Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 103 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Využití mikroskopie atomárních sil při morfologické a fyzikálně-chemické analýze mikrobiálních buněk a buněčných komponent
Blaňka, Ondřej ; Smilek, Jiří (oponent) ; Slaninová, Eva (vedoucí práce)
Cílem bakalářské práce byla charakterizace bakteriálních buněk Rhodospirillum rubrum, které produkují polyhydroxyalkanotáty (PHA) a Rhodospirillum rubrum phaC bez schopnosti produkce intracelulárních granulí PHA pomocí mikroskopie atomárních sil. Dále byly touto metodou také charakterizovány izolované polyhydroxyalkanoátových granulí v jejich nativním stavu. Při přípravě vzorků, konkrétně pro fixaci bakteriálních buněk i izolovaných PHA granulí byl využit Poly-L-lysin, který byl aplikován na oplazmovaná podložní sklíčka při koncentraci 0,01 mg/ml. Testovaným hrotem byl hrot MLCT – A. První získanou charakteristikou byly topografické snímky buněk Rhodospirillum rubrum a Rhodospirillum rubrum phaC a izolovaných PHA granulí. Bakteriální buňky a PHA granule byly dále charakterizovány pomocí Youngova modulu. Pro jeho získání byla navrhnuta metoda, při které byly nejprve snímány celé buňky, respektive PHA granule, a následně bylo v případě buněk provedeno měření zaměřené na jednotlivá místa na buňce. Naměřená data byla nejprve vyhodnocena v softwaru JPK Data Processing pomocí Hertzova modelu aproximace dat. Toto vyhodnocení se ukázalo jako nespolehlivé, proto byla navrhnuta druhá metoda, při které se k vyhodnocení použily směrnice přímek získaných se strmých částí křivky „extend“. Jako spolehlivější měření bylo zvoleno měření celých buněk, protože u něj vycházely menší odchylky a byly získány informace o celém povrchu buňky či granule. Směrnice Rhodospirillum rubrum dosahovala hodnoty (4,5±1,5) nN/µm a pro Rhodospirillum rubrum phaC (14,1±4,4) nN/µm. Z toho byl potvrzen předpoklad, že buňky Rhodospirillum rubrum obsahující PHA granule vykazují rozdílnou tuhost oproti buňkám Rhodospirillum rubrum phaC bez přítomnosti PHA granulí. Směrnice pro izolované PHA granule byla stanovena (9,0±1,0) nN/µm. Při jejím porovnání se směrnicemi bakteriálních buněk vyplývá, že PHA granule vykazují tuhost, která se nachází v rozmezí mezi tuhostí Rhodospirillum rubrum a Rhodospirillum rubrum phaC.
Vzájemná korelace mechanických vlastností hydrogelů na mikro/makro-úrovni zkoumaná pomocí mikroskopu atomárních sil a oscilační reometrie
Kuzník, Pavel ; Szabová, Jana (oponent) ; Smilek, Jiří (vedoucí práce)
Tato bakalářská práce se zabývá měřením mechanických vlastností hydrogelů na lokální a makroskopické úrovni pomocí mikroskopu atomárních sil (AFM) respektive oscilační reometrie. Obě tyto techniky umožňují stanovení mechanických vlastností hydrogelu v hydratovaném stavu, čímž je zachována nativita vzorků a do měření nejsou vnášeny artefakty, které by mohly negativně ovlivnit výsledky měření. AFM má více módů měření, kdy pro účely této práce byl zvolen mód silového mapování pomocí kontaktního měření (Contact mode force mapping) realizovaného v oscilačním módu (tapping mode). Největší část práce se zabývá měřením agarózového hydrogelu, který je zástupcem fyzikálně síťovaného hydrogelu, konkrétně je zkoumán vliv koncentrace biopolymerní složky v hydrogelu a časové závislosti (synereze hydrogelu) pomocí obou technik. Použitelnost mikroskopu atomárních sil pro měření mechanických vlastností na lokální úrovni byla testována i na dalších materiálech (hydrogelech) s různým charakterem zesíťování. Testován byl hydrogel na bázi alginátu sodného zesíťovaný pomocí vícemocných (vápenatých) iontů. Dalšími měřenými gely byly chemické gely, a sice polyethylenglykolový (PEG) hydrogel a organogel ethylen-propylen-dienového monomeru (EPDM). U PEG hydrogelu byla měřena časová závislost (stárnutí hydrogelu), kdy byla pozorována vysoká absorpce vody a bobtnání, které přešlo v rozpouštění hydrogelu. Naproti tomu EPDM organogel je vůči vodě inertní, proto byl tento vzorek použit jako standard pro AFM měření. Krom Youngova modulu, coby základního parametru charakterizujícího mechanické vlastnosti na lokální úrovni pro hydrogel v nabobtnaném stavu, byla u EPDM pilotně testována i možnost stanovení adheze a adhezní práce.
Utilization of dynamic mechanical analysis as an add-on module of oscillatory rheometry for hydrogels
Kopecký, Jiří ; Venerová, Tereza (oponent) ; Smilek, Jiří (vedoucí práce)
The bachelor's thesis deals with the optimization of dynamic mechanical analysis and its use for characterization hydrogels with different types of cross-linking. During the optimization, problems with the correct preparation of samples for the best possible results were solved, the selection of the most suitable geometry for the measurement of the selected hydrogels, and then detailed instructions for using the rheometer and setting up the Trios software were written. Next, the results from measurements using oscillatory shear rheometry and subsequent comparison of results between Dynamic mechanical analysis and oscillatory shear rheometry were discussed.
Modelování řízeného uvolňování
Čelková, Ivana ; Smilek, Jiří (oponent) ; Pekař, Miloslav (vedoucí práce)
Tato bakalářská práce se zabývá řízeným uvolňováním léčiv z hydrogelů a následnou simulací této problematiky s využitím výpočetní platformy COMSOL Multiphysics. Cílem práce je navrhnout jednoduchý model popisující uvolňování ze struktury hydrogelu a prostudovat vliv hodnoty difuzního koeficientu, provést simulace a následně zhodnotit výsledky v souvislosti s řízeným uvolňováním. V rámci práce byly vytvořeny dva modely zkoumající průběh uvolňování částic z hydrogelu. Simulace tohoto děje byly provedeny pro tři zvolené difuzní koeficienty (110-9, 110-10, 110-11 m2s-1) a následně byly diskutovány z hlediska ovlivnění rychlosti transportu částic. Pro stanovení celkové koncentrace uvolněné látky v okolí hydrogelu byly zvoleny dva postupy, tj. pomocí integrace plochy vodného prostředí (ve dvourozměrném modelu) a sledování toku částic přes fázové rozhraní hydrogelu a vodného prostředí.
Příprava a charakterizace polysacharidových hydrogelových systémů s gradientovou strukturou
Škutová, Patricie ; Krouská, Jitka (oponent) ; Smilek, Jiří (vedoucí práce)
Tato bakalářská práce se zabývá přípravou polysacharidových hydrogelů s difúzním gradientem a jejich následnou charakterizací z hlediska viskoelastických vlastností, které sloužily k prokázaní gradientové struktury. Hlavním cíle bylo vybrat vhodnou metodu přípravy chitosanových hydrogelů s různou molekulovou hmotností (168 kDa – 437 kDa). Biopolymer chitosan je kationický polysacharid, který je vhodný pro použití v biomedicínských aplikacích, díky jeho výborným biokompatibilním vlastnostem. Nejprve byly připraveny koncentračně uniformní hydrogely bez gradientové struktury, u kterých se zkoumal vliv různých parametrů (molekulová hmotnost chitosanu, koncentrace chitosanu, koncentrace hydroxidu sodného). Na prokázaní vytvořené gradientové struktury byly vzorky podrobeny metodě sušení (stanovení disperzního podílu) a stanovení mechanických vlastností metodou oscilační reometrie. Zvýšená pozornost byla věnovaná hledání vhodného způsobu přípravy pro gradientové chitosanové hydrogely s vyšší molekulovou hmotností, která vykazovala jisté problémy, u již zavedené metodice přípravy hydrogelů s gradientovou strukturou řízenou difúzí. Z výsledků získaných měření, lze dojít k závěru, že viskoelastické vlastnosti hydrogelů lze modifikovat změnou vybraných parametrů a způsobem přípravy. Metodou řízené difúze bylo možné připravit hydrogely s postupným gradientem hustoty síťování, u kterých se potvrdil předpoklad, že čím více zesíťovaná vrstva, tím vyšší hodnoty viskoelastických modulů, a tudíž větší odolnosti vůči namáhání.
Kompozitní hydrogely
Blechová, Dominika ; Smilek, Jiří (oponent) ; Venerová, Tereza (vedoucí práce)
Obsahem této bakalářské práce je rešerše na téma kompozitních hydrogelů a následný výzkum reologických vlastností připravených hydrogelů z polysacharidu – Gellanu a také zjištění vlastností hydrogelů s přídavkem dvou druhů částic – IPA vezikul a směsi částic hydroxyapatitu a síranu vápenatého získaných rozpadem pelety PerOssalu (PO částice). Hydrogely jsou připravované se třemi různými koncentracemi Gellanu – 1 %, 1,5 %a 2 %. Vlastnosti takto připravených hydrogelů byly zjišťovány pomocí frekvenčních a převážně amplitudových testů. Dále byly porovnány dvě různé metody aplikace vzorku na měřící destičku reometru. Běžně využívaná metoda nakrájení vzorku byla nahrazena injekční aplikací. Injekčně aplikované vzorky byly proměřeny, výsledky vyhodnoceny a porovnány s výsledky gelů aplikovaných nakrájením.
Využití různých gelačních strategií při vývoji nové generace bioinokulantů
Krýslová, Jana ; Smilek, Jiří (oponent) ; Sedláček, Petr (vedoucí práce)
Tato diplomová práce se zabývá nad různými přístupy síťování bakteriálních kultur kmene Azotobacter vinelandii, která patří do skupiny PGPR a je schopná produkovat extracelulárně alginát. Cílem tohoto síťování je produkce nové generace bioinokulantů založených na tomto bakteriálním druhu. První část je věnována zkoumání vlivu kyslíku v rámci kultivace na samotnou gelaci bakteriálních kultur. Experimentálně bylo zjištěné, že bakteriální kultury v celkovém objemu 50 a 100 ml v 250 ml Erlenmayerových baňkách vykazovaly gelaci už v samotné médiu, přičemž vzniklé gely byly měřené reometricky a vykazovaly hodnoty komplexního modulu 0,026 kPa a 0,030 kPa. Při bakteriální kultuře v celkovém objemu 150 ml nedošlo k spontánnímu síťování v průběhu gelace. Kromě testování gelace byl v bakteriálních kulturách stanovený i obsah PHB a extracelulárního alginátu a jeho molekulová hmotnost metodou velikostně vylučovací chromatografie s víceúhlovým rozptylem světla (SEC-MALS) a pevnost vzniklých gelů pomocí reometrie. Síťování bakteriálních kultur probíhalo především s využitím CaCl2 jako síťovacího činidla, avšak byly otestované i alternativní způsoby gelace (prostřednictvím vícemocných iontů, slabých organických kyselin, srážedel jako DMSO, emulzní gelace). Taktéž byl otestovaný vliv glukono-D-laktonu (GDL) jako činidla indukujícího gelaci postupným uvolňováním síťovacích iontů v médiu z nerozpustné formy. Nejpevnější gely vznikaly přídavkem vícemocných iontů (pohybovaly se v hodnotě komplexního modulu 10 kPa, v případě použití slabých kyselin a DMSO se gely pohybovaly v hodnotě komplexních modulů v rozmezí 1 až 10 kPa. Přídavek GDL nevytvářel gely okamžitě, ale opožděně a došlo ke sledování gelovatění v čase. Vytvořený gel se pohyboval v hodnotě do 1 kPa.
Preparation, characterization layered hydrogel electrospun materials and determination of transport characteristics
Šudáková, Anna ; Kalina, Michal (oponent) ; Smilek, Jiří (vedoucí práce)
Nowadays, the effective delivery of drugs to the human body is still a big problem. It is still a matter of receiving a drug with a constant concentration that is released quickly, which could be more effective. Therefore, there was a focus on the development of a new method of drug delivery using the so-called gradual release, which would prevent the rapid release (e.g., burst effect) of a large concentration of the drug into the body. This problem is solved in this work using a composite material composed of a non-woven fabric, which functions here as a polymer carrier, which in this case, carries the dye for the release kinetics stage. The polypropylene non-woven fabric is investigated here in alginate, chitosan, and gelatine polymer solutions. The materials were studied to see if and how much the polymer itself was released from the layered material into the water environment. This was measured using the viscometry method. Subsequently, the release kinetics through materials with a different number of layers was determined using the diffusion cell method. The last part of the work focuses on the study of the release of a dye (methylene blue) from a layered material that contains a gradient of this dye.
Liposomální formy léčiv pro léčbu plicních onemocnění způsobených vybranými druhy bakterií
Janoušková, Vendula ; Smilek, Jiří (oponent) ; Mravec, Filip (vedoucí práce)
Tato diplomová práce se zabývá studiem enkapsulační účinnosti antibiotika doxycyklinu v lipozomálních systémech s odlišným složením komponent. Pojednává i o kinetice uvolňování enkapsulovaného léčiva z těchto nosičových systémů. Lipozomální systémy pro léčbu lokálních plicních onemocnění byly vybrány na základě vhodných fyzikálně chemických vlastností. Jako mikroorganismus, který modeluje lokální plicní onemocnění, plicní pneumonii, byla vybrána bakterie Staphylococcus aureus. Doxycyklin byl zvolen jako antibiotikum ideální pro léčbu stafylokokové infekce. Cílem bylo optimalizovat složení lipozomů tak, aby měly lipozomální systémy aplikační potenciál pro inhalační podávání léčiv. Byly připraveny dva vhodné lipozomální systémy skládající se z přídavků cholesterolu a kyseliny fosfatidové. Podařilo se nám určit koncentraci léčiva pro enkapsulaci, která měla dostatečnou antimikrobiální účinnost pro léčbu lokálního plicního onemocnění. Ke stanovení vedlejších účinků zvolených lipozomálních systémů byly využity cytotoxické testy. Dále byly jednotlivé lipozomální systémy charakterizované z hlediska velikosti, zeta potenciálu a kinetické stability, což jsou další důležité vlastnosti ovlivňující jejich budoucí aplikační potenciál.
Transportní a sorpční charakteristiky modifikovaných huminových kyselin studované v hydrogelových matricích
Polášková, Nikola ; Pekař, Miloslav (oponent) ; Smilek, Jiří (vedoucí práce)
Diplomová práce se zabývá transportními a sorpčními charakteristikami huminových kyselin v systémech (hydrogelech), které jsou velmi podobné jejich přirozenému prostředí (půdě), a to pomocí difúzních technik. Jako zástupce huminových kyselin byl vybrán standard huminových kyselin izolovaných z Leonarditu (od Mezinárodní huminové společnosti IHSS, registrační číslo vzorku 1S104H-5). Jejich transportní a sorpční charakteristiky byly zkoumány v hydrogelové matrici na bázi biopolymeru agarózy (nereaktivního termoreverzibilního polysacharidu) pomocí zvoleného organického barviva Rhodaminu 6G, které slouží jako modelové činidlo simulující běžné polutanty. Pro účel této práce byly huminové kyseliny modifikovány tak, aby byly blokovány specifické funkční skupiny v jejich struktuře. Tímto způsobem lze poté stanovit vliv jednotlivých skupin na interakci s dalšími látkami samostatně, což bylo také hlavním cílem a motivací této práce. Karboxylové funkční skupiny byly modifikovány methylací pomocí činidla trimethylsilyldiazometanu (TMS-DM). Pro blokaci karboxylových i fenolových skupin zároveň byl nejdřív zopakován postup pro blokaci pouze karboxylových skupin pomocí TMS-DM a následně byla provedena acetylace fenolových skupin pomocí acetanhydridu. Úspěšnost modifikace byla ověřena pomocí metod termogravimetrie (TGA), infračervené spektrometrie s Fourierovou transformací (FT-IR) a acidobazickými titracemi (přímou, zpětnou a karboxylátovou). S využitím metody difúzních cel a také nestacionární difúze v kyvetách bylo zkoumáno, jak vybrané organické barvivo interaguje s původními a modifikovanými huminovými kyselinami v inertní hydrogelové matrici. Dle experimentálně zjištěných dat byly huminové kyseliny charakterizovány z hlediska jejich reaktivity vycházející z jejich struktury, resp. obsahu kyselých funkčních skupin. Tato práce ověřuje využití difúzních technik jakožto jednoduchých a univerzálních technik ke studiu již zmíněných vlastností huminových kyselin. Vzhledem ke zjištění, že kyselé funkční skupiny mají na tyto vlastnosti minoritní vliv, se otevírají možnosti zohlednění dalších faktorů, jako jsou například hydrofobní interakce, vodíkové vazby, van der Waalsovy síly nebo specifický povrch.

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 103 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Viz též: podobná jména autorů
6 Smilek, Jan
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.