|
|
Sociální struktura hnízd ploskočelky Lasioglossum marginatum (Anthophila: Halictidae)
Vinická, Eliška ; Straka, Jakub (vedoucí práce) ; Bogusch, Petr (oponent)
Halictidae jsou jedním ze sociálně nejrozmanitějších taxonů včel, a zvláště pak jeden z rodů, který pod tuto čeleď spadá. Jedná se o rod Lasioglossum, který zahrnuje různé typy sociality od samotářského chování až po eusocialitu. Mezi druhy tohoto rodu jeden vyčnívá a tím je druh Lasioglossum marginatum. Jeho sociální uspořádání bylo popsáno v letech 1959-1972 v pracích Plateux-Quénu ve Francii. Jeho socialita je údajně eusociální a je naprosto unikátní. Hnízda L. marginatum čítají desítky až stovky jedinců, kteří jsou všichni produkováni jednou jedinou královnou. Životní cyklus tohoto druhu není jednoletý, jako u většiny druhů, ale je rozložen do 5(6) let a královna v něm přežívá po celou dobu. Jedná se o druh univoltinní a produkuje tedy jen jednu genereaci potomků za rok. To není nic neobvyklého, až na to, že eusociální druhy v této čeledi jsou vždy alespoň bivoltinní s jednoletým sociálním cyklem. V každém roce pětiletého cyklu produkuje královna jednu generaci pouze dělnic. Až v posledním roce cyklu jsou produkovány budoucí zakladatelky a samci. V této práci bylo snahou ověřit či vyvrátit tvrzení Plateux-Quénu. Terénní výzkum byl prováděn v letech 2020-2023 v oboře Kletnice na Jižní Moravě. Celkem bylo vykopáno 354 hnízd, a byla studována jejich hnízdní struktura. Výkopy probíhaly v měsících...
|
|
|
Rodičovská péče a socialita v čeledi Halictidae (Anthophila)
Vinická, Eliška ; Straka, Jakub (vedoucí práce) ; Klimeš, Petr (oponent)
Halictidae je významná čeleď včel zajímavá zejména rozmanitostí sociálních uspořádání jednotlivých druhů. Socialita se zde pohybuje na škále od solitárních jedinců, kteří žijí a pečují o své potomky sami přes druhy, které staví společná hnízda, až po eusociální kolonie, ve kterých se vyvinula reprodukční dělba práce. Zkoumání takové různorodosti mezi blízce příbuznými druhy může přispět k poznání evoluce sociality. Pozorovat tak můžeme vývoj sociální organizace až k jejím vyšším úrovním, jako je eusocialita, nebo naopak postupné evoluční regrese k samotářským jedincům. Pro takový výzkum je ale potřeba znát nejen fylogenetický vývoj, ale zejména podrobný popis sociálního chování u jednotlivých druhů. Nicméně takových studií je málo. V této práci jsou shrnuty některé z nich.
|
host ::
RSS.