|
|
Na hranici vyslovitelnosti s C. G. Jungem
Ryška Vajdová, Ivana ; Komárek, Stanislav (vedoucí práce) ; Pokorný, Vít (oponent) ; Daněk, Tomáš (oponent)
C. G. Jung (1875-1961) byl jedním z představitelů hlubinné psychologie 20. století. Tomuto směru se v posledních letech dostává více pozornosti právě díky Jungovi, respektive novým archivním objevům jeho díla a jeho novým publikacím. Historický a ideový kontext Jungovy práce však stále zůstává poměrně neznámý. Tato práce si dává za úkol zmapovat Jungova formativní léta a ranou tvorbu, kterou datuji od Zofingských přednášek (1896-1899) do vydání Psychologických typů (1921), v rámci níž se snažím ukázat, jak výrazně ho ovlivňovaly filosofické myšlenky, a to především Immanuela Kanta (1724-1804), který i podle Junga samotného měl největší vliv na jím vytvářenou analytickou psychologii. Vzhledem k tomu, že Kantova tvorba se nestala přímo předmětem žádného Jungova spisu, pracuje tento text s pasážemi napříč sebranými spisy a dopisy, v nichž se Jung na Kanta odvolává, přitom se snaží o obecnější uchopení způsobu, jakým jsou Kantovy filosofické myšlenky implementovány do psychologické teorie. Dotkneme se i dalších filosofů, na které Jung přímo navazuje, jako Gottfried Wilhelm Leibniz (1646-1716), Arthur Schopenhauer (1788-1860), Carl Gustav Carus (1789-1869) a Eduard von Hartmann (1842-1906). Snažím se ukázat, že Jung ve své psychologické teorii používá již existující filosofické myšlenky hned trojím...
|
host ::
RSS.