|
|
Paměť a čas v Augustinových Vyznáních a v Proustově Hledání ztraceného času
Roreitnerová, Alena ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Pokorný, Martin (oponent)
Předložená práce je paralelním čtením dvou děl, jež v sobě spojují filosofické myšlení času a paměti s uskutečněním vyprávění: jedné z prvních duchovních autobiografií pozdní antiky - Vyznání a moderního románu - Hledání ztraceného času. Svébytné (původně novoplatonské) pojetí věčnosti jako simultaneity otevírá tázání, které je Vyznáním i Hledání ztraceného času společné: jaký je vztah mezi časem a věčností (v Proustově případě mimočasovostí) a je vůbec možné, aby měla časová bytost vztah k tomu, co je věčné? V obou dílech přitom sehrává prostředkující roli mezi časovou posloupností a nečasovou simultaneitou vyprávění a paměť. První část práce (kap. 1) se věnuje Augustinovu pojetí času nejen v XI. knize Vyznání, ale v celku tohoto spisu včetně jeho narativních pasáží; zčásti přihlíží také k VI. knize spisu De musica. Sleduje zde obecnější otázku, zda Augustin ve své autobiografii pojednává čas pouze subjektivní, nebo zda mu jde o čas jako takový (odlišený od věčnosti). Odpověď má být nalezena prostřednictvím analýzy otázek, které si klade sám autor Vyznání: co je vlastně čas, zda vůbec je a jak je možné jej měřit. Jakousi syntézou tohoto zkoumání je pak snaha myslet na základě Augustinova rozumění času jako distentio animi čas sdílený více (lidskými) duchy či dušemi. Náznaky tohoto pojetí času se...
|
host ::
RSS.