Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 4 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
K charakteru a významu portugalských aktivit v Maroku (1415-1769)
Staněk, Karel ; Skřivan, Aleš (oponent)
Dobytí města Ceuta (1415), strategicky nesmírně významného přístavu v Giraltarské úžině, představuje počátek portugalské teritoriální expanze v Maroku. Jedním z hlavních portugalských cílů bylo zajistit bezpečnost pobřežních oblastí nejjižnější provincie Algarve, jež byla z geografického hlediska s expanzí do Maroka bezprostředně spojena. Hluboká náboženská exaltace jako jeden z důsledků reconquisty doprovázela všechny invaze do severní Afriky a z ideologického hlediska je zaštiťovala. Mírová smlouva z roku 1471, jež byla uzavřena s budoucím vládcem království Fes, Portugalsku zajistila vládu nad souvislým pásem marockého vnitrozemí v provinciích Habt a al-Gharb. Mezi lety 1541-1550 se Portugalci pod tlakem šerífů z většiny svých držav v Maroku stáhli. Do roku 1769 se udrželi jen v přístavu Mazagão.
Portugalský pokus o kolonizaci Šrí Lanky (1580-1630)
Staněk, Karel ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce) ; Opatrný, Josef (oponent) ; Wanner, Michal (oponent)
Práce se zabývá portugalským pokusem o kolonizaci Šrí Lanky v období mezi lety 1580-1630. Usiluje jednak o analýzu geneze kolonizačního projektu, který byl produktem transformace charakteru portugalského působení na ostrově na přelomu 16. a 17. století, a to z obchodně zaměřeného v dobyvačně orientované, a jednak o nalezení příčin jeho konečného neúspěchu a jejich zhodnocení. Snaží se přitom o zasazení popisovaných událostí do rámce portugalské politiky na Šrí Lance i do celkového kontextu portugalské expanze v Orientu. Události vně ostrova totiž měly na tamější vývoj zcela zásadní vliv, neboť přispívaly k formování vojenských a politických koncepcí, které tam Portugalci sledovali, i k přijímání konkrétních rozhodnutí. Portugalci na Cejlonu obchodovali již od roku 1506, kdy poprvé stanuli na jeho březích, ale v průběhu 16. století se stále více angažovali v tamní vnitropolitické situaci na straně krále říše Kótté a během 80. a 90. let 16. století se rozhodli celý ostrov ovládnout. Ve velmi krátké době získali pod přímou či nepřímou kontrolu veškeré teritorium s výjimkou centrální šrílanské náhorní plošiny, na níž ležela sinhálská buddhistická Kandyjská říše, jež se jim vytrvale bránila. Odtud již chybělo jen málo k vypracování plánu na systematické osídlení, který byl podnícen nejen pozitivními...
K charakteru a významu portugalských aktivit v Maroku (1415-1769)
Staněk, Karel ; Skřivan, Aleš (oponent)
Dobytí města Ceuta (1415), strategicky nesmírně významného přístavu v Giraltarské úžině, představuje počátek portugalské teritoriální expanze v Maroku. Jedním z hlavních portugalských cílů bylo zajistit bezpečnost pobřežních oblastí nejjižnější provincie Algarve, jež byla z geografického hlediska s expanzí do Maroka bezprostředně spojena. Hluboká náboženská exaltace jako jeden z důsledků reconquisty doprovázela všechny invaze do severní Afriky a z ideologického hlediska je zaštiťovala. Mírová smlouva z roku 1471, jež byla uzavřena s budoucím vládcem království Fes, Portugalsku zajistila vládu nad souvislým pásem marockého vnitrozemí v provinciích Habt a al-Gharb. Mezi lety 1541-1550 se Portugalci pod tlakem šerífů z většiny svých držav v Maroku stáhli. Do roku 1769 se udrželi jen v přístavu Mazagão.
K charakteru a významu portugalských aktivit v Maroku (1415-1769)
Staněk, Karel ; Opatrný, Josef (oponent) ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce)
Mohlo by se zdát, že dějinný vývoj Maroka byl odjakživa pevně spjat s islámem. Tato zažitá představa však není zcela přesná. Vždyť z geografického hlediska je Maroko blíže evropské pevnině než třeba středomořský ostrov Kréta a jeho role v reconquistě Iberského poloostrova jeho výsadní pozici ve vztahu k evropským dějinám potvrzuje. Zcela jedinečná geopolitická situace severozápadního cípu Afriky a jeho politické kontakty s okolními exponovanými regiony jihozápadní Evropy a severoafrického kontinentu tak Maroku přisuzují nepopiratelný historický význam ve vzájemných euro-afrických kontaktech, jejichž svorník de facto představuje. V severní Africe zdánlivě nepatřičně působící křesťanství hrálo v marockých dějinách nesmírně důležitou roli a definitivně ustoupilo islámu až po příchodu příslušníků kmene Banú Hilál v 11. století. Ani poté se však historie země v severozápadním cípu Afriky nevyvíjela kompatibilně s ostatním arabským prostředím. Spíše existovala jakási symbióza mezi Marokem a Iberským poloostrovem, kde se až do roku 1492 nacházel muslimský granadský emirát, a evropský vliv byl v Maroku silnější více než kdekoliv jinde v severní Africe.

Viz též: podobná jména autorů
4 Staněk, Kamil
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.