-vázané genetické onemocnění postrádající aktivitu α-galaktozidázy A. Hlavním cílem této práce bylo nalézt možné rozdíly močových proteinů u nefropatií, mezi zdravými kontrolami a AFD pacienty a identifikovat abnormální proteiny jako potenciální biomarkery nemoci. Metodika: Močové proteiny byly děleny metodou izoelektrické fokusace s použitím polyakrylamidových stripů (pH 3-10 lineární). SDS elektroforéza byla provedena v 12% polyakrylamidovém gelu. Proteiny byly vizualizovány stříbrem a identifikovány MALDI- TOF MS. Gely byly hodnoceny softwarem Phoretix 2D expression verze 2005. Výsledky: Zjistili jsme, že bez přídavku inhibitorů proteáz můžeme detekovat proteolýzu se zvýšeným množstvím proteinů nacházejících se v oblasti kolem 10 kDa a sníženým množstvím proteinů vyskytujících se v oblasti kolem 50 kDa. Odstranění albuminu zlepšilo přehlednost...
|
|
|
Vývoj, růst a variabilita jedinců semiakvatické ploštice hladinatky pobřežní (Microvelia reticulata) (Heteroptera: Gerromorpha: Veliidae)
VOJTOVÁ, Lucie
V této práci byl zkoumán vliv vybraných environmentálních faktorů (teplota a dostupnost potravy) na vývoj a růst hladinatky pobřežní Microvelia reticulata Burmeister, 1835. Dílčím cílem bylo ověření konceptu vývojové izomorfie na tomto druhu semiakvatických ploštic. Jedinci M. reticulata byli chováni v individuálních chovech a v kombinaci tří různých teplot a odlišné dostupnosti potravy (celkem tedy v šesti tzv. treatmentech) od vajíčka až do dospělosti. Vývoj a růst hladinatky pobřežní byl dle očekávání ovlivněn teplotou. Nejdelšího vývoje dosahovali jedinci chováni v 17 °C, kdy jejich postembryonální vývoj trval v průměru 54 dní oproti 16 dnům v teplotě nejvyšší. Celková mortalita se také lišila v závislosti na teplotě, kdy nejvyšší byla při teplotě 17 °C. Rozdíl mezi potravními režimy byl průkazný pouze v teplotě 17 °C, kdy lépe přežívali jedinci krmeni každodenně. Mortalita v 25 °C a 21 °C nebyla průkazně závislá na potravě. Dostupnost potravy však měla vliv na délku vývoje. V teplotě 21 °C a 25 °C se jedinci krmeni každodenně vyvíjeli rychleji, než jedinci krmeni obden. V 17 °C potrava neměla vliv na délku vývoje. Nejlépe se jedincům dařilo v teplotě 21 °C, teplota 25 °C byla pro jedince M. reticulata již stresující. Dostupnost potravy ovlivňovala především samice, které při každodenní dostupnosti potravy rostly lépe než při potravě dostupné obden. Růst samců dostupnost potravy nijak neovlivnila. Při vývoji hladinatky M. reticulata se nepodařilo ověřit koncept vývojové izomorfie (developmental rate isomorphy). Výzkum byl podpořen grantem GAČR P505/10/0096.
|
host ::
RSS.