|
|
Vliv včasné terapie reflexní lokomocí dle Vojty na děti s poporodní parézou plexus brachialis a její sociální dopad z pohledu rodičů
PLACHÁ, Milena
Tématem diplomové práce je "Vliv včasné terapie reflexní lokomocí dle Vojty na děti s poporodní parézou plexus brachialis a její sociální dopad z pohledu rodičů". Plexus brachialis (PB) tvoří nervové svazky vycházející z míšních kořenů segmentů C5-Th1. Inervuje svaly pletence lopatky, ramene, paže a ruky. Při poškození PB může být narušena hybnost (paréza až plegie svalů), čití (hypestezie až anestezie, parestezie, bolesti) a mohou se objevit vegetativní symptomy (změna zbarvení a teploty kůže, změny ochlupení, lámavost nehtů). Typy paréz PB se dělí podle klinického obrazu a anatomického průběhu. Paréza horního typu (Duchene-Erb) je nejčastější a má nejlepší prognózu, klinicky se projeví addukcí a vnitřní rotací horní končetiny, loket je v extenzi, zápěstí ve flexi, končetina je chabá, úchopový reflex výbavný. Při paréze dolního typu (Déjerine-Klumpkeové) není možná flexe zápěstí a ruky, úchop je chabý nebo chybí a při narušení krčního sympatiku vzniká Hornerův syndrom. Vzácná je izolovaná paréza středního trunku s postižením svalů inervovaných n. radialis. Při kompletní lézi PB je plegická celá končetina s anestezií všech dermatomů s výjimkou vnitřní paže. Kompletní léze PB má nejhorší prognózu. Perinatální poranění PB vzniká v souvislosti s porodem. I přes znalost rizikových faktorů se nedaří těmto poraněním předcházet. U všech dětí s poporodní parézou PB je indikováno zahájení konzervativní léčby, u některých dětí je nutný i neurochirurgický zákrok. U části dětí přetrvává reziduální porucha funkce končetiny i po léčbě. K trvalým následkům patří reziduální paréza, abnormity postury, deformity kostí končetiny, kontraktury v oblasti kloubů, zkrácení paže. S motorickou poruchou souvisí i opoždění mentálního vývoje a poruchy kognitivních funkcí. Předpokladem úspěšné léčby je včasná a kvalitní diagnostika a časné zahájení terapie. Terapie má zabránit rozvoji patologických pohybových vzorců a navodit a obnovit optimální hybnost. Cílem je především obnova inervace a funkce ruky, na druhém místě flexe lokte a na třetím abdukce ramene. Jednou z metod využívaných pro konzervativní léčbu periferních paréz je Vojtova metoda reflexní lokomoce. V terapii jsou aktivovány vrozené dílčí vzory globálních modelů pohybu vpřed, což je reflexní plazení a reflexní otáčení. Tyto vzory jsou vrozené, u dětí s hybnou poruchou jsou však blokovány. Opakovanou cílenou aktivací může dojít k fixaci správných modelů a je tak umožněno jejich využití ve spontánní motorice a jsou vytěsněny patologické náhradní pohyby. Reflexní lokomocí jsou příznivě ovlivněny i další funkce jako je držení těla a jeho řízení, neurologický status, ovlivnění rozvoje mentálních a vegetativních funkcí, okulomotoriky a disproporcionálního růstu. Cílem léčby je snížit stupeň postižení a do budoucna minimalizovat disabilitu a handicap. Zlepšení kvality života dítěte vede ke zlepšení kvality života celé rodiny. Teoretická část práce se věnuje problematice parézy PB a terapii reflexní lokomocí dle Vojty. Nejprve je charakterizována funkce periferního nervového systému, další část je věnována poranění PB mechanismům poranění, diagnostice, možnostem léčby, perinatálnímu poranění PB a rehabilitaci pacientů s poraněním PB. Kapitola zabývající se Vojtovou metodou popisuje základní principy Vojtovy metody - reflexní plazení a reflexní otáčení. Závěrečná kapitola se zabývá problematikou narození zdravotně postiženého dítěte, nutností podpory rodiny a postiženého jedince zejména v rovině sociální a psychologické. Na teoretickou část navazuje výzkum. Byla zvolena metoda kvalitativního výzkumu - narativní rozhovor. Cílem není ověření předem dané hypotézy, ale popis životní zkušenosti a její pochopení. Data jsou získávána v malých souborech a výsledky výzkumu nelze zobecnit. Výzkumník respondentům položí širší otázku a dále vypravěče pouze usměrňuje a stimuluje k dalšímu vyprávění. Data jsou analyzována metodou narativní analýzy a prezentována chronologicky ve stupních.
|
|
|
Vliv reflexní lokomoce dle Vojty na děti s Downovým syndromem
PLACHÁ, Milena
Tématem bakalářské práce je ?Vliv reflexní lokomoce dle Vojty na děti s Downovým syndromem? z pohledu rodičů. Downův syndrom (DS) je vrozený syndrom, který je podmíněn nadpočetným chromozomem 21. Společným znakem dětí s DS je mentální retardace mírného až středního stupně. Velmi častým znakem dětí s DS je svalová hypotonie a uvolnění vazů a šlach. To je příčinou vzniku poruch držení ? postury, zpomaleného motorického vývoje se vznikem chybných hybných vzorců. Metodou, kterou lze využít při fyzioterapii u těchto dětí je Vojtova metoda reflexní lokomoce. V terapii jsou využívány dílčí vzory z globálních modelů reflexního pohybu vpřed ? reflexní plazení a reflexní otáčení. V rámci terapie jsou u dětí s abnormální motorikou aktivovány normální pohybové vzory a ty pak lze využít ve volní motorice. Reflexní lokomoce pozitivně ovlivňuje i další funkce, jako je jemná motorika v orofaciální oblasti, pozitivní ovlivnění peristaltiky, dýchání, svaloviny močového měchýře a rozvoje mentálních funkcí. Vede-li terapie ke zlepšení motorických funkcí, dojde ke zlepšení kvality života dítěte a tím i jeho rodiny, jsou zlepšeny podmínky pro možnost společenského a pracovního začlenění dítěte. Teoretická část práce se věnuje charakteristice DS a metody Vojtovy reflexní terapie. Nejprve je specifikován DS, jeho historie, klasifikace různých typů DS, jeho dědičnost. Dále jsou popsány možnosti diagnostiky, symptomy a zdravotní problémy dětí i dospělých s DS. V neposlední řadě jsou zmíněny možnosti vzdělávání dětí s DS a formy podpory rodin s dítětem s DS. V kapitolách zabývajících se problematikou Vojtovy reflexní lokomoce je krátce zmíněna osobnost Václava Vojty, který tuto terapii vyvinul, dále jsou popsány možnosti diagnostiky motorického postižení u dětí, dva základní principy Vojtovy reflexní lokomoce ? reflexní plazení a reflexní otáčení a jejich možné využití v terapii. Na tuto teoretickou část navazuje část výzkumná. Pro výzkum byla zvolena kvalitativní metoda narativního rozhovoru. Tato metoda využívá záznam a následný přepis rozhovoru, ve kterém dotazovaný popisuje svůj životní příběh. Při zpracování je rozhovor nejprve doslovně převeden do písemné podoby a následně analyzován. Jednotlivé rozhovory (vyprávění) jsou prezentovány ve stupních. První stupeň je minulost. Druhý stupeň již popisuje situaci v rodině po zjištění diagnózy DS. Třetí stupeň popisuje současnou situaci v rodině, vývoj dítěte. Čtvrtý stupeň - plánování budoucnosti. Pátý stupeň je superanalýza. V rozhovorech jsou hledány vzorce, které jsou společné pro všechna vyprávění. Do výzkumu byli zařazeni rodiče všech 5 dětí předškolního věku s DS, které jsou zařazeny do terapie Vojtovou reflexní lokomocí ve Vojtově centru v Českých Budějovicích. Rozhovory byly vedeny se všemi matkami, dva otcové se výzkumu nezúčastnili. Z analýzy všech pěti vyprávění vyplynulo, že vliv Vojtovy metody reflexní lokomoce byl u dětí zařazených do výzkumu pozitivní, rodiče pozorovali zlepšení postury, zlepšení motoriky jazyka, u starších dětí i řeči. Celkový přínos Vojtovy metody reflexní lokomoce považují za pozitivní, a to v oblasti ovlivnění motoriky i v oblasti psychosociální. U všech dětí zařazených do výzkumu je i nadále tato terapie využívána.
|
host ::
RSS.