|
|
Právo na informace o životním prostředí
Polcarová, Kristýna ; Žákovská, Karolina (vedoucí práce) ; Sobotka, Michal (oponent)
Závěr Mezinárodní závazky České republiky ve vztahu k právu na informace o životním prostředí, vyplývající z jejího členství v Evropské unii a z ratifikace Aarhuské úmluvy, byly formálně naplněny zejména přijetím InfŽPZ a InfZ. Ze skutečností uvedených v předchozích kapitolách je však zřejmé, že koexistence obou právních předpisů v praxi není vždy jednoduchá. Povinným subjektům může totiž činit potíže zejména rozeznat, podle kterého zákona mají v konkrétním případě postupovat. Jak už bylo shora uvedeno, je třeba pro správné určení právního předpisu, podle jehož ustanovení bude žádost vyřizována, vyřešit, zda se jedná o informaci o životním prostředí ve smyslu ust. § 2 písm. a) InfŽPZ, či nikoliv. Vzhledem k tomu, že okruh těchto informací je stanoven demonstrativním výčtem, je zákonodárcem vytvořen určitý prostor pro správní uvážení a každý povinný subjekt si tak musí tuto otázku vyřešit sám. Přitom by však měl dbát především smyslu právního předpisu, z něhož je možno dovodit, že pojem informace o životním prostředí by měl být vykládán extenzivně. K tomuto postupu přitom nabádá i právní úprava práva na informace obsažená v právních předpisech Evropské unie.1 Dovodit ji pak můžeme i z Aarhuské úmluvy. Dále pak mohou dle názoru autorky vznikat v praxi potíže zejména tam, kde bude třeba část žádosti vyřídit...
|
|
|
Právo na informace o životním prostředí
Polcarová, Kristýna ; Žákovská, Karolina (vedoucí práce) ; Sobotka, Michal (oponent)
Závěr Mezinárodní závazky České republiky ve vztahu k právu na informace o životním prostředí, vyplývající z jejího členství v Evropské unii a z ratifikace Aarhuské úmluvy, byly formálně naplněny zejména přijetím InfŽPZ a InfZ. Ze skutečností uvedených v předchozích kapitolách je však zřejmé, že koexistence obou právních předpisů v praxi není vždy jednoduchá. Povinným subjektům může totiž činit potíže zejména rozeznat, podle kterého zákona mají v konkrétním případě postupovat. Jak už bylo shora uvedeno, je třeba pro správné určení právního předpisu, podle jehož ustanovení bude žádost vyřizována, vyřešit, zda se jedná o informaci o životním prostředí ve smyslu ust. § 2 písm. a) InfŽPZ, či nikoliv. Vzhledem k tomu, že okruh těchto informací je stanoven demonstrativním výčtem, je zákonodárcem vytvořen určitý prostor pro správní uvážení a každý povinný subjekt si tak musí tuto otázku vyřešit sám. Přitom by však měl dbát především smyslu právního předpisu, z něhož je možno dovodit, že pojem informace o životním prostředí by měl být vykládán extenzivně. K tomuto postupu přitom nabádá i právní úprava práva na informace obsažená v právních předpisech Evropské unie.1 Dovodit ji pak můžeme i z Aarhuské úmluvy. Dále pak mohou dle názoru autorky vznikat v praxi potíže zejména tam, kde bude třeba část žádosti vyřídit...
|
host ::
RSS.